Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Sedemnásť zastavení jari
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Na tu dobu perfektně zpracovaný seriál byl jeden z prvních, které mě opravdu nadchly. Velmi přesvědčivý Vjačeslav Tichonov v hlavní roli. I když vyloženě neinklinuji k Sovětské kinematografii, tento snímek si u mě zaslouží absolutorium. ()
Skvělý seriál, který dal vzniknout mnoha skvělým vtipům: Hitler sedí u šéfa gestapa Müllera v kanceláři, když v tom vejde Stierlitz, beze slova otevře sejf, vyndá tajné dokumenty, vyfotí si je, vrátí je zase zpátky a v klidu odejde. Šokovaný Hitler se obrátí na Müllera: "Jak to, že jste toho muže okamžitě nezadržel a neobvinil ze špionáže?!" Müller jen rezignovaně mávne rukou: "To nemá smysl, můj vůdče, on se z toho stejně vždycky nějak vykroutí.." ()
Ve své době to mohla být bomba, zejména v normalizační české televizi. Podobně o tom hovoří i moji rodiče a vzpomínají na seriál jako jeden z velmi pozitivních zážitků. Tichonov byl pro ženy hrdinou a idolem. Dneska je ale doba už trochu jiná a i když se stále jedná o kvalitní film, je na něm hodně vidět právě to stáří. ()
"Stierlitzovi se sevřelo srdce, zjistil, že kněz vůbec neumí jezdit na lyžích....." Nevím proč, ale tahle vypravěčova věta mi utkvěla v paměti....sovětského Bonda Stierlitze jsem prožíval spolu s ostatními ()
Opravdu super seriál. Nic jiného nelze dodat. ()
Vau! Nemůžu uvěřit, že tohle natočili rusové v 73. Nikde žádná propaganda ani antipropaganda. Postavy němců mají zajímavé názory. (místo jen neustálého zvedání ruky) Třeba jeden generál si myslel, že se americká armáda utopí v technologii že si myslej že stačí vše jen vybombardovat a tím je hotovo.On se domníval, že za chvíli budou mít zbraně s nimiž se bojuje jen na velkou vzdálenost. A tím prohrajou všechny bitvy. :) A vůbec zajímavými momenty se to jen hemží. Paráda, tleskám, smekám. ()
Zavzpomínal jsem na léta dávno minulá a pustil si z DVD seriál, který jsem před třiceti lety doslova hltal. Co se změnilo? Z černobílého snímku se stal barevný, z klasického formátu se stal širokoúhlý a to mé nadšení nějak vyprchalo. Nechci mu upírat jisté kvality, ale doba prostě pokročila a dneska se už točí jinak. ()
Vynikají seriál s charismatickým Tichonovem a podmanivou znělkou. ()
V hlubokém socialismu 70tých let bylo Sedmnáct zastavení jara téměř zjevením. Pořádný špionážní film tu chyběl a nutno poznamenat, že ten který se zde najednou objevil nebyl obsahově ani formálně vůbec špatný. Člověk si musí odmyslet ideologicky vynucené "černobílé" vidění dějin - černobílost snímku naopak vůbec nevadí naopak podtrhuje atmosféru a vzbuzuje dojem téměř dokumentární výpovědi o válečných událostech. Bez ohledu na některé historické nesrovnalosti (Dullesovo jednání s Wolfem v Bernu bylo o něčem jiném a nebylo oficiálním jednáním posvěceným Himlerem) jedná se o chytrou, poutavou a napínavou podívanou s hezky vykreslenými postavami (interpretovanými opravdu dobrými herci - zejména Tichonov v roli Sterlitze a Tabakov v Roli Schellenberga vytvořili postavy z masa a kostí). Chytře napsaný scénář pracuje s retrospektívou, a s chronologickými posuny deje, aniž by to tvůrci dávali moc na odiv, s do sebe zapadajícími vedlejšími motivy který pořád obratně balancuje mezi dokumentární realitou a vymyšleným příběhem neustále drží napětí, situace vykresluje skrze dobře uchopené postavy, nepřehání to s ideologickými ani psychologickými motivacemi. Historie vyprávěná přes lidské osudy a situace se vyplatila- s postavami seriálu je možné se identifikovat a jít s nimi celým dějem. Úsporná téměř televizní kamera a nevtíravě, ale precizne koncipovaná kompozice obrazu vytváří podmanivou atmosféru, která se nerozbije v průběhu celých 12 dílů. Jistou poetiku filmu dodává i výborná hudba a texty úvodní a závěrečné písně (zhudebněné básně Rožděstvenského). Seriál opravdu stojí za zhlédnutí a lze mu odpustit dobu ve které vznikal i ideologii které se podřizuje. ()
Nebudu zdržovat a unavovat čtenáře : vrcholné žánrové dílo s ohledem na původ seriálu a charakteristické znaky uměleckých vyjadřovacích prostředků (Sovětský svaz) - záměrná pomalost či zdlouhavost scén, dlouhé záběry na detaily herců, dokonalé herecké výkony v psychologicky mistrně propracovaných rolích, výtvarná stránka především berlínských stranických interiérů a uniformy - ach bože ty uniformy - je nutno je hodnotit jako dalšího herce na place - hrají svou vlastní hru ve prospěch celku. A nemluvě o hudbě, rusové zkrátka umějí, když chtějí (a je jim to umožněno!). Pochopitelně předloha (scénář) je jako vždy to gróóó´, střih a režie slouží svému dobrému účelu. Abych dodržel své předsevzetí z úvodu - na závěr lahůdka pro všechny, kteří se učí (dovolte mi, jako hereckému pedagogovi...) jak hrát a vyjadřovat se pouze očima - scéna ve třetím díle v kavárně: sovětským velením inscenované setkání Stierlitze s jeho manželkou po deseti letech odloučení s ohledem na fakt, že žádný případný nechtěný pozorovatel nesmí poznat vzájemnou vazbu a dále pak nezanedbatelný psychologický aspekt u obou protagonistů, zda a kdy bude ještě možné něco takového. Příjemný divácký zážitek ! ()
Príbeh začína pozvoľne, v podstate videl som len malo tak napínavých filmov a nejde tam o bezhlavé strieľanie, blbé dialógy, nezraniteľného super agenta a podobne šablóny, ktoré sa objavujú v západných filmoch tohto typu. Veľmi zaujímavá hudba, tiež, vykreslenie záporných postáv nie je ich zosmiešnením či neschopnosťou, práve naopak sú rovnako dobrí v tom, čo robia ako náš hrdina a niekedy aj lepšie. Avšak, vadili mi tam dve veci, neschopná ruská agentka, taká, ktorá by prezradila všetko pri vypočúvaní, mučení a vlastne urobila presne tú chybu, pred ktorou ju vystríhali. Ďalšia vec sa týka techniky, je poľutovania hodné, že tak kvalitný film (seriál) bol zaznamenaný na tak nekvalitne zariadenia a pôvodne čierno-biely záznam sa v roku 2009 kolorizoval a ten vyzerá na niektorých miestach ešte horšie, rovnako ako aj zvuk, aj ten je nekvalitný, a to hovoríme o roku 1973, takže veľká škoda. ()