Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHrají:
Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Jiří Lábus, Pavel Nový, František Polata, Anna Wetlinská, papež Jan Pavel II.VOD (1)
Obsahy(1)
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (92)
Poprvé jsem to viděl asi před více než deseti lety a dojem to ve mě nezanechalo něják zvlášť valný.. Asi, že moc nemusím Hrzánovou, Lábuse a celý ten motiv ujetých slastí mi tenkrát -jako náctiletému klukovi- asi nic moc neříkal. Dneska jsem to teda zopáknul a nevím, buď jsem do toho dorostl, nebo prostě k Janově tvorbě neumím (a nechci) být zbytečně přísný (jen ten Faust mi závažněji nesedl). Dnes jsem viděl film, který byl nápaditý, chytrý i vtipný.... Odborní poradci: L.S. Masoch, D.A.F.de Sade, S. Freud, L. Buňuel, M.Ernst a B.Brouk :D ()
Dle mého je Jan Švankmajer jedním z nejlepších českých režisérů a tímto filmem to opět potvrzuje. Narozdíl od jeho předchozí filmové tvorby se tento snímek vyznačuje jak delší stopáží, tak výrazným potlačením animačních technik. Samotný začátek filmu, kde jsou zobrazeny erotické rytiny z předchozích století, ukazuje, že půjde o zobrazení slasti (i) v jejích nejbizarnějších podobách. Šestice hlavních představitelů to jenom potvrzuje. Vše je nadneseno v lehce ironickém rytmu, kdy za sexuálními bizarnostmi jednotlivých hrdinů se skrývá jen osamělost jedince neschopného navázat s ostatními lidmi kontakt. Lehké náznaky na Bunuelovo dílo či de Sadeho jen umocňují prožitek z tohoto filmu. ()
Asi jsem oproti zdejším šestasedmdesáti procentům úchyl začátečník a prase junior. Můžete tady tuhle snůšku bizarnosti obhajovat jak chcete, ale já viděl jen hříčku filmového experimentu, jehož pointa je pro mě jako Lochnesská příšera. Podle spousty lidí prý existuje, ale já ji neviděl... (Litoměřice 2013, 5/14) ()
Nastastie videne az v dobe POST covidove... V 90 sa hockto tvaril ze je umelec... 3 nominace na CS Lva. Nastastie ziadny triumf. Česko / Švajčiarsko / Veľká Británia... ha ha ... Uplne to vysumelo ako ta komunisticka sumienka v jednom zabere filmu. 30% s jednym zatvorenym a jednym prizmurenym okom... ;-( ()
Prý se jedná o mozaiku, která je unikátním průhledem do lidského podvědomí a také o jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. Tak to nevím, za mne divně, leč svým zvráceným způsobem azjímavě udělaný příběh ( zvláště animace) o tom, že každý je nějak divný, ale většinou to nikde nevytrubuje, neb co je komu do toho. Vidět jednou a zapomenout, i tak asi to pro mne zatím nejlepší, co jsem od Švankmajera viděla. 60%. ()
Galerie (8)
Photo © Delfilm
Zajímavosti (3)
-
Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:
Dámy a pánové,
je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.
(Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
- Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
- Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
Reklama