Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Viktor Preiss v detektivním příběhu o otci, který usiluje o záchranu syna podezřelého ze spáchání těžkého zločinu. Americký autor, který používal pseudonym Patrick Quentin, napsal (leckdy s přispěním spoluautora) řadu poutavých a úspěšných knih, i u nás hojně vydávaných. Pokusil se vytvořit z detektivky společenský román se smyslem pro psychologickou drobnokresbu, s vynalézavými zápletkami a překvapivým rozuzlením. Jeho příběhy se obvykle odehrávají v komorním rodinném prostředí a jsou poznamenány pocity úzkostné podezíravosti lidí si nejbližších a pokrevně spřízněných. Tak je tomu i ve hře Manželka Ronalda Sheldona... Jack Duluth je spolu s Ronaldem Sheldonem majitelem bohatého nakladatelství a pokládá svého spoluvlastníka za nejlepšího přítele. Proto ho značně pobouří, že jeho syn Bill se zamiloval do Ronaldovy mladičké novomanželky Jean. Jean a její chudobná podivínská rodina je na Sheldonovi zcela finančně závislá. Zejména otec, zneuznaný spisovatel, který očekává, že nakladatel vydá jeho problematické spisy. Vzájemné milostné zaujetí mladých lidí však vyjde brzy najevo a Sheldon vybuchne. Hodlá přerušit přátelské styky nejen s Duluthem a jeho synem, ale vyhnat ze svého domu i manželku a její rodinu. Druhý den ho však sluha nalezne zastřeleného. Bill je zatčen, smrtící zbraň vzal svému strýci. Napínavý příběh pak v mnoha dějových peripetiích sleduje snahu otce Dulutha a jeho rodiny očistit Billa a osvobodit ho z vazby. Zároveň se tu odhalují nečestné činy Ronalda Sheldona z minulosti. Duluthovo úsilí je nakonec korunováno úspěchem. Za přispění bratra a detektiva Barnese se mu podaří usvědčit skutečného vraha. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (33)

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Solidní detektivní inscenace podle západní předlohy, která připomíná detektivky, jež i dříve patřily k tomu lepšímu v čs. televizi. Čili navazuje ještě na jakousi tradici, která už bohužel prakticky vymizela. Nápodoba amerického způsobu života místy sice působí úsměvné naivně, ale i to má své "retro" kouzlo. ()

PTuranyi 

všechny recenze uživatele

Celkom priemerná televízna detektívka s priemernou produkciou len s ľahko načrtnutou atmosférou a bez ambície po väčšej dramatizácii. Samotný príbeh vraždy a hľadania vraha je klasicky takmer akoby ho písala Agatha Christie. Herci hrajú svoje postavy dobre, ale pri vypätých emóciách to zvládajú ťažšie. ()

Reklama

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Průměrná tv detektivka, která má sice dosti slabý děj, který je spíše pitomý, než záludný, ale na druhou stranu má hodně slušné obsazení, kde slabší výkon předvádí snad jenom Filip Blažek, což je zajímavý přírodní úkaz, neb u něj je ztráta vlasů přímo úměrná zlepšení jeho hereckého profilu. Zbytek herecectva v hlavních rolích je de facto bezchybná a slušel by jim lepší scénář, tahle Quentinovka není špatná, ale možná až příliš komorní a se závěrem "sejdeme se všichni pospolu a budeme odhalovat vraha" ala Poirot, což ovšem k americkým detektivkám moc nesedí, alespoň pro mě. A taky tam nebyla vesmírná vydra s chapadlama, znáte to. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Po revoluci se objevila snaha točit detektivky se zahraničním podtextem. Tak vidíme americkou detektivku natočenou sice v Čechách, ale tvářící se, že se odehrává už nevím kde. V New Yorku? Zvláště zábavné byly zvuky proudící magistrály, když jeden z hrdinů vstal a zíral z okna. Těžko lze věřit českých hercům, a není to jejich chyba, je to prostě nezvyk, když si říkají anglickými jmény. Celý příběh není nezajímavý, ale konec je trochu běžný. Jako ve všech pořádných detektivkách. Všichni se sejdou a pravda je nakonec odhalena. A je překvapivá. Překvapivá je taky neschopnost kriminalisty, pracovat za něj musí jiní. ()

cinema_cz 

všechny recenze uživatele

V poklidném aranžmá spíše konzervační detektivky, pochoduje divadelním tempem v divadelní kulise parta těch, kteří mohli vraždit, v čele téměř pitoreskní, ale rozhodně s výraznou kreací František Němec. Prostě další standardní televizní detektivka, která si ovšem svého vděčného diváka vždycky najde. 60 % (Michal Šobr, Ci 04/2012, str. 116) ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama