Herec Oskar Hák patřil k výrazným osobnostem divadla Rokoko v jeho nejslavnější éře, řadou malých filmových rolí se ale zapsal i do dějin kinematografie. Pochází z východočeského Dvora Králové nad Labem a hereckou dráhu započal po skončení druhé světové války v Divadle mladých pionýrů, souběžně absolvoval i první kroky před filmovou kamerou (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, 1946; PRÁVĚ ZAČÍNÁME, 1946). Po dvou letech strávených v Městském oblastním divadle v Karlových Varech se vrátil do Prahy, kde svou další hereckou dráhu zasvětil práci pro dětské diváky (Městské divadlo pro mládež, 1949-1951; Divadlo Jiřího Wolkera, 1953-1956; Divadlo dětského domu, 1956-1961).
Na přelomu 40. a 50. let odehrál Oskar Hák několik dalších filmových rolí obtloustlých mladíků a kuchtíků, z těch známějších filmů připomeňme například slavnou pohádku HRÁTKY S ČERTEM (1956), objevil se také v obou filmech o Švejkovi (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1956; POSLUŠNĚ HLÁSÍM, 1957). Od roku 1961 byl Oskar Hák zaměstnán v Městských divadlech pražských, jako inspicient působil v Rokoku a jeho četné recesistické kousky jsou dodnes připomínané v memoárech osobností spojených v šedesátých letech s touto progresívní divadelní scénou.
Mezitím se Oskar Hák vracel i před kameru a jako kuchaře si jej můžeme povšimnout například ve slavné pohádce ŠÍLENÉ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), nevelké role jej provázely i v dalších letech, nejčastěji to bylo v komediálním nebo pohádkovém žánru (ŽENY V OFSAJDU, 1971; JAK SE BUDÍ PRINCEZNY, 1977; BULDOCI A TŘEŠNĚ, 1981), příležitostně spolupracoval také s televizí. Po uzavření divadla Rokoka počátkem sedmdesátých let zůstal Oskar Hák ve funkci inspicienta v rámci celého souboru Městských divadel pražských, kde působil až do odchodu do penze. Nové menší příležitosti mu znovu nabídla například pohádka CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1994), zatím naposledy se mihnul v komedii LÍBÁŠ JAKO BŮH (2009).
Pavel "argenson" Vlach
