poster

Příběh Adély H.

  • francouzský

    L'histoire d'Adèle H.

  • anglický

    The History of Adele H.

    (festivalový název)
  • anglický

    Story of Adele H, The

Drama / Životopisný / Historický

Francie, 1975, 96 min

  • Matty
    ****

    Šíleně, celým srdcem a celým tělem milující žena na svém příkladu dokazuje, že ryzí láska ve své podstatě není normální. Adéla nedokáže iracionalitu stavu zamilovanosti skrývat a postupně se vzdaluje okolnímu světu. Okolní svět, reprezentovaný duchovně i hmotně režisérem (ten jeden přímý pohled, který Adéle věnuje, není zrovna chápavý) si zas od nemocné hrdinky drží zdravý odstup. Své varování, kam až může jindy vlídněji pojímána oddanost zajít, Truffaut opět obohacuje (expresivními) románovými prvky. Nešetří dopisy ani knižními popisy a díky propojenosti hlavní postavy s jistou významnou osobností literatury mohl příběh zničující lásky obohatit o zamyšlení nad nelehkým údělem umělcovým. Je to film drásavý, vzhledem ke svému knižnímu charakteru dobře čtivý, navzdory svému knižnímu charakteru velmi autentický a především výtečně obsazený. Proměna Adjaniové bere dech a žádá slzy. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Cushing(19.12.2008)

  • tomtomtoma
    ****

    Příběh Adély H., truffautovsky estetická romantická balada, je osobitým náhledem do esoterického stavu duše. Termín láska je zkoumán ze směru jednostranného zaměření absolutního propadnutí a posedlosti. Neutrální postoj a věcné zaujetí se soustředí na esoterické kompozice. Konfrontuje je se střídavým stavem nálady, aby polohy extrémismu romantického ideálu vyzdvihly objekt do antické velikosti. Fascinovaně a s pochopením pozoruje zmar genia v marastu nesprávně nastavené výhybky. Ohlédne se za dědičností a křehkou hranicí normality, akceptovatelnosti a šílenství. Hlavní postavou psychologické balady je Adèle Hugo alias Adèle Lewly (pozoruhodná Isabelle Adjani), šarmantní, vzdělaná a emancipovaná mladá dáma. Dědictví genia, přirozené nadání, tragické trauma a bezmezná oddanost poetickým ideálům. Vzor absolutní monogamní lásky se stal zajetím vyvoleného nejhlubšího prožitku a nezadržitelně pokračuje navzdory osudu. Smířlivost je střídána vztekem, vírou naděje, plačící prosbou, plamenným slibem, křehkou odevzdaností, zoufalým vyhrožováním a nikdy nekončící poutí. Esoterika duše je nejsilnější v kontrastech a rozporech vlastní duše. Hlavní mužskou postavou je Albert Pinson (sympatický Bruce Robinson), mladý anglický důstojník. Lehkomyslný i ctižádostivý. Oblíbený ve společnosti, přelétavý i navždy poznamenaný neměnnou konstantou. Výraznější postavou je paní Saunders (příjemná Sylvia Marriott), laskavá halifaxská domácí Adèlina kanadského pobytu. Z dalších rolí: neohrabaně okouzlený halifaxský knihkupec Whistler (Joseph Blatchley), kabaretní přesvědčivě falešný hypnotizér (Ivry Gitlis), vstřícný starý pan Saunders (Ruben Dorey), v zoufalství upozorněný soudce Johnstone (Raymond Falla), ochotný kočí Keaton (Clive Gillingham), kanadský lékař Murdock (Roger Martin), Pinsenův věrný ordonance (Carl Hathwell), či barbadoská pomocná ruka Madame Baa (Madame Louise). Truffautovy podmanivě odhalované stavy mysli velmi zdařile popisují směs zmatení a genia a střet krajností až do absurdní polohy romantického ideálu. Psychologicky působivé.(25.4.2018)

  • Cushing
    ***

    Oproti Dvěma Angličankám problém s diváckou lhostejností -- urvat emoce, zájem a soucit diváka se Adele H. nepodařilo. Na druhou stranu je zde zcela jasně rozkryto, PROČ ta žena takhle pitomě jednala. Láska je vždycky záludná a v tomhle případě zástupná. Za Adeliným hysterickým zamilováním hledejme spíše narcismus a komplex méněcennosti, hledání své vlastní hodnoty, svého smyslu ve světě, který vašeho otce považuje div ne za boha. Děti slavných rodičů to mívají těžké. A mimochodem -- až při shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že deníky Adele Hugové byly (musely být) primárním inspiračním zdrojem pro Fowlesův fenomenální román Francouzova milenka, fenomenálně zfilmovaný Karlem Reizsem v 80. letech.(14.11.2008)

  • dopita
    ****

    Pravdivý příběh Adély, dcery victora Huga, která jela přes půl světa za svým milencem.On na ni ovšem kašle a popravdě, ani se mu nedivim. S takovouhle pošahanou (psychicky narušenou) ženskou bych nechtěl mít nic společnýho ani já. Isabelle Adjaniová Adélinu sebedestruktivní posedlost ztvárnila víc než dobře, zasloužená Oscarová nominace.(13.11.2008)

  • garmon
    ***

    Truffautova reputace je pro mne čím dál víc typickou ukázkou moci moci a médií – kromě Julese a Jima a možná ještě Hebké kůže, která je ale esencí úpadku, jsem od něj neviděl prvotřídní film. A viděl jsem jich dost. Všechno je galsky vytříbené, promyšlené – a neautentické. Neustálá masáž sdělovacích prostředků (Truffaut=Nouvelle vague) způsobuje, že jsem ochotný dlouhou dobu zkoušet dál a dál, co vyprodukoval. Adéle je určitě zajímavé téma. Adjani tu poprvé předvede hysterák, který mi uhranul v Possession – ale prostředky jsou tak fousaté (byl on vůbec Nouvelle vague? …ty dvojexpozice jsem vídal od dětství v inscenacích České televize??!!), hudba tak nefilmová (dal mu někdo grant za to, že toho skladatele vytáhne?), že mě to neba. Tři hvězdy za spád.(29.8.2011)

  • - Přípravy na natáčení zabraly 7 let. (Docflash)

  • - Film je dle autobiografického deníku Adely Hugo, druhé dcery a pátého nejmladšího dítěte spisovatele Victora Huga, která později zemřela v ústavu pro choromyslné. Osud uštědřil rány i dalším potomkům slavného tvůrce. Léopold zemřel ještě jako dítě. Léopoldine se s novomanželem utopila pár měsíců po svatbě, když se převhla jejich loď na Seině, Charles a François-Victor rovněž nepřežili svého otce. (Docflash)

  • - Hlavní roli měli hrát nejdříve Jeanne Moreau, poté Catherine Deneuve a nakonec Isabelle Adjani. (Docflash)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace