Zrůdy

Rok po natočení legendárneho snímku "Dracula" prichádza do kín ďaľší film režiséra Toda Browninga, ktorý sa výrazne zapísal do dejín kinematografie. Na svoju dobu značne šokujúci príbeh z komunity ľudí s rôznými telesnými vadami. Tí sú súčasťou putovného variétneho obludária. Nie je to horror, ale morálna dráma o tom, že telo nie je obrazom duše človeka. Každá ľudská bytosť je plná citov, nádejí a túžby po láske bez ohľadu na to ako vyzerá. Naviac priaznivcom skupiny RAMONES pomôže tento starý čiernobiely film objasniť pôvod nimi často skandovaného pokriku: Gabba-Gabba-Hey! **** (09.01.2009)

Tod Browning ako rozprávač exceluje. Presným psychologickým štetcom nám predstavuje handicapované bytosti ako ľudí, ktorí dokážu ľúbiť, túžiť, snívať i žiarliť. A v ich stavaní do konfliktu so zdravými ľuďmi, ktorí sú tu tými pravými “freaks”, rozprávačsky víťazí. Ale to sú iba kúsky zo skladačky, ktorá ako celok predsa len nemá plnohodnotný filmový dopad na diváka, túžiaceho aj po niečom viac, než iba vidieť dovtedy nevidené (napríklad bezrukého, beznohého mrzáka zapaľujúc si cigaretu). Zápletka je pomerne banálna, s ľahkým resumé. A okrem nutného uznania Browningovej odvahy natočiť niečo také v 30. rokoch dvadsiateho storočia, zanecháva iba neobvyklú skúsenosť a námet na krátku diskusiu. Preto nedávam najvyššie hodnotenie. (20.04.2003)

Neskutečný film o skupině lidí, ke kterým se osud zachoval krutě. Lidé se jim posmívají, urážejí je. Ale mezi sebou rovnocenné, i přes všechny překážky veselé společenství, které má své vlastní zákony - urazit jednoho znamená urazit všechny..... v životě bych neřekl, že mě může 3/4 století starý film takto zaujmout. Tolik lidského neštěstí v jednom cirkuse. Ten konec v dešti působil opravdu děsivě. (02.05.2008)

Ve své podstatě banální milostný příběh, ve kterém je však všechno jinak než obvykle a také všechno jinak než se na první pohled zdá. Nabízí nejen přehlídku skutečných, fyzicky postižených "zrůd", ale také otázku, jestli právě ony jsou opravdu těmi zrůdami na než odkazuje název filmu. Protože zrůdné je tu lidské a lidské naopak zrůdné. Výborné, originální a neskutečně působivé i po osmdesáti letech. Plné nápadů a výborným způsobem, v několika detailech vykreslující postižené jako lidi s obyčejnými tužbami a obvylými lidskými slabostmi i přednostmi. Jako koentrast jejich běžného života nechybí ani mrazivé a vskutku děsivé finále, i když trošku hopem odbyté. Nedostatky doby, jako jsou třeba občas poněkud prkenné dialogy, nepříliš dynamická režie, zahozené a nevyužité nápady, situace a postavy, nebo i vinou prologu od počátku poměrně předvídatelný děj, jsou v tuhle chvíli nepodstatné. Ten film je prostě klasika, která funguje i dnes. (12.12.2012)

Přijde mi docela dost vtipný, že Browning po té své vehementní snaze vysvětlovat divákovi, kdo jsou pravé zrůdy, stejně neodolal a zjevu účinkujících využil v závěru pro nejimpresivnější scénu filmu. Ale mě by to taky svádělo. Rád bych nějaký directors cut, ale toho se asi nedočkám. Sestříhání totiž filmu velmi ubírá, spousta scén na sebe nenavazuje, navíc se skoro celý film odehrává na jednom místě, takže až do svatební hostiny jsem měl pocit, že se všechno děje v jeden den. Siamský dvojčata jsou megasympatický a s ženomužem jsou to moje oblíbený zrůdičky. Vlastně bych si přál, aby aktéři Freaks měli celou vlastní sérii, ve který by zachraňovali svět před stále novými záporáky z řad nadlidí. Nejdřív by vykosily armádu formelínů a pak by rozjeli svoje super zrůdí schopnosti, aby se vypořádali s hlavním hezounem, který na ně bude útočit břitkým humorem a distingovaným chováním. A až by ho na konci každého dílů naši hrdinové zabili a snědli, tak by torzo chlapa, balící si nosem cigáro řeklo vtip. Nějakej dobrej. Třeba jak jde ta rodina rajčat... (19.04.2012)