Reklama

Reklama

Gabriela Bártlová-Buddeusová

Gabriela Bártlová-Buddeusová

nar. 27.03.1909
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Rakousko-Uhersko

zem. 18.12.1977 (68 let)
Praha, Československo

Biografie

Gabriela Bártlová – Buddeusová se narodila 27. března 1909 v Praze jako Gabriela Buddeusová. Byla uváděná též jako Ella nebo Ela Bártlová – Buddeusová. Už v jedenácti letech se poprvé zjevila před filmovými kamerami a o dva roky později už dokonce v dalších třech našich němých snímcích (po jménem Ella Buddeusová). Tyto příležitosti měly výrazný vliv na její pozdější rozhodnutí stát se herečkou. Za celou svou hereckou kariéru prošla až do odchodu na penzi řadou menších a větších, výrazných i nevýrazných pražských scén. Například Uranií, Švandovým divadlem na Smíchově, Divadlem Vlasty Buriana, Intimním divadlem a nebo Alhambrou. Přesto se její atraktivní tvář, vysoká postava a jasná charakterizace nejlépe uplatnily před filmovými kamerami (a nejvýrazněji v 50. a 60. letech).

V již zmíněných 20. letech si ve filmu zahrála malou sestřičku Paulu v ODPLATĚ / MADONNĚ OD SV. PAVLA / HISTORII OBRAZU (1920) režiséra Paula L. Wintera, Rozu (Nataša Cyganková) jako dítě ve snímku J. S. Kolára MRTVÍ ŽIJÍ / TAJEMNÝ PRAŽSKÝ DOKTOR (1922), Cilku v Innemannově komedii VENOUŠEK A STÁZIČKA (1922) a omlazenou Apolenu v komedii DEJTE SE OMLADIT (1922) režiséra Emanuela Kabáta. A znovu se před filmové kamery dostala až o osmnáct let později jako čekanka ve filmu Vladimíra Borského ČEKANKY (1940) podle stejnojmenné divadelní hry F. X. Svobody. Přesto se k soustavné a pravidelné filmové práci přidružila až o dalších deset let později.

Její atraktivní a noblesní zjev byl uplatňován převážně v historických a jiných kostýmních filmech. Už na začátku 50. let se představila ve filmech RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (návštěvníkova manželka), TEMNO (žena na hostině), MIKOLÁŠ ALEŠ (Kodešová), PÍSNIČKA ZA GROŠ (prodavačka Mařenka), MLADÁ LÉTA (Frau Petrzilka), ANNA PROLETÁŘKA (dáma z Českého srdce), MĚSÍC NAD ŘEKOU (manželka abiturienta), KOMEDIANTI (návštěvnice cirkusu Luisa), KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (žena v kavárně), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (služka Marie), EXPRES Z NORIMBERKA (žena na nádraží), JEŠTĚ SVATBA NEBYLA… (družstevnice), STŘÍBRNÝ VÍTR (žena v okně) a NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (žena na schůzi).

V dalších epizodkách byla ženou ve Švédsku (Z MÉHO ŽIVOTA), paničkou (KAM S NÍM?), Rozsypalovou (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), pacientkou (ZLATÝ PAVOUK), ženou (VÁHAVÝ STŘELEC), sousedkou (ROBINSONKA), vesničankou (NEZLOB, KRISTINO), bytnou (SNADNÝ ŽIVOT), ženou na Klárově (TO BYLA NOC), pokladní (PADĚLEK), Aninkou (ÚTĚK ZE STÍNU), ženou v trolejbusu (TŘI PŘÁNÍ), paní průvodčí (O LIDECH A TRAMVAJÍCH), ženou v plavkách (ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA), starší ošetřovatelkou (PRVNÍ LÁSKA), sousedkou (TAKOVÁ LÁSKA), družstevnicí Zemanovou (OSENÍ), cestující ve vlaku (ČERNÁ SOBOTA) a nebo zákaznicí (KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE?).

V 60. letech diváci Gabrielu Bártlovou – Buddeusovou uzřeli ve snímcích KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (host na svatbě), KOHOUT PLAŠÍ SMRT (prodavačka Věrka), KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (účastnice seance), KDE ALIBI NESTAČÍ (Fikejzlová), FLORIÁN (turistka), TCHYNĚ (žena s gumovými hračkami), MÁTE DOMA LVA? (Bílá paní), TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ! (správcová), DVANÁCT (herečka), MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (ošetřovatelka), 5 MILIONŮ SVĚDKŮ (servírka v bufetu), VOLEJTE MARTINA (okradená mlékařka), ZTRACENÁ TVÁŘ (slečna z vykřičeného domu), VRAŽDA PO NAŠEM (úřednice), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (žena na pouti) a „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (dáma v salonu krásy).

Na počátku normalizace se z neznámých příčin na filmovém plátně odmlčela. Po dlouhých šesti letech se do filmových ateliérů opět vrátila jenom proto, aby se ve své úplně poslední roli předvedla jako lehká žena v kriminálním příběhu režiséra Ivo Tomana SMRT NA ČERNO (1976) s Vlastimilem Brodským, Slávkou Budínovou (Tomanova manželka), Josefem Langmilerem, Janem Kanyzou, Jiřím Lábusem či Josefem Větrovcem. Herecky se realizovala i v televizi a rozhlase. Rok po natočení SMRTI NA ČERNO herečka Gabriela Bártlová – Buddeusová zemřela 28. prosince 1977 v Praze ve věku osmašedesáti let. I když se nikdy nevymanila z údělu těch nejmenších epizodek a často miniaturních a „němých“ roliček, patří dnes už právem do dějin české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour

Reklama

Reklama