Luca

Už když jsem se o tomhle filmu dozvěděl a když jsem k tomu viděl první trailer, bylo mi jasné, že na tohle prostě musím do kina zajít. Důvod je prostý. Je to hlavně kvůli tomu nápadu, který vlastně vždycky byl mým dětským snem (a dál se v tom pitvat nebudu), ale nikde jsem nenašel nic, co by mu bylo podobné. Teda jo, částečně tomu odpovídá Malá mořská víla a seriál H2O, jenže obojí mi přišlo vždycky moc holčičí a obojí mě i přes ten námět vůbec nezajímalo. Když se ale objevila Luca, skrytě jsem doufal, že by ty moje divné dětské sny mohly být konečně splněny - a tak jsem se dneska s pár obavami vydal do kina a odešel jsem naprosto nadšený. Měl bych pár drobných výtek k představení toho světa, ale jinak u žádné jiné nemám a strašně jsem si to užil - navíc vidět to jako dítě, možná by to byl můj vůbec nejoblíbenější film (ale takhle k tomu kupodivu taky nemá daleko, jen má silnou konkurenci). Je to hrozně milé, pohodové, optimistické, není v tom žádná velká akce a plyne to spíš pozvolně, ale zato dost funkčně, jelikož se mi povedlo naladit přesně na tu správnou vlnu s tím filmem (a kdybych to přehnal, tak by se to na Disney/Pixar film dalo označit i jako poetický film), ten humor v tom je takový jemný, ale přesto funkční a obejde se bez fekálního humoru, postavy jsou hodně sympatické a okamžitě si mě získaly... Navíc se mi líbilo, že máma hlavního hrdiny Lucy se jmenuje úplně stejně, jako moje máma, to mi ten film ozvláštnilo ještě víc. A ten nápad s hodnými vodními příšerkami, co poznávají svět na souši, jsem si pochopitelně zamiloval hnedka a to víc se mi líbí, že tak skvěle funguje, aspoň pro mě. Obávám se, že si to tu moc velkou přízeň nezíská a někteří od toho budou čekat takový ten animák, který se snaží být hrozně pro děti (humorem, postavami...) a zároveň hrozně pro dospělé (hlubší myšlenkou) typu V hlavě nebo Duše (akorát tenhle typ animáku moc často nefunguje tak jak by měl a nedokáže najít tu prostřední cestu mezi tím vším, takže u toho člověk nechápe, na koho to teda chtějí tvůrci orientovat především), ale Luca taková není. Luca ale ani není vyloženě jen pro děti, ale prostě takový ten "feel-good" film. Prostě film, u kterého se po celou tu stopáž budete cítit dobře, zapomenete na všechny starosti a naprosto si ho tak užijete. V tomhle funguje naprosto skvěle. Navíc úplně "prázdný" není, jelikož celý hodně je o důležitosti přátelství a rodiny - což sice rozhodně není originální téma, ale to mi překvapivě vadí úplně nejmíň a tady navíc funguje dokonale. I to prostředí slunné Itálie sem skvěle pasuje a přitom je nenucené a bez žádných násilně přidaných moderností, což taky dost cením. Za mě teda naprosté nadšení a dokonalé splnění mých dětských snů, které sice moji top 10 oblíbených filmů nenaruší, ale mezi mé ostatní oblíbené filmy co mám na profilu své místo najde určitě - a možná i v té top 50. Dokonce bych na to i klidně do kina zašel někdy znova, až tak moc se mi to líbilo. EDIT: Tak jsem udělal to, co jsem si slíbil, že nikdy neudělám - šel jsem na to do kina podruhé. Tentokrát už v tom sále se mnou dokonce i někdo byl, nicméně jsem to tentokrát viděl v originále s titulky a jsem z toho nadšený ještě víc. Navíc jsem si všiml promyšlených detailů (kopec, na kterém kluci ze začátku zkouší jezdit na vlastnoručně vyrobené vespě x kopec, na kterém probíhá cyklistická část závodů), konečně mi došlo i to, jak úžasný a dokonalý soundtrack to má a především jsem zjistil, že to vlastně je i do určité míry psychologický film. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že to není jen "příjemná jednohubka bez čehokoli hlubšího", ale že v tom fakt nějaký přesah je. I s tím strýčkem Ugem, což dokazuje i ta potitulková scéna. Já fakt budu muset přehodnotit pořadí svých oblíbených filmů, protože tohle mě dostalo tolik jako už dlouho nic a ačkoli v tom možná vidím něco krapet jiného než ostatní, neznamená to, že si ten film nemůžu zamilovat. EDIT 1.5. 2022: I po osmém zhlédnutí se mi to pořád hodně líbí, možná snad ještě víc než po všech předchozích. Vidět to ještě jako děcko, tak je to pro mě film č.1 a to možná i bezkonkurenčně, ale hodně užít jsem si to dokázal i teď a to už je co říct. Mám ten film hrozně rád - ať už jeho neuvěřitelnou poetikou (na animáky od Pixaru až nezvyklou), tak i samotným příběhem, postavami, prostředím nebo dost silným závěrem i na několikáté zhlédnutí. A pořád si stojím za tím, že to má přesah a že to je i psychologické (na úrovni animáků pro děti), vlastně si za tím stojím snad ještě víc než předtím. Je to prostě moje srdcovka, nehledě na ten jeden dost zcestný výklad filmu, který už jsem ale skoro úspěšně odignoroval a tak si můžu Lucu po dlouhém rozhodování konečně zařadit mezi Top 10 oblíbených filmů :-) 5* (19.06.2021) (méně) (více)