Andělé v Americe

Strojové střídání slz, zloby a katarzí v divadelně sevřeném příběhu o homosexuálech, mormonských rodičích, šílených manželkách a politické situaci v USA 80. let. Exhibující herecké osazenstvo, deus ex machina na každém kroku a vrzání prken, jež svedlo Nicholse k tomu nejhoršímu a to, že se pokusil přetavit kouzlo okamžiku na filmové okénko. Seriál, který nefunguje ani jako celek, natož aby omračoval vybroušenými detaily. (14.11.2005)

Osmdesátá léta, kdy žít a milovat trochu jinou láskou se rovnalo takřka rozsudku smrti. AIDS tu bylo, ať jste mu říkali třeba rakovina jater. A zabíjelo... Andělé v Americe jsou prostě drama s velkým D. Reálné, mrazivé, zvláštně syrové a okořeněné mistrovskými hereckými výkony. Al Pacino, Meryl Streep... O těch už tu bylo napsáno hodně. Mě však obzvláště zaujal Justin Kirk, ve své roli Priora Walkera. Prorok? Nebo jen umírající člověk trpící halucinacemi? A co je vlastně sen a co realita? Odpovědi se nedočkáte, ale dozvíte se hodně silné poselství a jednu důležitou radu. Já jsem se ocitla na krátkou dobu v nadpozemských výšinách... A andělé? Ti jsou možná i mezi námi. (29.05.2007)

Jsou to teda spíš slabší čtyři hvězdy. Hodně jsem zvažoval, jestli to nakonec nestočím ke třem. Chápu, že Andělé v Americe ve své době šokovali. Museli šokovat jak inteligentně pojatým tématem, tak hereckým obsazením, což v té době standard na mini sérii rozhodně nebyl. HBO ale hned od počátku působení v Evropě vědělo, jak na diváka. Pamatuju si, že tento seriál byl jeden z těch prvních, co zasponzoroval a mně teda hodně dlouho unikal. Herecky, což byl hlavní důvod si jej pustit, je to teda totální pecka. Ještě aby ne, když se jedná o divadelní hru. Nejzajímavější postavy pro mě jednoznačně byly Al Pacino a Jeffrey Wright. Jejich dialogy jsem si jednoznačně užíval, čímž neříkám, že ostatní nebyli zajímaví. Na mě to ale bylo moc do tepla, hodně o AIDS a navíc jsem z toho cítil vliv sionistů a kabalistů, což v seriálu sami vtipně glosovali a naráželi na to. Místy to bylo hodně avantgardní, více než by asi muselo být. Ztrácel jsem se v záplavě abstrakce, což chápu, že mělo snahu zapříčinit onu osudovost a epičnost. Na mě to ale úplně nezafungovalo. To ale neznamená, že jsem si to neužil. Závěr v Central Parku je velká pecka! (29.10.2020)

Nevím, to co tato série obsahuje, je do jisté míry jedinečné a neopakovatelné, moc by mě zajímala také divadelní předloha. Jediné co bych vytknul, je snad příliš velké množství referencí na politiku a politickou situaci přelomu 80. a 90. let 20. století, která zpětně působí až příliš naivně, aktivisticky a freneticky. Příběh je neuvěřitelně podivný, ke konci jsem měl strach, že se vše zvrhne v šaškovinu, ale hlavní představitelé to vytáhli zpátky do klidných hladin. Emma Thompson jako šukavý anděl, Meryl Streep ve víru změny postojů, Al Pacino jako brilantní hajzlík, který zaručeně NENÍ homosexuál, všeobecný strach z AIDS, ze smrti, z konce, doladěný jemnou, ale neodolatelnou jistotou, že se brzo vše změní k lepšímu. Už jen to, že nikde nic podobného neuvidíte, by vás mělo přesvědčit. Obrázek si udělejte sami. 9/10 PS: doporučuju shlédnout na jeden zátah, těch 6 hodin uteče jako nic... (30.07.2012)

Andělé v Americe jsou unikátní a velkolepé televizní dílo. Složité, kontroverzní a místy zbytečně teatrální. Přesto nabízí působivou podívanou, takřka jedinou svého druhu. Herci podávájí jedny z nejzajímavějších výkonů své kariéry. Hlavním objevem seriálu je pro mě Mary-Louise Parker v roli nepředvídatelné Harper, které se daří ukrást si většinu scén pro sebe. Dojmů je hodně a proč popisovat nepopsatelné, to se musí vidět. (30.12.2010)