Právě začínáme

Jeden z posledních filmů ,který navazuje na ěru první republiky. Máme tu možnost vidět soužití trhovce Divíška v podaní nezapomenutelného Jindřicha Plachty (určitě jedna z jeho nejlidštějších postav), ke kterému se nastěhuje kamarád Bohouš Vosáhlo v podání Jaroslava Marvana co uteče před ženou, která provozuje poutové atrakce. Jejich soužití se velice zkomplikuje poté co Divíšek dostane soudní obsílku, že se má starat o malého kluka jeho syna ( sice není jeho ,ale jen na něj napsaný) . Vznikají samozřejmě rozepře, které malý Pepík slyší a oni dělají vše proto, aby si nemyslel ,že je na obtíž, Film je krásně dojemný , ale zároveň velice vtipný a příjemný, který dokáže pobavit i v dnešní době. Dvojice hlavních představitelů je dost velká záruka kvality. (18.12.2007)

Slavínský nám jako filmař vyzrál. Dvojice Plachta Marvan se ukázala jako mimořádně dobrá volba. Marvan zde předvedl svou komickou stránku, a to na jedničku. Příběh je zcela banální, zcela vyplněný dialogy ústřední dvojice. Pro milovníky Plachtova humoru povinnost . Fanoušky Jaroslava Marvana film příjemně potěší, neboť v této herecké poloze Marvan mockrát viděn nebyl...90% (19.06.2012)

Nádherný film. Herecký koncert pánů Marvana a Plachty snad ani nepotřebuje komentář. Režisér Slavínský mohl ve třicátých letech platit za mistra kýče, ale i v tomto období u mě platí za nadprůměr. Od Protektorátu šla křivka jeho výkonnosti ještě nahoru, viz báječné snímky "To byl český muzikant", "Nebe a dudy", "Advokát chudých" a "Zlaté dno". Po konci Druhé světové pak natočil ještě dva klenoty - "Poslední mohykán" a "Právě začínáme". Škoda, že zemřel tak brzy, i když se nabízí otázka, jak by se v padesátých letech realizoval. (26.02.2024)

Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné. (25.07.2016)

"Jak se máš?" "Zeptám se doma, jak se mám a pak Ti to napíšu!"                                                                                  Pozor na malé brýlaté holčičky!!                                                                                                                                                              "To Ti byl hroznej život ... dyť já u ní byl až za vopicema! Hada, toho měla pojištěnýho! Ale já nejsem ani v nemocenský pokladně!" (23.11.2014)