Den røde kappe
Rauðu skikkjuna
Den röda kappan
The Red Mantel
Hagbard and Signe
Obsahy(2)
V 11. století se v severských zemích postupně a obtížně prosazovalo křesťanství. V této době se odehrává legenda o nenávisti mezi dvěma rody a tragické lásce dvou mladých lidí, kteří z těchto znepřátelených rodů pocházejí. Režisér Gabriel Axel našel vhodné exteriéry v civilizací nedotčené přírodě na Islandu. Pochmurná a málo barevná krajina dala příběhu vhodný rámec. (NFA)
(více)Recenze (12)
Moc pěkné, ale bohužel dost nevěrohodné. Hlavně ty bitky vypadaly dost podivně. Nepochybně byly předem pečlivě secvičeny, ale kameraman je bohužel nedokázal lépe zachytit a střihač sestříhat. Připomínalo to bitku kluků s plastovými meči ve školní tělocvičně. Ta useknutá hlava letící vzduchem tomu všemu dala korunu. Ani herecky to není nic moc k pokoukání. Mladí bojovní chalani jsou patrně finalisté nějaké soutěže krásy, ale bez výraznějšího hereckého nadání (i když popravdě řečeno nevím, zda ho zde bylo možné uplatnit, když se zde nikdo moc nerozkecával a nerozdával emoce na potkání) a Gunnar Björnstrand byl sice prokazatelně dobrý herec, ale tady toho taky moc ukázat nemohl. 65% ()
Islandská verze příběhu o Romeovi a Julii. Strohé, osudové a málomluvné drama, naprosto ladící s krajinou i s psanými ságami (jak si je aspoň z dávné četby pamatuji). V té jednoduchosti a strohosti mi to připomnělo Pasoliniho film Oidipus král, který je také takový fatální a archetypální. Dnes asi bude tento film zřejmě pro masového diváka neatraktivní, když je zde to vzájemné zabíjení vyvedeno bez jediného digitálního triku, který by je estetizoval. ()
Příběh ze středověkého Severu vyprávěný s odpovídající strohostí. Na LFŠ v Uherském Hradišti diváci projekci tohoto filmu houfně opouštěli. Jiní se řehotali nad jednoduchými průpovídkami blonďatých árijců, kteří úsečnost slov záhy střídali sečností meče. Ty divácké reakce mě trochu mrzí, neboť Rudá kápě přesně vystihuje svět starých islandských povídek a ság i s jejich lakoničností a fatalismem. ()
Mohlo by se říct, že z "Gesta Danorum" může něco stvořit jedine Shakespeare, ať už je to kdokoli. Gabriel Axel sice věděl (od Shakespeara), jak se to dělá, ale film není divadlo. Mileneckou dvojici Hagbarda a Signe ne(šťastně) obklopil králi (živým i mrtvým, jako v H(Amletovi), našptávačem a žárlivcem (jako Jago v Othelovi), pomstychtivou královnou (jako Lady Macbeth)... To muselo fungovat, a v "Červeném plášti" to zafungovalo to dobře. Stydět by se za to nemusel Shakespeare, ani Bergman (ostatně ani Saxo Grammaticus, i když pro něj by to bylo asi příliš povrchní). - Od 12. století příběhů tragické lásky ubývá, do Gottfrieda Kellera pomalu, po něm už rychle; ne, že by tragických (asi ne zcela v původním smyslu) lásek bylo méně, ale jsou to už jen takové, s nimiž se lehce (či tíže), rychleji (či pomalu) sami vyrovnají. ()
Na ten film si pamatuju jeste z dob meho detstvi. Maminka odesla na nejaky ples z prace a ja zustal sam doma. Byla sobota a v polske televizi obvykle davali takzvane nocni kino, coz byvaly horrory nebo detektivky. Jenze tentokrat k memu zklamani bezel tento film. Zklamani vystridalo po par minutach nadseni a ja pak hodne stastny videl film jeste jednou v Ceske televizi. Od te doby nic a k sehnani neni. Skoda. ()
Galerie (20)
Photo © ASA Film
Reklama