Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním psychothrilleru podle rozhlasové hry L. Fletcherové. Tělesně postižená dáma je večer sama v bytě a právě omylem vyslechla hovor o plánované vraždě... Televizní film (podle rozhlasové hry L. Fletcherové), natočený režisérem Jiřím Weissem v šedesátých letech dvacátého století, přinesl vynikající uměleckou příležitost herecké hvězdě minulé generace Jiřině Šejbalové. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
„Nejrychleji se rodí strach.“ (L. da Vinci) … a jde ruku v ruce s pocitem bezmocnosti, fyzické i psychické: „To je k zoufání a já tady musím bezmocně sedět ve svém křesle …“ Neuvěřitelným způsobem vystupňované napětí v příběhu, jemuž kraluje svým hereckým mistrovstvím jediná žena, Jiřina Šejbalová, a ani na minutku nás nenechá za celou dobu vydechnout. Postupně s ní procházíme jednotlivými fázemi od obyčejného pocitu rozladěnosti z toho, že se nemůže dovolat manželovi, přes okamžik překvapení z toho, co bylo nechtěně zaslechnuto, následovaným pocitem bezmocnosti nad tím, že nemůže pomoci a nijak zasáhnout do běhu událostí, až po okamžik uvědomění si hrůzy z omylem zaslechnutého v celém rozsahu, dosahu a jeho důsledcích … ()
Vynikající filmový režisér navštívil televizi a natočil tam pár skvělých filmů. Tenhle patří mezi ně. Dnes se řadí mezi perly české televizní tvorby. Jedná se o One-woman show Jiřiny Šejbalové. A když řeknu, že Šejbalová zde předvedla skvělý herecký výkon, tak to ani nestačí. To se musí prostě vidět. Je to třída. ()
Tomuhle výbornému malému thrilleru se dají vytknout jen dvě věci, že svým tématem vlastně není nikterak originální, ale to se ve své podstatě ani nedá vyčítat a že byl docela předvídatelný. Ale žádná z těchto výtek nijak neumenšuje zážitek z excelentního výkonu paní Šejbalové ani z mistrně gradujícího thrilleru, který je ideální na osamocený podvečer.... ()
Včera som si pozrel Litvakovu verziu rozhlasovej hry, dnes som si zopakoval Weissovu. Predpokladám, že jeho verzia lepšie zodpovedá rozhlasovej pôvodine, ktorú nepoznám. Nepotrebujem jednoaktovku nabobtnalú na celovečerný film. Weissova verzia je hutná, dobre vygradovaná, excelentne zahraná, takže jediné, čo mi celkom nesadlo bola hudba hlučnejšia, ako by sa na komornú drámu patrilo. Mizerná technická kvalita kópie je už mimo obliga tvorcov a mohla by slúžiť ako jediný argument pre absenciu tohto televízneho filmu na televíznych obrazovkách. ()
Podle rozhlasové hry Lucille Fletcherové byly natočeny tři filmy: první (celovečerní) roku 1948 s Barbarou Stanwyckovou, druhý roku 1963 s Jiřinou Šejbalovou a jiný roku 1989 bůhví s kým, která je prý dost příšerná. Sama rozhlasová hra měla premiéru roku 1943 a hlavní postavu ztvárnila známá Agnes Mooreheadová. Film se Stanwyckovou měl scénář od samotné autorky, ale i tak dle mého názoru nefunguje zdaleka tak dobře, jako tato prakticky doslovná verze, v níž Jiřina Šejbalová předvádí opravdu geniální výkon. A to mám o Stanwyckové velice vysoké mínění. ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize / Josef Vítek
Reklama