Režie:
Dušan KleinScénář:
Eduard VernerKamera:
Peter BeňaHrají:
Miroslav Donutil, Zlata Adamovská, Pavel Zedníček, Václav Mareš, Jiří Hálek, Tomáš Valík, Pavel Trojan, Jiří Dvořák, Jana Andresíková, Drahoslava Landsmanová, Roman Hemala (více)Obsahy(1)
Tragikomický příběh muže, který musí zažít velmi mnoho, včetně rozpadu těch nejintimnějších vztahů, aby nalezl sám sebe, svou ztracenou důstojnost a radost ze života. Muzikant Karel Král je po propuštění z nemocnice, po prodělaném infarktu snad ještě větší "frajer" než byl před ním. Ale potom, tak, jak to v životě bývá, přichází něco, s čím se nepočítá, co nás samotné překvapí natolik, že začneme reagovat neočekávaně a atypicky. Tím spíše, začneme-li mít obavu o svůj vlastní život, a ta obava prostoupí celý náš život, všechno naše konání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Efekty 5/10/// +naprosto excelentní herecké výkony pana Donutila a paní Adamovské, celé je to jako ze života -hudební podkres mě opravdu nezaujal, zpracování nevybočuje z průměru/// Smutný to příběh, který je však pravdivý až to bolí. Drobné úsměvy střídá melancholie nad faktem, že tohle čeká možná i nás./// Celkem 57%/// ()
Ta jeho teda byla velká coura... 20let se o ní stará, a najednou má infarkt - a už není takový chlap, a jen tak ho odkopne. Vážně nemám rád českou kinematografii, její způsob vyprávění, její scénáře. Tento film mi skutečně šel na nervy, konečně ho mám za sebou... Jedna hvězdička. Zrovna dneska jsem si říkal, že jsem jí ještě tenhle měsíc žádnému filmu nedal, tak už jsem se napravil :) ()
Poměrně slušný televizní film s výborným Miroslavem Donutilem. Hraje tu člověka,který se bojí smrti a který díky strachu pomale přichází o rodinu....Všichni zůčasnění herci jsou skvělí. Pan režisér by se měl spíše zaměřovat na televizní tvorbu než ambiciozní kino-filmy,kde mu to jde poslední dobou daleko hůře. ()
Zajímavý námět, ale pro mě i napodruhé jen polovičatý zážitek. Herecky skvěle obsazené, ale mě zkrátka Donutil nějak nedokázal přesvědčit, že se ztotožnil s postavou Karla Krále. Charaktery postav kolem Karla Krále mohly být víc prokresleny. Návrat do života podán rozpačitě. Trochu drama, trochu komedie; celkově převládá tápání. ()
Louis Amstrong jednou řekl, že život je jako jazzová trubka - když do ní nefoukáš, nic z ní nevyjde. A tenhle film, prosycen tóny tohoto žesťového nástroje a líbivými melodiemi muzikálu Zpívání v dešti, to jen dokazuje. Borůvkový vrch je možná jen nenápadným televizním počinem, ale uvnitř sebe skrývá něco, co v člověku dlouho rezonuje. Život se musí žít, ne jen přežít. Karel ztrácí naději, upadá do stavu, kdy místo, aby chápal každý nový den jako zázrak, tak se obrací ke konci dne jako ke konci svého života. Nedá se to vydržet. A tak mnozí vidí Hanku jako potvoru, která s manželem po infarktu nepočítala, aniž by si uvědomili, že trpí nejen Karel, ale právě i jeho žena. Donutil exceluje, a Zlatka Adamovská zase dokazuje, že léta krátce po miléniu ji byla souzená. Tolik skryté bolesti, která se dostává ven jen pouhým pohledem, nedokáže vyjádřit snad nikdo, jen ona. Borůvkový vrch tak pro mne bude tím filmem, který je dokonalým ve své nedokonalosti. ()
Reklama