Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)

(více)

Recenze (62)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Karolínin životní příběh je fascinujícím důkazem, že i dnes existují lidé, kterým se slnil jejich sen. Nezdolná energie, vytrvalost, překvapující vyrovnanost a nakažlivý optimismus pomohly této neobyčejně silné ženě dosáhnout svého vytčeného cíle – úspěšné rekonstrukce zanedbaného venkovského sídla, v němž postupně nacházela uspokojení i naplnění svého života po boku milujícího partnera a tří zdravých dětí. Chce se říct: šťastná to žena! ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně pozitivní film, ta euforie z něj ve mně žije ještě dlouho poté, co jsem to viděl. Karolína je krásná žena (za mlada vyloženě okouzlující) se silným příběhem a já jsem měl na konci dokumentu velkou radost z toho, jak to všechno dopadlo a co se jí podařilo vybudovat. Myslím, že by jí to hodně lidí mohlo závidět, nejenom ten její krásný dům a skvělou rodinu, ale hlavně ten nezdolný optimismus, který mi ale zrovna v tomto případě přijde skutečně nakažlivý. Jak bolestně Karolína kontrastuje s takovou Marcelou! (což je podle mě asi nejdepresivnější film Třeštíkové vůbec). Marná sláva, každý jsme si ty karty vytáhl trochu jiné a každý se prostě na šťastné planetě nenarodil, ale podle mě máme přesto pořád na výběr mezi bolestínskou pasivitou (Marcela) a pozitivní činorodostí (Karolína). Pardon dámy, že vás tak stavím do latě, ale mně se to prostě strašně nabízí! Velký divácký zážitek, za který jsem - jako už tolikrát předtím - té královně časosběrných dokumentů hluboce vděčný. UPDATE 9.3.2021 - Ten film mě maximálně bavil i na podruhé s odstupem několika týdnů, a byl jsem prostě vyloženě okouzlený Karolíninou osobností a tou její povahou a přístupem k světu. To je tak neuvěřitelně inspirující! Leč pravděpodobně takřka nepřenosné, se obávám. Ty velké časové skoky na začátku dokumentu jsou sice zvláštní a v tomto ohledu se jeví poněkud nekoncepčně, kolik prostoru se naopak věnuje posledním letům a zvelebování domu, ale osobně bych to režisérce nevyčítal a v podstatě mi to nevadilo, protože mě osobně ten film, resp. ten PŘÍBĚH, v první řadě silně dojímá a strašně jsem nově fandil té mladé holce s cígem ve felicii, aby vše dobře dopadlo, ačkoli jsem už znal konec, což mi vlastně přijde vtipné, ale nelze jinak. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Možná, že za dalších 20 let bude Karolínin příběh zajímavý, ale dnes jen baví ty, kteří mají život nastavený v podobných mantinelech. Opravdu není nic obohacujícího na hodinového přehlídce rekonstrukce baráku. Tyhle malé velké příběhy zažívá spousty lidí a nikdo jim netleská. Ale dokážu si představit, že jakmile děti odrostou, začne ta idylka skřípat. Protože sen jednoho se automaticky nestává snem druhého. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Opět výborný časosběrný dokument. byl jsem zvědavý, jestli hyperaktivní pracovitá, schopná žena, chovající se jako chlap může mít úspěch v životě a nalézt životní spokojenost a zdá se, že ano. Mnoho věcí si divák musí jen domýšlet. Zajímalo by mě v jaké oblasti ruinu koupila kdy "je to tady tak krásné". Bylo příjemné sledovat, že jako jedna z mála žen se fyzicky moc neměnila ani netloustla. Když v šestnácti hrdinka říká „Můj největší problém momentálně je, že nemám 165 korun na vstupenku na koncert kapely Erasure.“, zcela ji chápu. V dalším střihu se Karolína zase octne bez partnera, je těhotná, má šest zvířat, dvě hypotéky, čeká ji rekonstrukce vyhořelého domu a umanutě a nezdolně říká, že vše zvládne. Přitom nemá feministické výrazy. Během celého dokumentu se neobjeví nikdo z jejích příbuzných. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Život každého ľudského jedinca sa nezadržateľne rúti od narodenia k smrti. Preto časozberné dokumenty zaznamenávajú skôr regres ako progres. Vysvetlenie je jednoduché - jednoducho doba života sa kráti. Vitálne životné funkcie vekom oslabujú, niekedy kolabujú a partnerský život (ak nejaký je) čelí náporom dlhoročnej rutiny. Preto je veľmi pozitívne, ak sa časozberu podarí opak: od regresu k progresu. Presne tak to má bojovníčka Karolína. Od pubertálneho experimentovania s liekmi a blbnutiami v meste k tvorivému prerobeniu ruiny na vidieku na parádny dom pre neustále sa rozrastajúcu rodinu. Aj keď bola občas v priebehu všetkých tých rokov v totálnych sračkách, nikdy sa nevzdávala. Ako sama v jednom z takých období poznamenala, zistila, že sa sama o seba postarať dokáže. Dielo nalievajúce nádej a optimizmus, že život má zmysel, stačí len vôľa urobiť niečo pre uskutočnenie svojich snov. Dokumentárna rozprávka. Pritom nie až taká raritná a nereálna. Námet aj vyústenie fajn. Spracovanie je ale extra zdĺhavé. Napríklad pri zaznamenávaní rekonštrukcie domu, som mal pocit, že viem o každom zbúranom múriku, každej novej priečke a každom spálenom starom tráme. 70%. ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama