Divoké dítě
L'Enfant sauvage
The Wild Child
The Wild Child
Obsahy(1)
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Truffaut nevyzeral vôbec ako umelecký režisér, mne skôr pripomína futbalového trénera a je dvojníkom Ralpha Fiennesa. Ale k filmu. Osamelému tridsiatnikovi alebo ešte viac sa pripletie do cesty osamelé a navyše prírodou vychované dieťa. Čo myslíte, ako to skončí? Veľmi krásny a ľudský príbeh sa v mojich očiach trmáca od scény učenia cez ďalšiu scénu učenia až po tú nasledujúcu a tak ďalej až do konca, keď si samozrejme všetci uvedomia skutočnú pravdu. Mnohokrát tu počujeme pokrik Viktor a mlieko, čo mi už pomerne dosť liezlo na nervy, ale chápem, že výchova podobného dieťaťa je na nervy ešte viac. Takže jeden z tých tradičnejších Truffautových filmov ma nedokázal dojať až tak, ako to bolo v scenári zamýšľané. 70%. ()
Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou. ()
Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo. ()
Osvícený lékař měl divokého žáka jednoho, spoustu času na jeho výchovu a vzdělání, a přesto se dostavovala frustrace a roztrpčení. Co mají dělat učitelé a vychovatelé dnes, když podobných „hyperaktivních divochů“ jsou ve škole tucty (navíc umějí mluvit a jak!), času málo a „chytrých“ poradců (rodičů) celé zástupy? ()
Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 % ()
Galerie (19)
Zajímavosti (9)
- Film je po autobiografické stránce věnován třeba Jeannu-Pierru-Léaudovi, žáku F. Truffauta, jež ztelěsnil hlavní postavy v mnoha jeho filmech např. třeba v Nikdo mě nemá rád. (Karlos80)
- Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. (Kulmon)
- Film není založen na románu. Byly to víceménně lékařské poznámky pojmenované Oznámení ministru vnitra o novém vývoji a nynejším stavu Divokého dítěte z Aveyronu. (Kulmon)
Reklama