La Note bleue
Blue Note
The Blue Note
Režie:
Andrzej ŻuławskiScénář:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHrají:
Janusz Olejniczak, Marie-France Pisier, Sophie Marceau, Féodor Atkine, Aurélien Recoing, Roman Wilhelmi, Clément Harari, Bénédicte Loyen, Serge Renko (více)Obsahy(2)
Velké umění a velká láska George Sandové a Fryderyka Chopina. Na letním pobytu v Nohantu se v roce 1846 schází v domě baronky Dudevantové, známé spisovatelky Georg Sandové, řada osobností z řad umělců a intelektuálů. Potkáme se tu s malířem Eugenem Delacroixem, Alexandrem Dumasem mladším, Turgeněvem i s mladičkou dcerou Sandové Solange a jejím rozháraným synem Mauricem. Domem zní klavír Fryderyka Chopina, který byl blízkým přítelem Sandové po dlouhých osm let, ve kterých oba napsali mnohá svá nejlepší díla. U Chopina naplno propuká zhoubná nemoc, které za tři roky podlehne – „umírám a ještě jsem tolik plný hudby...". Polský režisér Andrzej Zulawski pojal film o dohasínající lásce Sandové a Chopina jako féerii o umění, svobodě a neutuchající touze žít, tvořit a milovat. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Úplne mimo, tvorcovia tu všetky veľké osobnosti hudby a literatúry ukázali ako nejakých pomätencov, čo v kuse len skáču, kričia, váľajú sa po lúke a hneď na to plačú. Totálne sfetovaní hippisáci. Navyše komunikujú medzi sebou skoro vo veršoch, no trapas proste, neboli to snáď bežní ľudia ako každý iný? Ak je Chopin romantický pianista, to neznamená, že sa dennodenne pozeral von z okna s pritepleným pohľadom. Dej je totálnou tragédiou, pozitívom je výborný výkon Marceau. ()
Opravdu nevšední snímek, plný neutuchající pěkné hudby, vášní, umělců a také celkově umělecky pojat a podán. Sophie Marceau je nejen krásná, ale dle mě i výborná herečka (aspoň zde na mě tak působí). Nebýt občas až nechutných scén Chopinova chrlení krve a pro mě zbytečných "duchů, víl a ostatního nadpřirozena" (to ovšem nijak moc nevadilo), hodnotil bych ještě výše než 80%. Film uvedla ČT Art 8.9.16 (české znění ČT 2016), ale 11.9.16 má film jen 41 hodnocení (a skóre 76%). ()
Žulawskému lze věřit jeho běsy. V tomhle filmu je spousta barvotiskových záběrů, které by mohly být velmi špatné, nebýt režírovány výsostným umělcem. Samotný koncept umělce jako šílícího bezmocného nástroje Génia je riskantní. Žulawskému to vychází. Jestli jste se u Umělcovy smlouvy lehce nudili, zkuste tohle. kongamato2 výstižný. 90% ()
Kavárenské matiné. Umělecký, prominentní dýchánek. Ze salónků nekonečná nekonvenčnost se line. Soužení i plameny, ze dveří, z okenic. Měkké sofa pro volný trh lásky a umírání. Zahořet, zatoužit, neuzmout křídla, neuzmout zhola nic, fantazii se skutečností doprovodit. Básni (od) srdce, básni, odemknuté lyrickým klíčem, výjimečně poctivou magií, se podrobit. Uvnitř duch slibné slávy, en plein air duch velectěné liberté. ()
Ke svému překvapení jsem zjistil, že u Żuławského nemám žádné hodnocení ani komentáře. A tak jsem nějaké přidal. Bylo by škoda nevyzvednout především film"Třetí část noci", který ve své a mé době patřil mezi zásadní... Mezi ním a shlédnutím Modré noty leží tedy rovných padesát let. V několika málo komentářích se vyskytuje slovo "féerie", to je na místě, a je to také celý svět Andrzeje Żuławského, který možná právě v tomto filmu se vyjevuje ve své nejryzejší formě. Naopak při vyjmenovávání účastníků toho féerického podniku chybí jméno sochaře Augusta Clésingera, který se do závěrečného děje vřítí jako smršť. Żuławski je každopádně jedním ze svébytných myslitelů a režisérů, a přístup k němu není nikterak snadný. ()
Galerie (10)
Photo © Mondo Vision
Reklama