poster

Rabbits

Drama / Mysteriózní / Horor / Komedie / Fantasy

USA, 2002, 50 min

Režie:

David Lynch

Scénář:

David Lynch
  • Psice
    *

    Jako velká milovnice Lynchových filmů jsem při sledování Králíků měla pocit, že už si Lynch dělá z diváků legraci (slušně řečeno) – na tohle mu opravdu neskočím. Když jsem králičí rodinku opět spatřila v Inland Empire a pochopila, že to není déja vu, zhrozila jsem se (a oprávněně). V první části filmu jsem byla v očekávání, co se z „toho“ vyvine a pak jsem začala přemýšlet nad tím, jestli to, co králíci pronášejí, má nějaký skrytý význam. Asi v polovině filmu jsem byla natolik otrávená, že jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a přemýšlela nad tím, čím bych se musela sjet, aby mi došlo, o co v tom filmu vlastně jde (pokud tam vůbec o něco jde). Varianta, že by se jednalo o výsměch sitcomům, mi přišla dost prvoplánová – stejně tak i teze, že měl celý snímek vyvolat v divákovi úzkost proto, že se po celou dobu snažil hledat smysl v nesouvislých dialozích. Jestliže bych měla sledovat tento snímek jenom proto, aby mi navodil tu správnou „Lynchovskou“ atmosféru, tak si rovnou pustím Mazací hlavu. Tento film mi přijde opravdu naprosto zbytečný. Jednu hvězdičku dávám za hudbu, protože si Angelo Badalamenti nezaslouží, abych film, ve kterém zazněla jeho hudba, označila za odpad...(10.12.2010)

  • Hamaradža
    *****

    Depresívne, surrealistické, vizuálne úplne minimalistické stvárnenie ľudskej osamelosti a depresie z životnej prázdnoty. Trištvrte hodinový statický záber na konanie troch králikov a ich symbolické na prvý pohľad hypnoticky-nič nehovoriace dialógy (Alebo skôr monológy). Film ktorý sa dá pochopiť veľa spôsobmi, ale s Lynchovým pochmúrnym vizuálom a Badalamentiho pár tónovou mysterióznou melódiou ide o tichý mrazivý drahokam, aneb maestro v plnej paráde. Doporučujem prečítať si http://www.imdb.com/title/tt0347840/board/nest/15919959 pretože krásne uveritelná teória posúva tento jednoduchý filmík do ďalšej Lynchovsky-mimozemskej dimenzie. EDIT: Po polročnom rozležaní sa stále usvedčujem v tom že Rabbits sú stelesnením mojich najhlbších nočných môr, môj obraz pekla a čistého vnútorného strachu. Toto nemohol natočiť človek.(19.4.2013)

  • PetrVabruscak

    Co je to vlastně sitcom? To je přeci smršť suchých hlášek, pod které se pouští umělý smích nebo potlesk, aby lidi věděli, kdy se mají smát. Když se takový sitcom natočí jako zpomalený film, tak nás jen prázdnota může naplňovat a umělý smích děsit. Možná nás děsí skutečnost, že takové médium jako televize dokáže ovlivňovat naše nálady, chování a rozhodování.(9.2.2012)

  • Frajer42
    ***

    Jedno zhlédnutí je na pochopení a vysvětlení si všech těch symbolů poněkud málo. Nevím, co se tímto filmem snažil mistr Lynch říct a zde se snažil vůbec něco říct, každopádně nelze tomuto projektu upřít ani originalitu a ani jistou kvalitu. Nebudu se rozepisovat nad kompozicí snímku, protože o té se můžete dočíst všude možně, třeba i ve většině komentářů. Spíš zkusím nastínit, jak jsem si jednotlivé symboly vyložil já. Začal bych zřejmě u toho, že mi snímek obrovsky evokoval pohled do zrcadla. Když vezmete v potaz rozložení bytu a stíny na zdi za nimi, tak je jisté, že před králíky musí být nějaký zdroj světla. V běžném obývacím pokoji bývá obvykle televize, takže zdrojem světla může být televize, ve které jsem si připadal, že jsem já sám. Tudíž nastala moc hezká situace. Sledoval jsem já králíky v televizi přede mnou, nebo sledovali králíci mě? Kdo byl komu zrcadlem? Celé to na mě působilo, že se Lynch snaží formou sitcomu zaplout hluboko do lidské psychiky a představit divákům během 42 minut (stopáž není jistě náhodná) svůj pohled na život, na jeho jistou stereotypnost, na mezilidské vztahy, na vnitřní svět každého člověka, na uvěznění ve vlastním životě. Králíci sice mluví, ale přitom nic neříkají. Vedou totiž jen jakýsi vyplňující dialog o věcech, o kterých mezi sebou lidé mluví jen proto, protože je děsí ticho. Probírá se stále dokola počasí, probírá se kolik je hodin, probírá se kdo kdy volal. Nic z toho není do konce filmu nijak vypointované, tudíž to není ani důležité. Tím, že si králíci přímo neodpovídají, nýbrž tyhle věty jen tak vypouštějí do éteru, chtěl podle mě autor zdůraznit právě jistou odosobněnost a to, že každý žije ve svém vlastním světě. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že dva lidé spolu zdánlivě vedli dialog, ale takovou formou, že jeden vyprávěl druhému, co měl včera na oběd a druhý mluvil o počasí. Přičemž jeden vždy dokončil svoji větu o obědu a druhý navázal počasím. Vzájemně se neposlouchali. Stejné pocity ve mně evokoval tento film. Taktéž jsem si na filmu všiml jisté automoatičnosti. Po chvíli každý divák pochopil jistý stereotyp. Kdykoli vstoupil králík na scénu, spustil se aplaus. Na podobných stereotypech funguje i náš běžný život. Existují u nás spouštěcí události, které dokonale spustí určitou reakci, která je předem známá. Podobnou roli měl i nucený smích. Myslím si, že v tomto filmu vůbec nešlo o jakoukoli kritiku sitcomů. David Lynch podle mě využil pouze pravidla sitcomů a jejich schéma k tomu, aby je připodobnil k lidským životům většiny běžného obyvatelstva. Také vidím krásnou paralelu mezi chovem králíků v králíkárně a životem lidí v králikárnách, které jsme si pro sebe sami vyrobili. Ze snímku cítím obrovskou odcizenost, a to dokonce od sebe samotných, jako by člověk nebyl pánem svého jednání ani svých myšlenek, ale pouze se nechával životem vláčet a manipulovat na místa, kde si ho přeje někdo mít. Jako bychom byli také chováni v určité králikárně někým nadřazeným. Když jsem tuhle větu napsal, tak mi vyvstanul na mysl obraz a hlas "dábla", který se ve snímku 2x objevil. Nejvíce se mi ovšem líbila paralela v samotném závěru, kdy se za děsivého výkřiku otevřely dveře do děsivého světa tam venku. Králíci je ovšem bez nějaké zvědavosti znovu zavřeli a neopustili své doupě, své místo, které jim dává falešný pocit bezpečí a jistoty. Je úžasné, že si každý divák odnese z filmu něco jiného. Někomu se snímek líbí, přestože uznává, že mu absolutně nerozumí. Lynch totiž rozehrál hru, která se divákům zaručeně zaryje hodně hluboko do podvědomí. Člověk který nemá moc zkušeností s meditacemi a cestami hluboko do vlastního podvědomí, tak zkrátka nebude schopný definovat, proč se mu vlastně tento film tolik líbí a proč na něj tolik působí. Zkrátka v podvědomí ucítí pocit, který na vědomé úrovni ovšem nebude umět pojmenovat. Je známo, že sám David Lynch se oddává transcendentální meditaci, takže odtud zřejmě pramení všechny jeho myšlenky a nápady, které já osobně stále nejsem schopný naprosto vstřebat, naladit se na ně a pochopit je. Každopádně každým další filmem je mi ten člověk bližší. Králíky si v budoucnu rozhodně pustím znovu, protože mi toho mnoho uniklo. Prozatím lepší tři kousky.(30.4.2019)

  • MrMysterious
    *****

    Pustite si to 3x po sebe a garantujem vám že vaše psychické zdravie nezostane bez ujmi. Dokonalá atmosféra, pocit úzkosti sálajúci z každého rohu miestnosti a každého slova deprimovaného králika. Surová ukážka všednosti nás (mňa určite) núti uvažovať o podstate a zmysle života v zajatí každodenného stereotypu. Život ktorý sme chceli sa čoskoro zmení na bezduché odriekanie rovnakých fráz a viet, naše vnútro hnije s neustále opakujúcimi sa dňami. Napriek tomu čakáme.... Prežívame.... A dúfame(16.9.2011)

  • - Miestnosť, v ktorej sa celý dej filmu odohráva, vznikla rozložením provizórneho štúdia na kopci za Lynchovým obydlím. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Celý film je snímaný statickou kamerou, okrem jedného záberu na zvoniaci telefón. (Zdroj: ČSFD.cz)