Blanka Waleská

Zajímavá lyrická herečka Blanka Waleská se narodila 19. května 1910 v Cerhenicích u Kolína jako Blanka Wedlichová. Podle vlastních vzpomínek měla v tercii propadnout z matematiky a proto ji rodiče za trest poslali do rodinné školy v Kolíně. Studia ji však nebavila a ze školy utekla. Živila se jako vychovatelka dětí, služka, statovala ve vinohradských ateliérech A – B a působila v tanečním sboru ve smíchovské Aréně.

Nakonec vystudovala Státní konzervatoř (1930 – 1934), kam byla přijala spolu s Lídou Baarovou. Následně prošla Divadlem Vlasty Buriana, Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, Novým divadlem (1934 – 1936), Národním divadlem v Ostravě (1936 – 1941), pražskou Uranií (1941 – 1944), Divadlem 5. května (1945 – 1948) a činohrou Národního divadla (1948 – 1976), odkud byla penzionována.

Blanka Waleská s emotivně vyzrálým osobitým projevem hrála ve hrách „Romeo a Julie", „Naši furianti", „Princezna Pampeliška", „Vassa Železnovová", „Smír Tantalův", „Zločin a trest", „Strakonický dudák", „Radúz a Mahulena", „Loupežník", „Ideální manžel", „Bláznivá ze Chaillot" či „Trojská válka nebude".

Už v Ostravě se z Waleské stala vyvinutá herečka, což potvrdila i v Uranii a zejména v Národním. Nikdy své role nevytvářela jinak než jako lyrická herečka. Nejblíže ji byly postavy vnitřně křehké, žensky zraňované, s bolestným stínem a ironickým odstupem. Měla vnitřní prožitek, půvab, jevištní pohyb, projev a dikci.

Přes již zmíněné statování v atelierech na Vinohradech se na začátku 30. let konečně začala objevovat v řádných epizodách, které byla nucena vytvářet po celý život ve filmech: SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (prodavačka), ZLATÉ PTÁČE (host), CÁCORKA (Bětka), PŘÍJDU HNED (Karpíšková), ŘEKA ČARUJE (žena na veselici), OLOVĚNÝ CHLÉB (lékařka), PROTI VŠEM (táborská žena), ŠTĚŇATA (Josífová), CESTA ZPÁTKY (Kučerová), DITA SAXOVÁ (správcová), MOTIV PRO VRAŽDU (matka Čabanová), BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (Juríková) a nebo taktéž UPÍR Z FERATU (babička Luisy).

České kinematografie nedala vyzrálému herectví Blanky Waleské mnoho příležitostí, ale z těch málo větších je nutno uvést Pepinu (MATKA KRÁČMERKA), medičku Magdu (STUDENTSKÁ MÁMA), slečnu Albínku (VDAVKY NANYNKY KULICHOVY), redaktorku Klimešovou (JEDNA Z MILIONU), svůdnou Věru (POZDNÍ LÁSKA), komtesu Sylvii (JAN VÝRAVA), Pepču Řezáčovou (MĚSTEČKO NA DLANI), učitelku Pavlínu (SKALNÍ PLEMENO), vdovu Wang – Liovou (13. REVÍR), Kuglerovu dívku (ČAPKOVY POVÍDKY), Růženku Pavlátovou (MĚSÍC NAD ŘEKOU), prostitutku Andělu (STŘÍBRNÝ VÍTR), hraběnku de Galle (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), údajně šílenou starou baronku (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY), Tvarůžkovou (VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU) a poslední, starou Blanku (ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE).

Pouze jednou jedinkrát získala nabídku na velikou životní roli, která Waleskou již nikdy nepotkala... V Radokově válečném dramatu DALEKÁ CESTA (1949) všechny výrazové prostředky svěřila krásné roli židovské doktorky Hany Kaufmannové, jež musí se svou rodinou (Zdeňka Baldová, Viktor Očásek a Jiří Spirit) a nežidovským manželem (Otomar Krejča) snášet hrůzné nacistické represe a útlaky.

Celá rodina doktorky Kaufmannové nakonec zahyne v plynové komoře, i ona sama je uvězněna v Terezíně, obětavě se stará o vězně s tyfovou nákazou, ale konce války se přeci jenom dožije...

Sáma se účastnila aktivit v rozhlase („Kocourek Zrcátko", „Majitelé klíčů" či „Sudičky"), dabingu a také občas v televizi (inscenace AMATÉR, RŮŽE A PRSTEN, CHLÉB A PÍSNĚ, KDO JE KDO, ŽENA VE SMUTKU, MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, RÁNO BUDEME MOUDŘEJŠÍ, KONEC VELKÉ EPOCHY, JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU, ČAROVNÉ PRSTÝNKY, SLEČNA RAJKA, JAK SE ZRANIT VE SLUŽBĚ, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, ITALSKÉ JARO nebo seriály BROUČCI a ALEXANDR DUMAS STARŠÍ).

Co se týče televize, Blance Waleské se povedlo něco, co se českým herečkám její velikosti nestává tak často: druhou svou životní roli stárnoucí Bětušky Jarošové ve Filipově inscenaci LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU (1975), kde hrála v kouzelném duu s Karlem Högerem. Byla oceněna roku 1958 Vyznamenáním Za vynikající práci, titulem Zasloužilé členky ND (1960) a Zasloužilé umělkyně (1965). Blanka Waleská zemřela 6. července 1986 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour