Wang ming yuan yang

Anglický název je On the Run a jde o jeden z tzv. "hongkongských noir" (Stephen Teo). Hlavní atrakcí zde není čistá akce jako např. u Johna Woo, ale ve středu pozornosti je město, v němž se děj odehrává. Je využito lokací k rozehrání jednoduchého, ale dynamického příběhu. Má také patřičně temnou noirovou atmosféru a nejednoznačné postavy, kde potěší např. uvěřitelný a tentokrát do lidí nekopající Yuen Biao. PS: Probouzí se tu také strašák roku 1997. (03.12.2007)

Uhrančivý, syrový thriller a heroic bloodshed zároveň, který je proti svým bratříčkům někdy značně reálnější, atmosféra neustálého nebezpečí smrti v nočním Hong Kongu málokdy vypadala dokonaleji. Příběh má pořádný spád, zajímavé, rozporné postavy. Yuen Biao tentokrát nikoliv jako bojový expert, ale jako relativně obyčejný policista, zcela ho však zastiňuje Pat Ha, jako málomluvný zabiják z Thajska, se svým retro účesem alá Jaqueline Kennedy, nonšalancí je prostě neodolatelná. (03.04.2013)

Alfred Cheung si pro svůj film napsal i scénář, který se svým námětem nevyměňuje od tvorby Johna Woo. Jedná se o kriminální thriller mající určitou zajímavost a hlavně účinná morální dilemata, která se právě v osmdesátkách v hongkongské kinematografii v žánrových oblastech akce a thrilleru používala hodně. Tvůrci se ani tentokrát nevyhýbali šokujících momentů, které v evropských a amerických filmových počinech k vidění prostě nejsou. Například po divácké stránce získat sympatie k malému děvčátku, aby jsme později byli svědky jejího úmrtí během přestřelky, je tvůrčí odvaha, která diváky prostě zasáhne. Je-li to však po emoční stránce dobře natočené. Sice se daří ve věrohodnosti svým smyslem pro realismus v temné atmosféře se sem tam nějakou tou úsměvnou situací, ale Cheung prostě není Woo. John kromě toho, že by se v akčních sekvencích dostatečně vyřádil, umí emoční scény přeci jen daleko lépe. Cheung svůj snímek sice nenatočil zase až tak ledabyle, že by to nefungovalo vůbec, ale prostě ti jen krapet vyznívá dojmem nedotaženosti. V hlavní roli Biao Yuen, známý především z kung fu filmů, spolupracující převážně s Jackiem Chanem a Sammo Hungem, čímž se tak postaral o divácké překvapení. Zvládl neobvyklou dramatickou roli? Dá se říci, že rozhodně ano. Takže tu máme v jistém smyslu temný  thriller s intenzivní nemilosrdností zabijáckých počinů, právě jaké známe především z tvorby z výše zmíněného Johna Woo. Není to sice stejně tak dokonalé, ale jistou diváckou uhrančivostí apeluje na další skvělý asijský thrillerový počin. (13.11.2021)

Myslíte si, že jen v Hollywoodu dokáží natočit drsný film ze staré školy, jehož povrch je ostrý jako břitva? Krutý omyl, protože v Hong Kongu si mezi všemi mlátičkami a komediemi taky občas najdou chvilku pro pořádné kriminální maso. A On the Run splňuje požadavky žánru stoprocentně. Možná spíš stodvacetiprocentně, protože stát se hollywoodskému hrdinovi tolik co Hsiang Mingovi (Yuen Biao), asi by ten film zakázali. V prvních deseti minutách přijde o manželku, během úvodní půlhodinky ho dvakrát střelí do ramene (defakto na stejné místo) a to je jenom předehra k tomu, co se teprve stane. Ironií osudu jeho manželku zastřelil její současný milenec, Hsiangův kolega ze sboru, pan Lu (Charlie Chin), který spolu se svou partičkou zkorumpovaných policajtů ovládá obchod s drogami, kolektivní smích, pokročilé metody resuscitace vyslýchaných a mlácení přes zlaté stránky. Zkrátka schopnosti, bez kterých se hongkongský záporák neobejde. Možná bych ale neměl tolik plýtvat humorem, protože u tohohle filmu se opravdu nezasmějete. Scenárista a režisér Alfred Cheung tlačí hlavního hrdinu do nezáviděníhodné polohy, ve které se musí proti nepřátelům spojit se ženou, která zastřelila jeho manželku (Biao to sice laxně shrne stylem "Teď sakra nemůžu emigrovat", ale určitě ho to alespoň trochu naštvalo). Mezi nesourodou dvojicí se časem vytvoří pouto (ono když si navzájem párkrát zachráníte život, kapku vás to stmelí) a prostřelených hlav přibývá... Popravdě, docela mě překvapilo, že hongkongský film může hrát na takhle ostrou strunu... Cheungova gangsterka sice nedosahuje čistoty nejlepších Wooových opusů, ale v některých momentech je svou bezohledností vůči postavám dokonce trumfuje. Biao je pořezaný, postřelený, neholený a parádně naštvaný a jasně signalizuje každým pohledem, že není ten usměvavý sympaťák, kterého jsme dosud znali. Skvěle svůj part odehrál i Charlie Chin, který je chladnokrevně slizký, ale tekutina proudící v jeho žilách by snad ještě nějakou teplotu měla, na rozdíl od Pat Ha, jejíž hitmanka uchovává své emoce na úrovni dokonalé nuly. Perličkou pro znalce pak může být nenápadný Yuen Wah v roli jednoho z Luových poskoků. Jeho chvíle však přijde ve finále, kdy vystřihne nádherně expresivní herectví. Holt kvalita se pozná. Bojového umění se tentokrát nedočkáte, protože veškeré nesrovnalosti se tu žehlí střelbou (především headshoty) a těla některých postav ke konci připomínají řešeta. A ve chvíli, kdy už si budete myslet, že vás nic nepřekvapí, přijde velkolepé finále při kterém se budete cítit, jako by vás někdo chytil pod krkem a dusil vás. Závěrečný masakr Hsiang vs. Lu, při kterém je všechno povoleno, se dá srovnat s málokterou filmovou scénou. Pustit ho samostatně, asi by vás šokoval, ale po předchozím, více než hodinu dlouhém deptání, je už jen logickým vyvrcholením téhle olovem proložené deprese. 80% (20.04.2017)

On the Run Alfreda Cheunga stojí poněkud bokem známějších kriminálek Johna Woo, Ringo Lama nebo společnosti Milkyway. Ani sám Cheung už na kvality svého nihilistického opusu bohužel nenavázal a přiřkl mu tak osud spíše náhodného diváckého objevu. Hlavní postava, detektiv Ming, je do problémů vtažen vraždou exmanželky, aby se po vzoru obdobných archetypů ocitl na seznamu podezřelých. Po zabijákovi, ze kterého se vyklube svůdná femme fatale, se rozhodne pátrat na vlastní pěst, ale díky tomu vyvolá řetěz násilností, které se zcela nemilosrdně nevyhnou jeho přátelům ani rodině a udělají z něj pronásledovaného štvance. Nálada snímku se zcela poddává tomuto osudovému překročení mezních hranic a tónové ladění plné opulentní barevnosti nočního Hong Kongu expresivně dokresluje rozpoložení postav a deziluzivní pohled na policejní instituci. S přibývajícími mrtvými Ming nabývá čím dál tím většího vykořenění, které v závěru vrcholí masakrózní pomstou proti čtveřici padouchů jsoucí téměř na hranici nadsázky. Právě konec svou exploatačností poněkud narušuje impresionisticky budovanou atmosféru zániku a magického genia loci nočního velkoměsta, o kterém píše ladynka (a které patří k tomu nejlepšímu, co jsem dosud z hongkongské produkce viděl), a nechává diváka v poněkud nejistém rozpoložení. Možná však pouze zakládá prostor pro druhé a o to zajímavější zhlédnutí. (09.05.2012)