Růžoví plameňáci

Divine ( vlastním jménem Harris Glenn Milstead *1945 +1988 ve věku 42 let na zástavu srdce ve spánku) - zpěvák a herec ( v převážně ženských rolích s výrazným a výstředním makeupem) natočil několi filmů s kamarádem ze sousedství - J.Watersem. Tahle černohumorná mozaika nechutností patří k těm skandálním. A Divine se nezastavil/a před ničím! Když na ulici pes vykonal potřebu, okamžitě přiskočil a s chutí posvačil - žádný trik, žádný střih, žádná čokoláda ( jako v Pasoliniho Saló). Waters v směsici nechutností ve skutečnosti odhaluje nahotu společnosti. Doznívá tu svoboda a nevázanost éry 60.let a začíná se projevovat počátek krize, na kterou zareaguje hnutí punk. (23.08.2010)

Toto není film na romantický večer. Tedy, doufám, že pro většinu lidí ne. Nicméně jako exkurze za hranice lidské fantazie funguje perfektně. Toporné herectví, zběsilý střih a nenavazující záběry perfektně dokreslují uvřískané dialogy a celé by to mělo být na odpad, ale dává to smysl, je tu parádní hudba a po chvíli se prostě zdá, že to takhle má být. Neskutečný a veskrze neopakovatelný film. (23.08.2021)

Ať už k tomuto filmu řeknu cokoliv, nic nedokáže zcela popsat co to vlastně je. Je to především proto, že druhý podobný film byste hledali jen těžko. Je to zkrátka unikát. Jedno je však jisté - něco tak neskutečně úchylného, slizkého, morbidního a zároveň podivně humorného jen tak neuvidíte. Už samotná Divine, nejodpornější osoba na světě, by na celý film stačila klidně sama, ale i ostatní postavy jsou jak z jiného světa, ať už se jedná o jejího perverzního syna Crackerse nebo manželé Marblovi, kteří mají taky pár zajímavých úchylek. Příběh samotný je jednoduchý - Divine se s Marblovými předhání v tom, kdo je větší nechuťák. A tak se dočkáme poštovního balíčku obsahujícího hovno, incestní felace, řitního akrobata a mnoha jiných prasáren. A já sama musím uznat, že se mi u toho občas zvedl kufr. Ale je to zábava od začátku do konce, nevšední zážitek a něco, co mi jen tak z hlavy nezmizí. (16.01.2012)

„Obrazová demonstrace špatného vkusu.“ I tak lze na skandální Růžové plameňáky režiséra Johna Waterse jednou větou nahlížet. Film byl natočen se skutečnými lidmi, kteří na plátně předvádějí skutečné věci. Přesně v tom tkví přitažlivost Růžových plameňáků pro ty, kteří je považují za přitažlivé. Skoro jakoby tahle vlastnost zajišťovala filmu jistý druh vykoupení. Pokud by byly všechny ty nechutnosti pouze simulované, šlo by tím spíše o zvrácenou dekadenci. Avšak tím, že jde o reálné lidi a nikoliv herce, získává film zvláštní nádech ujetého dokumentu. Člověk v sobě úplně cítí nutkavé pokušení film chválit (byť neochotně), jen proto, aby okolí dokázal jak moc má silný žaludek. Já tomuto pokušení klidně odolám, což ovšem neznamená, že bych Růžovým plameňákům nepřál jejich zasloužené místo ve světě kinematografie. Máme tu soupeření dvou klanů o titul „Nejzvrhlejších lidí na světě“. Na jedné straně šílený transvestita Barbs, jeho duševně chorá matka v dětské postýlce, její syn, co do sexu s ženami zapojuje i drůbež a matčin milenec, který synka rád pozoruje při sexu s ženami a slepicemi. Na druhé straně stojí manželé Marbleovi, kteří unášejí mladé hippies dívky, ty pak spoutají v temné kobce a jejich věrný komorník je následně oplodní. Proč? Aby manželé mohly narozené děti prodávat lesbickým párům a získanými penězi podporovat pornoprůmysl a distribuci heroinu. Všechny detaily nám film samozřejmě ukazuje a ano, když jedna postava začne pojídat psí lejno, můžeme si být jisti, že jde o lejno skutečné. Růžový plameňáci útočí na tu část naší psychiky, v níž se stále skrývá duše praštěného teenagera, který se v pondělí ráno ve škole musí pochlubit svým kamarádům, co že to o víkendu zase viděl za zvrácenost. Film se nedá hodnotit běžnými měřítky kvality. Jediné, co můžete udělat je vzít film jako holý „fakt“ a s tímto „faktem“ naložit po svém. (19.03.2023)

"Hello, moviegoers. This is Mr. Jag speaking to you for Dreamland Studios. This beautiful mobile home you see before you is the current hideout of the notorious beauty Divine, the filthiest person alive. Because of this cover story in one of your sleazier national tabloids she has been forced to go underground disguising her appearance and adopting the alias of Babs Johnson. With her live her trusted traveling companion Cotton, her delinquent son Crackers and her mentally ill mother Miss Edie. Let's take a peek inside." [==] Ten film je špatný snad ve všech směrech, vysloveně amatérsky natočený, přesto nebo právě proto to lze považovat za jeho hlavní devizu. Příběh sám je ve své podstatě nesmírně prostý a konvenční, soupeření mezi dvěma nechutnými rodinnými klany je možné přirovnat k běžným sousedským sporům, jen s rozdílem vzájemného vyobrazení - zvrhlé komično, explicitnost násilností, nechutností, perverzností, sadismu a masochismu prostupuje celým filmem, určitý odklon představují paradokumentaristické vložky obohacené "vkusným" hudebním doprovodem. Sebeparodizující scény, které se občas jakoby mimoděk objeví, jsou natočeny s lehkostí hodnou talentu Johna Waterse, např. narozeninová oslava zvrhnuvší se v kanibalistický večírek odkazuje na levné céčkové horory, kterých v té době vznikalo přehršle. Suma sumárum mé první seznámení s tvorbou Johna Waterse a jeho úchylným týmem stálých spolupracovníků nedopadlo vůbec špatně. [==] "The filthiest people alive? Well, you think you know somebody filthier? Watch as Divine proves that not only is she the filthiest person in the world, she is also the filthiest actress in the world. What you are about to see is a real thing." (24.11.2007)