Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)

(více)

Recenze (72)

Maynard. 

všechny recenze uživatele

Karolína je hodně v pohodě... ASi k tomuhle dokumentu budu mí dycky pěknou vzpomínku, na Prahu, kde mě vlastnoručně stříhal seňor Kozupich :o). Jako, klobouk dolů před režisérkou, že má chuť na podobný projekty, s někým se "srát" 30 let, to je mazec. Jinak dokument o holčině, která je hodně výřečná a která totálně bere život do svejch rukou. No a to co provedli s tou rujnou, to se jim fakt hodně povedlo. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Život každého ľudského jedinca sa nezadržateľne rúti od narodenia k smrti. Preto časozberné dokumenty zaznamenávajú skôr regres ako progres. Vysvetlenie je jednoduché - jednoducho doba života sa kráti. Vitálne životné funkcie vekom oslabujú, niekedy kolabujú a partnerský život (ak nejaký je) čelí náporom dlhoročnej rutiny. Preto je veľmi pozitívne, ak sa časozberu podarí opak: od regresu k progresu. Presne tak to má bojovníčka Karolína. Od pubertálneho experimentovania s liekmi a blbnutiami v meste k tvorivému prerobeniu ruiny na vidieku na parádny dom pre neustále sa rozrastajúcu rodinu. Aj keď bola občas v priebehu všetkých tých rokov v totálnych sračkách, nikdy sa nevzdávala. Ako sama v jednom z takých období poznamenala, zistila, že sa sama o seba postarať dokáže. Dielo nalievajúce nádej a optimizmus, že život má zmysel, stačí len vôľa urobiť niečo pre uskutočnenie svojich snov. Dokumentárna rozprávka. Pritom nie až taká raritná a nereálna. Námet aj vyústenie fajn. Spracovanie je ale extra zdĺhavé. Napríklad pri zaznamenávaní rekonštrukcie domu, som mal pocit, že viem o každom zbúranom múriku, každej novej priečke a každom spálenom starom tráme. 70%. ()

Reklama

prezdivaka 

všechny recenze uživatele

Takhle funguje u lidí setrvačnost. Je to tak ve všem, tak proč ne v umění. Tento dokument je jednoznačně ve všem horší než jiné počiny paní Třeštíkové. Pořád je to dobré, ale není to jako Katka, René, Marcela atd. Přesto je hodnoconí zase vysoko a komentáře nadšené. Počátky jsou tady velmi zkrácené a život, který bych chtěl sledovat - drogy, odvykačka, problémy se školou, změna práce, rozchod s přítelem, který jí přivedl k životní profesi - to vše se odbyde v komentáři. Často v několika větách. Jiné, ne tak zásadní pochody, mají mnohem větší prostor, když se režisérka rozhodla, že stopáž nafoukne do celovečerní. Stavba domu a poslední partner není to, co bych v časosběrných dokumentech hledal. To si můžu pustit reality show Jak se staví dům. ()

nash. 

všechny recenze uživatele

„Je to hrozný, ale super. Co má bejt to přijde a nějak se to zvládne, musí. Nic jinýho taky nezbejvá.“ Dokument sice nebyl tak dokonale střižený jako jiné její časosběry (v druhé půlce mnohé přebývalo na úkor první třetiny, kde to Třeštíková vzala až příliš hopem a mnohé chybělo), nicméně Karolína, která z povrchní nány vyzrála v úžasnou ženu, je tak nevyčerpatelný zdroj optimismu, vytrvalosti, síly a odhodlání, že mi nejednou spadla čelist. Už jenom vidět ten dokument dokáže neuvěřitelně dobít baterky a vlastní problémy najednou získávají zcela jiný rozměr. Takže za mě prostě super a vždy, když budu remcat na své problémy, tak si prostě pustím kousek, aby mě to přešlo. ()

gemi 

všechny recenze uživatele

Ze začátku se paní jeví tako taková pipka, která moc neví, co od života chce. Ale časem se její životní postoje tak nějak přirozeně vytříbí. Líbí se mi, jak nic nehrotí, nechává život plynout, ale přitom je schopna dosáhnout velkých věcí. Ještě pár let před čtyřicítkou žije v domnění, že je neplodná, a o deset let později má tři vlastní děti. Na počátku devadesátých to byla pražská frikulína s cigárem a novou Filckou, o čtvrt století později je z ní vesničanka s hromadou dětí, psů a převažující pozitivní životní energií. Silné čtyři! ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama