Moje učitelka chobotnice

Fajn, tušila jsem, že bych mohla spadat do kategorie jedinců, které by teoreticky mohl rozbrečet životní příběh chobotnice, ale stejně jsem překvapená, jak moc jsem se s ní sžila. Nádherně natočený dokonale úžasný příběh. Podmořský svět je naprosto fascinující a lidstvo o něm ví pořád tak málo. Jeden z nejkrásnějších a zároveň nejdojemnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. (30.11.2020)

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)

Nikdy by mě nenapadlo, že si tímto dokumentem vytvořím vztah k chobotnici. Neskutečné. Navíc nechápu, jak je možné, že Craig Foster dokázal celý příběh oné chobotnice zfilmovat, že dokázal u všeho důležitého s kamerou být, že se vůbec dokázal nadechnout a pod tou vodou nějaký čas vydržet. Přišlo mi, jak když má žábry a dýchá jimi ve vodě, jak kdyby splynul s chaluhovým lesem a stal se jeho součástí. Dokument má podle mě neskutečný přesah. Nejenom myšlenkou, ale i závěrem, který je asi nejemotivnějším závěrem, který jsem kdy v dokumentu ze světa přírody viděl. (11.01.2021)

„Dobre. A teraz to začne byť fakt šialené.“ Nikdy by som nebol povedal, že ma niekedy dojme chobotnica. Skvelý film, ktorý možno občas jemne stagnuje (a podľa mňa mal detailnejšie rozviesť hrdinove psychické problémy, bolo by to silnejšie), ale rozhodene vám to následne dostatočne vynahradí sériou fascinujúcich, neuveriteľných momentov, kedy si poviete „človeče, to fakt?“. Je to príbeh o zotavovaní sa jedného človeka, jeden zvedavej chobotnice, o podvodnom svete, ktorý vyzerá viac sci-fi, ako posledné sci-fi Jamesa Camerona a v neposlednom rade o tom, že na tomto svete nie sme na návšteve, ale sme jeho súčasťou. A to je podstatný rozdiel. (10.01.2021)

Všechny přírodovědecké dokumenty zastíněné. I kdyby šlo jenom o podmořský dokument o chobotničce a přátelství člověka s ní, vyčníval by pestrostí situací s ní zažitých a unikátní vzdělávací hodnotou. Divákovi v něm totiž nejsou fakta jenom řečené a ukázané, ale se díky autorově srdcařství a úpřimnosti spolu s ním stává jejich spoluobjevitelem. My Octopus Teacher je však emocionálním zásahem, tematickou komplexností a provázaností s životem dokumentaristy něčím mnohem více. Pokud si posledně mohl převzít dokumentárního Oscara Alex Honnold za sílu lidského ducha v lezeckém výkonu, nyní by to měl být Craig Foster za ztvárnění křehkého sblížení dvou naprosto odlišných živočišných druhů a poetické popsání sjednocujících paralel jejich životních cest. (27.10.2020)