東京フィスト
Obsahy(1)
Tsukamoto se ve své autorské tvorbě započaté legendárním debutem Tetsuo opakovaně zabývá tématy tělesnosti, lidské existence ve zcizujícím prostředí moderní megapole a objevování podstaty osobnosti skrze extrémní tělesné prožitky. V TOKYO FIST získávají hrubou fyzickou podobu, kterou umocňuje režisérova typická radikální forma. Dva muži, úředník a boxer, svádějí ješitný boj o ženu. Jejich machisticky zaslepená cesta za posílením vlastních těl kontrastuje s proměnou hrdinky, pro niž objevování vlastního těla vyústí v osobní emancipaci. (JFL)
(více)Videa (2)
Recenze (13)
Naprosto souhlasím s Deverantem. Rozklad, to je slovo, které pevně charakterizuje Tokyo Fist i směr tuskamotových pěstí. Rozklad potlačovaných emocí, který rozkvétá v masochismus a obnažuje sebedestruktivní touhy, bortí celý milostný trojúhelník, ale taky mu dává dosud neobjevenou sílu. A Tsukamoto musel při psaní scénáře rozkládat papír. Zběsilou kamerou a ostrými sřihy opět drtí diváky, zároveň si skvěle pohrává s vizuální stránkou a pomocý teplých a studených barev poukazuje na odlišnost světů obou soupeřů. A samozřejmě vše podtrhuje a dokresluje výborný Ishikawa a jeho Der Eisenrost. Géniové industriálního Japonska. ()
Tsukamoto tentokrát trochu o něčem jiném, ale vlastně zase o tom samém a s tím samým "drajvem"... Transformace, překračovaní limitů, kovy v těle, prostor pro interpretace, tlak na diváka atd-všechno to tu je jen střízlivější- zato obohaceno o psychologický rozměr....Výživné asi jako hnijící-červy se hemžící-zdechlina v boční uličce industriálního MegaMěsta. ()
Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu. ()
Po TETSUO už snad Tsukamoto nemohl natočit nic zběsilejšího, tudíž jsem k TOKYO FIST přistupoval celkem klidný. Představete si bitky z FIGHT CLUB, toto je asi 5x brutálnější, namíchané se špetkou existencionální drama. Tsuda (sám režisér Tsukamoto) opustí manželka Hizuru a odejde s jeho dávným známým, boxérem Kojim. Tsuda se proto rozhodne trénovat box a slibuje pomstu, uvnitř je ale pořád stejně zbabělá troska ... Snad až v posledním záběru jsem pochopil, že už je sám se sebou vyrovnaný ... Asi ? ()
Destrukce v několika různých rovinách, rozklad v mezerách Tokya, pro které je středoevropanovi pojem post-industiální velkoměsto poněkud úzký a nedostatečný, odrazy odrazů, sklo, beton a samozřejmě kov, který prorůstá jak tělem individuálním tak sociálním. Tokyo-ken je z těch filmů, které lze pocítit takřka fyzicky. ()
Reklama