Muž s kinoaparátem

Neuvěřitelné. . . . (05.01.2011)

No pokud by se hodnotila převratnost nebo kvalita na tehdejší dobu,tak klidně 5*, ale jinak jde o nesouvislou slátaninu záběrů. (10.08.2011)

V tom nadšení je přece jen cosi onanistického. (06.03.2012)

Teda já zírám, kolik to tu má procent. Za mě tedy jen 1* a to za zajímavé nakouknutí do dob dávno minulých. Hudba na můj vkus moc úderná... (02.03.2015)

Hodnotenia napovedali, ze Muz s kinoaparatom ma co ponuknut aj viac ako 8 dekad po vzniku. Ale ze to bude taka pecka a ze ma az tak uchvati ciernobiely nemy film z roku 1929, to som teda necakal. Zaprve film je dokumentom, ktory je referujuci, ale zaroven aj autoreferencny. Tzn. zaznamenava nielen bezny zivot v meste, ale zaroven zaznamenava seba sameho, plus este ukazuje, ako taky film vznika. Uz to je ojedinele, v case vzniku priam revolucne (kombinacie spominanych veci). Este viac prekvapi technicka vyspelost jednotlivych postupov. Vela scen je natocenych na urovni dnesnych najmodernejsich kuskov. Neskutocny strih (niekedy aj viackrat za sekundu), zoomy, dvojexpozicia, velke celky, detaily, staticke zabery, ako aj neuveritelne zabery v pohybe (zo strechy vlaku, ci z auta, niekedy aj v divokych zakrutach). Vertov sa s filmom vyhral do posledneho detailu. Navyse dokumentarna cast je k nezaplateniu. Neveril by som, ze zivot na Ukrajine (kedze tam sa cely film natacal, konkretne v 3 velkomestach - Charkove, Kyjeve a Odese) bol v roku 1929 tak podobny tomu dnesnemu! Nielen aktivitami, ktore bezny ludia cez den vykonavali, ale aj technickymi vymozenostami, ci podobnostou oblecenia. Jedine co im oproti dnesku chybalo je snad len internet a mobily. Ostatne akokeby bolo z doby len 10 rokov dozadu. Rovnako ma sokovala otvorenost niektorych zaberov, ako napr. porod, alebo zaber z plaze, kde nebol problem vidiet slecnu hore bez. Aspon vidiet, ze ani v socialnej sfere tie rozdiely nie su dnes az tak rozlicne v porovnani s minulostou (minimalne v mestach nie). Muz s kinoparatom je viacnasobnym filmovym zazitkom a v ziadnej svojej jednotlivej casti ani trochu nezostarol. Pre filmovych nadsencov ukazkovy studijny material. Videne v kine vo verzii s paradnou doprovodnou hudbou od The Cinematic Orchestra. (12.04.2015)

Pekné zábery, aj strhujúce, ale pod pojmom film či dokument si predstavujem niečo úplne iné. (08.06.2015)

Óda na potenciální možnosti filmového média. S trochou představivosti v tom můžete vidět prapůvodní kořeny mnohých filmových přístupů od esejistických dokumentárních montáží (Pelešjan, Reggio) přes kontemplativní dokument (spící postavy na počátku mi okamžitě evokovali Loznicu) po avantgardu a strukturální film (překrývání záběrů, deformace obrazu, rytmický střih) a asi vždycky budete mít trochu pravdu. Filmové fanoušky, kteří si potrpí spíš na GoPro, než na pětatřicítku, může naopak zaujmout dřevní podoba akce v podobě průletu nad obrovským jezem s kamerou v lanovce, nebo řízení motorky jednou rukou, přičemž druhá otáčí kličkou kamery na jejích řídítkách. Vertov jednoduše ukázal, co všechno může být sděleno filmovou řečí a naznačil tak cestu mnohým dalším. (25.09.2018)

Letní Filmová Škola 2019, film 13: Filmy by měly v člověku vyvolávat emoce. Tohle ve mně ale vyvolalo jen vztek. Kurva Vertove, co to jako mělo být?  Krteček a kinoaparát? Pro ty co tuhle příšernost neviděli, mám návrh. Vezměte si mobil, foťák, opravdovou kameru (pro fajnšmekry), jděte ven z domu, 500 metrů na jakoukoliv stranu a všechno točte. Tramvaj? Jasně. Spící babičku na lavičce? Že váháte. Noviny co leží na zemi? Výbornej materiál! Klevetící ženský u kadeřníka? Jen tak dál. Jakmile nashromáždíte asi hodinku materiálu (nebojte, něco z toho použijete dvakrát i třikrát), uplaťte nějakýho poloožralýho střihače, aby vám na pár místech materiálu udělal vtipnou prolínačku, nazvěte to nějakým honosným názvem a voilá, máte Muže s Kinoaparátem. Obvykle se snažím filmy hodnotit v kontextu doby, a kdyby tohle bylo natočený v roce 1909, vzal bych to na milost. Ale proboha, tohle je rok výroby 1929! Dávno co už na svět vyšly filmy jako Metropolis, Frigo na mašině, šestidílný Napoleon, Kid, Intolerance. Co tohle mělo přinést kinematografii, to bych fakt chtěl vědět. Spíš mám pocit, že si ze mě (a potažmo z publika obecně) Vertov dělá prdel. Takhle banální snímeček by neprošel ani u příjimacího řízení na FAMU. Co říci závěrem? Film nemusí mít děj, nemusí mít logiku, nemusí být divácky přístupný. Ale měl by mít smysl, důvod proč vzniknul. A tenhle film má smysl asi jako svítilna na sluneční pohon. Vše důležité již bylo řečeno dříve, a lépe. (30.07.2019)

Výborný dokument o běžných lidech v běžných životních situacích, který by byl poloviční nebýt skvělé hudby. Jako sportovního fanouška mě zaujaly sportovní záběry, především ty zpomalené. (14.03.2009)

První projekce s hudbou od The Alloy Orchestra mě pohltila pouze místy. Verze ozvučená od Cinematic Orchestra mi přišla spíš jako videoklip k jejich desce a moc mi to k sobě nesedělo. Padnoucí hudbu k tomuto experimentu si umím představit od Einstürzende Neubauten. Potřetí jsem si vpálil němý originál a ten si mou pozornost dokázal udržet naplno. Mohl jsem se plně soustředit na sdělení obrazu, tak jak to zřejmě Vertov zamýšlel. Jediná věc mi vyloženě vadila - požívání půleného/čtvrceného obrazu a jeho deformace (nemám na mysli prolínání více záběrů dohromady). Btw oslovilo mě to mnohem víc než Bunuel s Dalím ze stejné doby. Po shlédnutí filmu BERLÍN, SYMFONIE VELKOMĚSTA musím uznat, že Muž s kamerou je obsahově totální kopírka Ruttmanna. Forma však naštestí Vertovův film posunuje dál. (17.04.2009)

Dejte dítěti do rukou novou hračku, zápalky nebo lupu a uvidíte co s tím dokáže za věci, pokud teda nepodpálí barák. To samé se děje v tomto dokumentu, kde dotyčný využívá každý snímek filmu jeho aparátu, hraje si. Film bez hudby nikdy nebyl to pravé ořechové, když ale namíchate modern jazz se skoro o století starší film, vzniká čiré umění, jako v tomto případě. Jde potom vůbec dát něco jiného než plné hodnocení? (21.01.2010)

"Ze všech forem umění je pro nás nejdůležitější film", prohlásil Lenin. A právě tvůrci jako Vertov skutečně dokázali, proč takto film brát i třeba z nebolševických pozic. Vertov navázal na Ejznštejnův revoluční styl montáže, ještě víc zintenzivnil jeho dynamiku a prosadil je v dokumentárním filmu bez známek potěmkinovského epického patosu a komentujících mezititulků. Jeho "kino-oko" využívá všech druhů experimentálních postupů od ostrého střihu přes zrychlené záběry po animaci, aby jím zachytilo tehdejší každodenní kvas v SSSR z často deformovaných, ale o to více fascinujících úhlů. To Stalin po počáteční toleranci už takovéto "avantgardní výstřelky" zatrhl. Až příliš svým uměleckým převyšovaly rámec tzv. socialistického realismu, který ve skutečnosti nebyl ani realistický, ani opravdově socialistický. (15.08.2010)

Když k tomu připočtu ještě hudbu od The Cinematic Orchestra, tak je to opravdu neuvěřitelnej zážitek. (12.12.2010)

Chlapci v roce 1929 uz měli hromadu nápadů, jak si s tímhle přístrojem pohrát... Jde vidět, že si z nich dost lidí vzalo o pár desetiletí později příklad... (26.12.2010)

Film z roku 1929, co by to tak mohlo být? Sedl jsem si...a zůstal sedět. Neskutečné. 68 minut ke mně promlouvala volnost, svoboda a nezměrný tvurčí duch. Oslava života. Musím však říct, že bez hudby (v mém případě od Cinematic Orchestra) by to nebyl takový zážitek. (18.06.2011)

Mistrovsky natočená reklama na Sovětský svaz třicátých let. Nijak se netroškaří a předhazuje se jeden den v ruském velkoměstě od rána do večera se všemi činnostmi, které to s sebou přináší. Nevědět o co jde, hádal bych, že jsou zde zachycena léta padesátá nebo šedesátá a film tak docela otřásl mou představou o předválečném Rusku (ovšem byla to právě tato země kdo dal světu termín "Potěmkinova vesnice")... (06.02.2012)

Nevěřil bych jaký dojem to na mě udělá. Muže s kinoaparátem nejde popsat slovy, tento snímek se musí vidět, cítit, slyšet, nechat ho prostoupit, a že se mu to za tu hodinu prostě podaří. Hypnotická hudba spojené se záběry všedních dní lidí dává dohromady těžko opakovatelný zážitek. Pokud by mi někdo vyprávěl o filmu jako o umění, ode dneška si vždy představím tento film. (01.06.2018)

Absolutně nechápu, jak tohle mohlo vzniknout v roce 1929. Něco tak nápaditého, akčního ale zároveň i vyspělého, to je prostě nadčasovost sama. Po střihové stránce naprosto brilantní. (24.12.2019)

z tohoto projektu citit vrely vztah k filmarcine. a v obdobi, v ktorom film vznikal, je nadsenie z techniky, ktora umoznuje zachytavat realitu na mieste. do pozornosti, by som chcel dat tiez hudbu, ktora skvele doplna tuto avantgardu. hudba je pre mna neoddelitelnou sucastou filmu, a zvlast uzasne na mna posobi v tomto skvelom nu-jazzovom prevedeni the cinematic orchestra. (09.06.2007)

Fenomenální experimentální dílko - ve všech ohledech typ filmu mému srdci hodně blízký. Člověk jenom kouká, jaké filmové fígle si už před skoro osmdesáti lety troufnul Vertov uskutečnit. (vůbec by nevadila třeba i o hodinu delší stopáž....) (16.03.2008)