Oldřich Nový

Oldřich Nový se narodil 7. srpna 1899 v Praze na Žižkově do rodiny pekaře a hasiče. Na popud otce se vyučil typografem. Díky svému strýci, herci Národního divadla, režisérovi a řediteli Miloši Novému (1879 – 1932), Oldřichův dědeček Antonín Karel Nový byl publicistou, hercem a režisérem, se začal zajímat o divadlo.

Začínal jako ochotník v Řemeslnické besedě, na Staré Praze v šantánu U labutě (1916), chodil do školy Karla Želenského, jako sborista byl ve Varieté v Karlíně (1917) a žižkovské Deklaraci (1917). Vystupoval v operetě ostravského Moravského divadla (1918 – 1919) a Národního divadla v Brně (1919 – 1935), kde byl od roku 1923 také režisérem a 1925 šéfem operety.

V roce 1935 hostoval krátce v Divadle na Vinohradech a se svojí manželkou, překladatelkou, fotografkou a organizátorkou Alicí Valentovou – Novou (rozenou Wienerovou – Mahlerovou) byl majitelem, režisérem a hlavní hvězdou svého Nového divadla v Praze (1935 – 1948). Měl nemanželskou dceru Janu Novou – Včelákovou (1935 – 2006).

Kvůli židovskému původu manželky byl v letech 1944 – 1945 vězněm koncentračního tábora v Osterode. Po okupaci řídil s Janem Werichem Umění lidu v Karlíně (1948 až 1950), byl vedoucím dramaturgické skupiny Československého filmu (1950 – 1955) a uměleckým šéfem Státního divadla v Karlíně (1955 – 1960). Nadále pohostinsky hrál a režíroval v Brně či v Činoherním klubu v inscenaci „Hodinový hoteliér" (1969). Na svém kontě má přes dvěstě režií a sto hereckých rolí.

Působil jako textař, autor, překladatel, dramaturg, režisér, herec, pedagog, upravovatel a zpěvák. Své písně vydával také na gramofonových deskách (dnes taky na CD). Oldřich Nový je významný zakladatel české moderní hudební komedie a klasické operety, kterou režisérsky a autorsky pěstoval. I když trpěl hereckými manýrami i klišé, přesto svému charisma, přednesem písní a šansonů a jemným salónním vtipem vytvářel různé milovníky v konverzačních a hudebních komediích.

Stal se milovnickým prototypem 30. let. Po roce 1948 jeho kariéra začala upadat – špatně nesl stárnutí a útlum slávy (i tak se stále velmi nekriticky pokládal za velkou hvězdu). Zahrál si např. v inscenacích „Ženitba", „Mam'zelle Nitouche", „Polská krev", „Netopýr", „Orfeus v podsvětí", „Okouzlující slečna" atd. Nejúspěšnější filmová kariéra Oldřicha Nového byla v letech 1934 – 1944.

Po v Brně natočeném němém filmu NEZNÁMÁ KRÁSKA (Petr Stamati) Přemysla Pražského si zahrál zloděje Fredyho (ROZPUSTILÁ NOC), hraběte Morettiho (ULIČNICE), podvodníka Horowitze (NA TÝ LOUCE ZELENÝ), MUDr. Přelouče (FALEŠNÁ KOČIČKA), Petra Kučeru (ADVOKÁTKA VĚRA), Aloise Nováka (KRISTIÁN), Michala (EVA TROPÍ HLOUPOSTI), notáře Karase (DÍVKA V MODRÉM), tajemníka Bendu (BARON PRÁŠIL), Rohana (HOTEL MODRÁ HVĚZDA), úředníka Plavce (VALENTIN DOBROTIVÝ), továrníka Herberta (SOBOTA) nebo spisovatele Anděla (PAKLÍČ). Pokusil se s Antonínem Zelenkou i o režii (ČTRNÁCTÝ U STOLU).

Po válce se jeho typ salonního milovníka nehodil, tak si zahrál jen ve snímcích PAROHY (Viktorín), PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (milionář Skalský), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Ludvík Zach), NECHTE TO NA MĚ (Patočka), HUDBA Z MARSU (skladatel Karas), DVA Z ONOHO SVĚTA (bratři Fořtovi), KDE ALIBI NESTAČÍ (ředitel hotelu Kraus), ALIBI NA VODĚ (fotograf Laufr), FANTOM MORRISVILLU (sir Hanibal Morris) a hlavně SVĚTÁCI (knihovník a učitel chování Dvorský).

Přeložil řadu operetních komedií a operet, napsal hudební revue a jako herec, autor a režisér se zapsal do historie brněnského a pražského rozhlasu (př. „Jedenáctý v řadě", „Zapomenutý čert", „Kruté šprýmy"). Skutečně výjimečně spolupracoval s dabingem (ZLATÉ VĚŽE) a televizí (EXISTUJE VLASTNĚ MR. JOHNS?, ČERVENÁ SEDMA, ZÁHADNÝ PAN HYDE, ČERTOUSKÁ POUDAČKA a seriál TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA).

Jako pedagog vedl oddělení hudební komedie Státní konzervatoře v Praze (1959 – 1964). S výňatky jeho rolí vznikly střihové snímky OLDŘICH NOVÝ (1958) a V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (1980). Byl jmenován Zasloužilým umělcem (1957) a nositelem Stříbrného odznaku zasloužilého pracovníka Československé kinematografie (1979). Ke konci života žil v osamění a odmítal veřejně vystupovat. Oldřich Nový zemřel 15. března 1983 v Praze v nedožitých čtyřiaosmdesáti letech.

Jaroslav "krib" Lopour