Čelověk s kinoapparatom
Muž s kinoaparátom
Man with a Movie Camera
Režie:
Dziga VertovScénář:
Dziga VertovKamera:
Michail KaufmanHrají:
Michail KaufmanVOD (1)
Obsahy(2)
Na začátku filmu Muž s kinoaparátem vyleze kameraman z „hlavy“ kamery. Film pak diváka vezme na humornou, kaleidoskopickou projížďku po sovětských městech a zároveň ukazuje paralely mezi filmařem a dělníkem v továrně a odhaluje proces vzniku filmu. V jednu chvíli nám Vertov představí muže jedoucího na motorce a pak nám překvapivě ukáže záběry kameramana, který motorku natáčí, a následně záběry střihače, který tyto záběry stříhá. Film, který je zčásti dokumentem a zčásti filmovým uměním, sleduje město v Sovětském svazu 20. let 20. stoletní v průběhu celého dne, od rána do večera. Film režírovaný Dzigou Vertovem, s řadou složitých a novátorských kamerových záběrů, zachycuje scény běžného každodenního života v Rusku. Vertov oslavuje modernost města s jeho rozlehlými budovami, hustým osídlením a rušným průmyslem. Ačkoli ve filmu nejsou žádné titulky ani vyprávění, Vertov přesto přirozeně zprostředkovává zázraky moderního města. (Film Europe)
(více)Recenze (241)
Mazec, zanrove bych to radil spis k dokumentu o filmarine a nejspis videno s nejakou posledni upravenou hudbou a vlastne diky ni o dostava plnej pocet. Bohuzel nevim o jakou verzi se jednalo ale to co jsem pak nasel na YT by dostalo tak 3*. ()
Úžasná sonda do Sovětského svazu, kde by člověk skoro chtěl žít. Klokot tehdejšího života zachytili tvůrci ve zběsilé mozaice, která občas zvolní a z pospíchající ulice se přeneseme do intimních okamžiků, jako je ráno nebo rozvodový úřad. Jen si nejsem jist, zda jinak výborný moderní soundtrack vlastně neruší původní Vertův záměr, aby jeho film neměl nic z divadla. ()
K tomuto nadčasovému němému filmu z roku 1929(!) se nahrálo, většinou až po 70letech, několik soundtracků. Na tomto díle je vidět, co udělá s filmem hudba! Soundtrack Michaela Nymana tento film dle mne naprosto zkazil a srovnání se soundtrackem od The Cinematic Orchestra je jako srovnávat žigul s Ferrari! Film, ve kterém Vertov použil triky, kterými překonal možná 50let, si zaslouží minimálně stejně kvalitní hudbu a to TCO bez pochyby zvládli na jedničku! Hudbu a film načasovali na vteřinu přesně a povedlo se jim i sladit náladu a rychlost hudby s „kapitolami“ a náladami filmu! Nádherný zážitek! ()
Člověk si říká 80 let starý film, kde bude člověk běhat s kamerou - jistá nuda. Omyl! Naprosto unikátní dokument z ruského velkoměsta, který lýčí všechny detaily života tehdejší doby, od ranního vstávání až krásy různých technických strojů. Navíc zcela úžasný soundtrack. V žebříčku nejlepších dokumentů stoupl na první místo. ()
Bodově takřka nehodnotitelný snímek. Rozebírá film jako médium a určuje mu jasnou funkci - sledovat. Procházíme tím nejobyčejnějším dnem v Sovětském svazu, pronásledujíc člověka s kamerou. Film se stává běžnou součástí života a lidé okolo se jednoduše musí přizpůsobit. Mistrně využitá práce dvou na sobě závislých kamer (kinoaparátů) a toho času přelomový způsob střihu. Taky se konečně dozvídáme proč se vlastně filmy TOČÍ, jak ukazuje mnohokrát omílaný detail na točení kličkou. Ani sebelepší technická stránka díla z něj ovšem nedělá diváckou podívanou, absence narativní linie je vzhledem k účelově experimentálnímu pojetí filmu pochopitelná, ovšem snímek díky ní funguje pouze jako ukázka technických možností kinematografie. ()
Nejčistší kouzlo kinematografie. A soundtrack The Cinematic Orchestra ho ne dvakrát, nýbrž třikrát podtrhuje. Hodinu jsem seděl, ani nedutal. ()
Střihový dokument, snaha o zachycení doby očima kamery. Avšak pro mě příliš dlouhý experiment. ()
Na niektoré diela je nutné nazerať ako na esteticky krásne bez potreby hľadať hlbokú myšlienku autora. Tento filmový experiment prináša pohľad do bežného dňa pomocou unikátneho strihu, princípu filmu vo filme a ztelesňuje lásku k filmárstvu. Je ale samozrejmé, že bude náročnejšie pri ňom udržať pozornosť, keď sme zvyknutý na ubiehajúci dej. ()
Veľmi originálne ()
Velmi zajímavý filmový experiment, který nejenže ukazuje nelehkou sociální situaci v rusku na počátku 20. století, ale zároveň pokládá základy nového uměleckého směru v kinematografii. Myslím, že právě tady totiž musíme hledat počátky vizuálních esejí a filmových básní. Vše to je pak propojeno postavičkou kameramana, který se svým přístrojem, veškeré dění kolem dokumentuje...nádhera. ()
Odpůrce hraného filmu Vertov natáčí "sám sebe" (svého bratra) - kameramana, který se snaží zachytit život města ve všech možný polohách. Filmový klip s někdy až strhujícími sekvencemi, u kterých se ani nechce věřit, že byly natočeny už v roce 1929. ()
Ja osobne som si ten film zohnal iba kvoli soundtracku od The Cinematic Orchestra (ktory je mimochodom uplne bozsky a preto tento film hodnotim tak ako ho hodnotim) ale aj samotny film ma cosi do seba.Nepredpokladam ze zaujme kazdeho (nie vsetkich musi bavit hodina nahodne zostrihanych ciernobielych zaberov) to vsak nie je moj pripad =). ()
Plus Nyman. ()
Pozrel som to zo zvedavosti, hudbu to ma zaujímavú, aj strih určite by to docenil nejaký cinefil, ktorý to študuje. ()
pútavé ()
Film jsem viděla s hudebním doprovodem Michaela Nymana a byl to pro mě úžasný zážitek. ()
Tenhle dokument je v dnešní době "profláklý" zejména díky hudebnímu doprovodu Cinematic orchestra. Osobně bych ale doporučila pustit si ho například i s původní Šostakovičovou hudbou, nebo třeba s tou od Michaela Nymana. Variant je dnes bezpočet, působivá vizuální složka se zcela pochopitelně stala velkou inspirací pro mnoho hudebníků/skladatelů. Každý si pak s obrazem hraje naprosto odlišně a výrazně tak mění atmosféru a celkové vyznění záběrů. Krásná ukázka toho, jak velkou roli hraje hudba ve filmu. ()
Na konci jsem měla pocit, že sleduju snímek s mnohem mladším datem vydání. Což neodpovídá začátku, který se táhle a pomalu rozbíhá, pak je to ovšem dynamická smršť. Film byl na svou dobu asi hodně novátorský, trochu bych možná ubrala na stopáži a nějaké té tramvaji, plusem je ale ta úžasná nenaaranžovanost a místy docela slušný chaos. 71% ()
Toto nepozerať inak ako s perfektnout hudbou od The Cinematic Orchestra. Inak skvelá ukážka použitia montáže a celkovo Vertovho odkazu v praxi. ()
Související novinky
100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků
Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)
Muž s kinoaparátom je experimentálnym dokumentom Dzigy Vertova z roku 1929, ktorý nezapôsobí na každého z nás rovnakým dojmom. Už dobové plagáty k filmu upozorňovali divákov, že sa jedná o experiment s filmovým prepisom viditeľných fenoménov bez medzititulkov, bez kulís, bez štúdia. A je tomu skutočne tak. Dziga Vertov sa rozhodol natočiť film, ktorý predstavuje akúsi sondu do života bežných ľudí tej doby. Dokument tak nesleduje príbeh jednotlivca, alebo príbeh ako taký. Nepracuje so žiadnym scenárom, nevystupujú tu skutoční herci, ani nemáme možnosť sledovať nejaké titulky, ktoré by podporovali, alebo určitým spôsobom vysvetľovali samotný akt odohrávajúci sa na filmovom plátne. V tomto prípade by sa dalo povedať, že hranice obmedzujúce tvorcu alebo filmové dielo ako také neexistujú. Autor sa snaží využívať možnosti nového média filmu naplno a výrazne ho izolovať od divadelného a literárneho jazyka. Darí sa mu to najmä v práci s kamerou a exponovanými filmovými trikmi, ktoré môžu pôsobiť aj v dnešných dňoch progresívne. Využívanie rôznych veľkostí záberov, rôznych uhlov pohľadu, a najmä zaujímavý pohyb kamery. Všetky tieto činnosti predstavujú významný míľnik aj pre ďalší vývoj tohto média. Časté sú aj analógie režijného uchopenia diela (práca s kamerou) s vnútroobrazovým svetom. Čo sa týka hudobného podkladu je možnosť vyberať z viacerých variant. Tie však boli dokomponované až v neskoršom období. Ja som videl snímok s hudobným sprievodom Michaela Nymana. Ako som už na začiatku spomínal, dokument nezapôsobí na každého z nás rovnakým dojmom. U niekoho môže vyvolať silné emócie, ktoré spôsobí práve sfilmovaný kontext doby, na druhej strane niekto sa môže nudiť ak nevníma skutočne elegantnú prácu s kamerou a snaží sa hľadať celý zmysel v neexistujúcom príbehu filmu. A potom sú tu i diváci, vrátane mňa, u ktorých snímok nezanechá žiaden výrazný pocit, alebo emóciu, ktorá by prevažovala. Neviem, či je to spôsobené práve hudobným sprievodom, ale minimalizmus Nymana mi nepripadal ako správne dramaturgické riešenie. Tú koncepčnú diskontinuitu badať v nefungujúcej symbióze dvoch zložiek. Na jednej strane máme repetíciu niekoľkých hudobných tém a k nim nefunkčne postavenú elegantnú prácu s kamerou, ktorá počas celého priebehu filmu vynaliezavým spôsobom pracuje so scénami, v ktorých autor využíva široké spektrum šikovných filmových trikov. A tak ma v priebehu sledovania dokumentu prepadával pocit, že práve hudba je obmedzujúcim prvkom dôvtipného vizuálneho celku. Dalo by sa teda povedať, že i keď obrazová zložka a režisérske riešenia hýria v kontexte doby vskutku inovatívnymi prvkami, celkový dobrý dojem brzdí práve hudobné ozvučenie a po dopozeraní tohto diela tak neostalo nič v mojom vnútri, čo by ma dokázalo donútiť premýšľať nad ním ešte dlhé hodiny po projekcii. Otázkou však je, akým dojmom by na mňa snímok pôsobil s iným hudobným podkladom. Keďže mám pocit, že jedno premietanie mi stačí, túto otázku nechám asi navždy nezodpovedanú. Osobne mi však zážitok z dokumentu narúšala ešte jedna slabá stránka. A tou je celková minutáž. Mám pocit, že 20 alebo 30 minútová časová plocha by snímku svedčala o trochu viac, keďže opakujúce sa zábery začali po chvíli spôsobovať nežiadaný monotónny efekt. Tretiu hviezdičku pridávam len z hľadiska kontextu doby, v ktorej dielo vďaka nekonvenčnosti a invenciám nepochybne prezentuje vtedajšie avantgardné zmýšľanie, ktorého dôsledky sa prejavovali v budúcich produkciách. () (méně) (více)