L'ombra di Caravaggio
Caravage
Caravaggiov tieň
Caravaggio's Shadow
Režie:
Michele PlacidoKamera:
Michele D'AttanasioHrají:
Riccardo Scamarcio, Isabelle Huppert, Louis Garrel, Micaela Ramazzotti, Lolita Chammah, Vinicio Marchioni, Alessandro Haber, Brenno Placido (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Itálie roku 1600. Michelangelo Merisi – známý spíš jako Caravaggio – je geniální umělec, který se odmítá podřídit přísným pravidlům Tridentského koncilu, upravujícího zobrazování sakrálních námětů. Když se papež Pavel V. dozví, že Caravaggio používá pro své sakrální obrazy jako modely prostitutky, zloděje a tuláky, pověří tajného vatikánského agenta, aby provedl důkladné šetření. Agent má rozhodnout, zda bude malíři udělena milost, o kterou požádal, když byl odsouzen k trestu smrti za to, že zabil v souboji jednoho ze svých soků v lásce. „Stín“ začíná v utajení vyšetřovat malíře, který svým životem i uměním fascinuje, zneklidňuje, rozvrací... a má v rukou nad osudem génia absolutní moc. Michele Placido – scenárista, režisér i herec tohoto filmu – přichází po padesáti letech kariéry a čtyřech letech práce na tomto projektu se svým čtrnáctým režijním filmem. Film zobrazuje složitý a dobrodružný život Michelangela Merisiho alias Caravaggia a odhaluje jeho složité vnitřní rozpory a hluboká temná muka. Vzpurný a nepokojný, zbožný a pobuřující, nezávislý a společenské hranice překračující Caravaggio, jak ho Placido zobrazuje, je prokletý umělec s absolutním talentem, ale především rocková hvězda v době, kdy ještě žádné nebyly, rebel bez příčiny, který musí čelit znepokojivým důsledkům svého bezohledného života – se všemi svými ženami a vnitřními démony –, v němž vedle sebe stojí genialita a nezkrotnost. Placido nám tak Caravaggia představuje jako nadčasovou postavu, naprosto fascinující a univerzální ikonu. (Film Europe)
(více)Videa (10)
Recenze (27)
Už nekonečný výčet produkčních společností, partnerů a sponzorů v úvodu napovídal, že s touhle zapomenutou adaptací druhého Assassin's Creeda (ve které papežský zmocněnec zpomaleně kráčí obrazárnou a do toho hraje něco jak od Massive Attack) bylo hodně práce, než ji nakonec přešili na Caravaggiův životopis. Výsledek částěčně upomíná deklamativní dokudramata a jindy zas ambiciozní historické horory ze 70. let, ve kterých vidíte, jak schopnosti jedné části filmařského týmu (obvykle maskérů) vyvažují naprosto neadekvátní výsledky práce týmu jiného (obvykle herců). Tady sice vypadá dost věrohodně, kdež někdo praští někoho kládou přes ksicht, ale když se má vyjádřit vzpomínka hraběnky Colonnské na inpulzivního malíře, tak se to holt musí udělat skrze scénu, ve které se sedmdesátiletá (příšerně předabovaná btw) Isabelle Huppert orgasmicky kroutí v posteli, přejíždí si rukama po těle a vrací se jí flashbacky, jak byla prcána před krbem. Jo, je to docela zábava, nebudu lhát, ale jinak, ačkoli jsem ten film neviděl, tak takhle přesně si myslím, že vypadá Jakubiskova Bathory. ()
„Nemyslela jsem si, že mě budete vyslýchat.“ - „To je moje práce.“ - „Je snad hřích postarat se o duši, která žádá o pomoc?“ Ano, pokud rozsudek vynáší poněkud zaujatá instituce…Mé první filmové setkání s režisérem Placidem. Zároveň to byl také můj první filmový kontakt s osobností Caravaggia. A nutno konstatovat, že výsledek není žádná sláva. Už úvodní scéna, u které jsem nechápal, jak to mohl hlavní hrdina přežít, ve mně zasela semínko pochyb. A předznamenala vlastně celý film. Caravaggiův stín boduje co do vizuálního ztvárnění, jež se mi dost líbilo. Ale co do děje je prázdný až nudný. Film má pár silnějších scén (např. ty Giordanem Brunem či Annou Bianchini), avšak jinak mě nechal docela chladným. Pocítil jsem sice odpor k nepřátelům Caravaggia, ovšem zároveň minimální sympatie k němu samotnému. Takže vývoj a samotný závěr mnou provanul bez silnějšího emocionálního zapojení. Tenhle životopisný film u mě končí v průměru. „Přikázali mi učinit pokání, ale já nevím, z čeho se kát. Nechci se kát. Nad vším vítězí láska.“ ()
Caravaggiův život byl natolik divoký a šílený, že se nabízí otázka, zda lze vůbec natočit film či napsat knihu, aby působily aspoň trochu uspořádaně, chronologicky a dávaly smysl. Osobně si myslím, že to nejde. Byl to geniální malíř, avšak současně velký rváč, prostopášník a rozervanec, jenž nikde dlouho nevydržel, protože si rychle dokázal zadělat na průšvih. Cattani si zvolil svůj styl a sám si ve filmu i zahrál. Postava Stínu mi celou dobu dost lezla na nervy, ale v tomto pojetí byla důležitá. Některé scény podkreslené výbornou hudbou byly vážně silné a podařené, ale měl jsem pocit, že se na film dívám skoro čtyři hodiny. ()
Skutočne len taký tieň Caravaggia a že ich vo filme bolo hodne v tej temnej atmosfére vo svetle sviečok, to bolo tieňov jedna báseň. Ale od "iného Michelangela" keďže Caravaggiovo pravé meno bolo Michelangelo Merisi da Caravaggio, som čakal čosi epickejšie. Rodený Milánčan, ktorý sa kvôli ludre a jej pasákovi, ktorého v dueli vykastroval a zabil, sťahoval útekom do Neapola, no už len to je tak epické, že film mohol znázorniť túto problematiku a jeho život oveľa silnejšie. Pretože v novej dobe sa zvyčajne sťahuje z Neapola do Milána, nie naopak, viď hlavne futbalisti. Caravaggio bol génius i šialenec a tých kriminálnych výčinov mal habadej a zároveň jeho smrť je dosť pod rúškom tajomstva. Vražda, otrava, syfilis alebo naozaj horúčka z malárie? Životopisný film mohol naozaj ukázať viac, než ukázal. ()
Opulentní vizuál výborně vyjadřující atmosféru Caravaggiových obrazů. Intenzívní život plný intenzívních vášní, přičemž jen tak jakoby bokem vystřihl malíř fascinující obrazy. Caravaggio vskutku nežil ctnostným životem, na druhé straně, jeho schopnost vidět v tvářích chudých a prostitutek postavy svatých byla nekompromisní. Moc dobře věděl, co je psáno v Písmu a ve svých obrazech to vyjádřil. Místy lehce nepřehledné vyprávění, každopádně fajn vhled do této osobnosti. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (3)
- Riccardo Scamarcio o postave Caravaggia povedal: "Okamžite som si pomyslel, že [Caravaggio] je ako Elvis Presley. Mojím referenčným bodom bol Elvis. Chlapec z malomesta s obrovskou energiou, vášňou, talentom a prísnosťou k umeniu. V tom čase bolo maliarstvo hlavným prúdom, nebolo nič iné, nebola žiadna. fotografie, žiadne rádio, televízia ani kino. Obrazy boli tak mocné, pretože hovorili priamo k podvedomiu. A tento muž bol prvý, ktorý úplne odlišným spôsobom zobrazil posvätné obrazy." (Arsenal83)
Související novinky
XI. ročník MittelCinemaFest
V Praze se opět zvedá opona MittelCinemaFestu, středoevropského festivalu současné italské kinematografie, který se v České republice koná již pojedenácté a jehož projekce probíhají od 30. listopadu… (více)
Reklama