東京フィスト
Obsahy(1)
Tsukamoto se ve své autorské tvorbě započaté legendárním debutem Tetsuo opakovaně zabývá tématy tělesnosti, lidské existence ve zcizujícím prostředí moderní megapole a objevování podstaty osobnosti skrze extrémní tělesné prožitky. V TOKYO FIST získávají hrubou fyzickou podobu, kterou umocňuje režisérova typická radikální forma. Dva muži, úředník a boxer, svádějí ješitný boj o ženu. Jejich machisticky zaslepená cesta za posílením vlastních těl kontrastuje s proměnou hrdinky, pro niž objevování vlastního těla vyústí v osobní emancipaci. (JFL)
(více)Videa (2)
Recenze (13)
Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu. ()
Tsukamoto je prostě svéráz, který svůj styl nikdy a nikde nezapře. Umí natočit i něco "normálnějšího", to jsem poznal u Vyšetřování nočních můr, ale Tokyo Fist, i když se to takhle od pohledu nemusí zdát, je jeho další totální šílenost. Šílenost, na které mě opět dost zaujala jeho práce s kamerou a záběry, na které je vidět, že přesně ví, jak chce jakou scénu natočit a vypadá to díky tomu skvěle i přes to, že to zároveň působí, jako by to natočil s pár přáteli v utajení a víceméně pro sebe, i když to tak ve skutečnosti není. Má to ale něco do sebe, je to dost originální a to na Tsukamotových filmech cením vždycky. Jenže stejně tak mě to zase bůhvíjak neodrovnalo a ten příběh o milostném trojúhelníku tří naprostých magorů (z čehož jeden není až takový magor jako ostatní, ale magor pořád je), plný brutality, zapíchaných kovových věcí všude možně, uječených scén a přehršle rapidmontáží, ze kterého by normálnímu člověku možná i hráblo, mě začal časem spíš nudit a ke konci už jsem jen čekal na ten závěrečný souboj, který ale končí tak zmateně, že těžko říct, co z toho vlastně plyne. A taky mi s každou další minutou bylo jedno, jak kdo dopadne, i když jsem pořád doufal, že ten boxer dopadne nejhůř, protože to byl z těch psychopatů psychopat asi největší. Každopádně, i když tomu dávám jen průměrné hodnocení, jako průměr to nevnímám, jen to prostě nevidím na vyšší hodnocení. Ale upřímně, TAKOVÝ boxerský film jsem ještě v životě neviděl a asi už ani neuvidím, protože tohle dokáže těžko něco překonat v tom, jak moc se zde boxuje a s jakou vervou. 3* ()
Po TETSUO už snad Tsukamoto nemohl natočit nic zběsilejšího, tudíž jsem k TOKYO FIST přistupoval celkem klidný. Představete si bitky z FIGHT CLUB, toto je asi 5x brutálnější, namíchané se špetkou existencionální drama. Tsuda (sám režisér Tsukamoto) opustí manželka Hizuru a odejde s jeho dávným známým, boxérem Kojim. Tsuda se proto rozhodne trénovat box a slibuje pomstu, uvnitř je ale pořád stejně zbabělá troska ... Snad až v posledním záběru jsem pochopil, že už je sám se sebou vyrovnaný ... Asi ? ()
Destrukce v několika různých rovinách, rozklad v mezerách Tokya, pro které je středoevropanovi pojem post-industiální velkoměsto poněkud úzký a nedostatečný, odrazy odrazů, sklo, beton a samozřejmě kov, který prorůstá jak tělem individuálním tak sociálním. Tokyo-ken je z těch filmů, které lze pocítit takřka fyzicky. ()
Tsukamoto tentokrát trochu o něčem jiném, ale vlastně zase o tom samém a s tím samým "drajvem"... Transformace, překračovaní limitů, kovy v těle, prostor pro interpretace, tlak na diváka atd-všechno to tu je jen střízlivější- zato obohaceno o psychologický rozměr....Výživné asi jako hnijící-červy se hemžící-zdechlina v boční uličce industriálního MegaMěsta. ()
Reklama