Sophie Marceau

Sophie začala s herectvím již jako mladá, tehdy ji bylo pouhých 14 roků. Do té doby vyrůstala na předměstí Paříže se svým otcem, který se živil jako řidič nákladních aut. V té době se dověděla od jednoho přitele, že režisér Claude Pinoteau hledá nové talenty a tváře pro film La Boum (VEČÍREK). Byl to právě tento film, který započal její kariéru. Teprve čtrnáctiletá Sophie získala značnou pozornost, neboť snímek zaznamenal veliký úspěch, který vedl dokonce k vzniku pokračování La Boum 2 (VEČÍREK 2). Za výkon v tomto filmu obdržela roku 1983 Cesara (za nejvíce slibnou herečku), který je jakousi francouzskou obdobou Oscara.

Sophie později opustila podobu teenagerské hvězdy a posunula se ve svém hereckém působení více k dramatičtějším a vážnějším projektům. Šlo napřiklad o film z roku 1984 Fort Saganne (PEVNOST SAGANNE) s Gérardem Depardieu, anebo Happy Easter (VESELÉ VELIKONOCE) z téhož roku, kde si zahrála s Jeanem-Paulem Belmondem. Dále následovaly snímky L'AMOUR BRAQUE z roku 1985 (ten točil její dlouholetý přítel Andrzej Zulawski, původem z polského Lwowa), POLICIE (opět s Gérardem Depardieu), v roce 1986 přišel snímek DESCENTE AUX ENFERS (Descent Into Hell), o dva roky později to pak byl snímek CHOUANS! a v roce 1989 MES NUITS SONT PLUS BELLES QUE VOS JOURS (My Nights Are More Beautiful Than Your Days) režírovaný jejím přítelem Andrzejem Zulawskim.

V roce 1988 byla jmenována Nejlepší romantickou herečkou na Mezinárodním festivalu romantických filmu za její roli ve filmu Chouans!. Po roli ve snímku PACIFIC PALISADES z roku 1990 a LA NOTE BLEUE (1991) se Sophie zaměřuje spíše na lehčí role a méně vážné role. Jedna z nich je v komedii FANFAN z roku 1993 a rok později LA FILLE DE D'ARTAGNAN (D'Artagnanova dcera), kde si zahrála spolu s Philippem Noiretem.

Poté se pokusila o vstup na divadelní scénu, a to se svou rolí ve hře Eurydice z roku 1991, za kterou obržela Cenu pro nejvíce slibný objev. Na jevišti se objevila znovu v roce 1984 jako Eliza Dolittle v Pygmalionu. Byla to však role Princezny Isabelle z roku 1995 v pěti Oscarovém historickém eposu BRAVEHEART (Statečné srdce) režiséra Mela Gibsona, která z ní udělala hvězdu mezinárodního formátu a přesvědčíla diváky z celého světa nejen o jejím hereckém talentu, ale také o kráse francouzských žen.

Ten samý rok, kdy šílenství okolo tohoto snímku zaplavilo celý svět, se Sophie objevila za kamerou 9ti minutového filmu L'AUBE a L'ENVERS, který se objevil na filmovém festivulu v Cannes. Po tu dobu se Sophie snaží zůstat mimo Hollywoodské dění až do doby, kdy dostane vedlejší roli po boku Davida Spadea LOST & FOUND (Ztracený a nalezený), který režíroval Jeff Pollack. Následuje film dle Williama Shakespearea A MIDSUMMER NIGHT'S DREAM (Sen noci svatojánské), kde si záhrala Hippolytu po boku takových herců, jakými jsou Kevin Kline, Michelle Pfeiffer a Calista Flockhart. V roce 1999 se objevuje coby „Bond Girl“ po boku Pierce Brosnana v již devatenácté bondovce, kde ztvárnila roli Elektry King. Po tomto úspěchu se znovu vrací k menším filmům, především francouzské produkce. Za všechny jmenuji LA FIDÉLITÉ (2000), kde hrála znovu pod vedením Andrzeje Zulawského a BELPHÉGOR LE FANTôME DU LOUVRE (Belphegor: Fantom Louvru) z roku 2001.

24. července 1995 se Sophie narodilo její první dítě, chlapeček jménem Vincent. Doposud není vdaná a žije v Paříži s Andrzejem Zulawskim, se kterým začala spolupráci již v roce 1985 a který je o 26 let starší. Sophie je otevřeným odpůrcem takzvaných „blood sports“ a připojila se spolu s Brigitte Bardot k protestům proti lovu hrdliček v Gironde a býčím zápasům v Provence. Sophie je velkým ochráncem přírody, hlavně jejím velikým milovníkem. Dále miluje děti a snaží se pomáhat všemi prostředky. Jako důkaz toho je patronkou organizace zvané Arc-en-Ciel ("Rainbow"), která pomáha dětem v jejich bídě a která se snaží plnit jejich sny a právo na plnohodnotný život.

Jan "Decker" Baryl