Vilma Jamnická

Slovenská herečka Vilma Jamnická se narodila 13. listopadu 1906 v Barchově u Pardubic jako Vilma Březinová. Své jméno získala ze svazku se slovenským hercem a režisérem Jánem Jamnickým (1908 až 1972), se kterým se seznámila ještě za studií a žila s ním v letech 1934 – 1962.

Rok studovala na Univerzitě Karlově lékařskou fakultu (1925 – 1926) a poté odešla studovat herectví na Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě (1926 – 1929). Její první a zároveň poslední divadelní štací se stalo Národní divadlo v Bratislavě (1929 – 1968), kde hostovala i v penzi téměř do své smrti.

V divadelní práci prošla přes krásné křehké naivky a milovnice. V poválečných letech na Jamnickou zbyly charakterní postavy rozličných babek, matek, stařen, cikánek, dámiček a rovněž šlechtičen. Ve všech svých rolí využívala vrozený temperament, výřečnost a smysl pro humor.

Na bratislavské scéně vyrostla v jednu z největších postav slovenského kulturního a společenského života. Z jejich rolí jsou nejvýznamnější herecké kreace Marjánky v Jiráskově „Vojnarce", Marginy v „Život je krásný" Acharda, Natálie v Gorkého hře „Vassa Zeleznovová", Silvie ve „Hrách lásky a náhody" Marivauxe či ženy ve hře Igora Rusnáka „Líšky, dobrú noc!".

K filmu se Vilma Jamnická dostala v celkem pozdním věku čtyřiceti osmi let jako babka v Lettrichově DREVENÉ DEDINE (1945). Ve slovenském filmu nadále hrála slepou babku v Bielikově dvojdílném dramatu JÁNOŠÍK (1962), Marínu v tragikomedii Štefana Uhra KEBY SOM MAL PUŠKU (1971), babku v PÁNI SA ZABÁVAJÚ (1971) Jána Lacka, Križanovou v Hollého dramatu KTO ODCHÁDZA V DAŽDI (1974), Kuckovou v BIELE STUŽCE V TVOJICH VLASOCH (1977) Vladimíra Kavčiaka, babičku v psychologickém dramatu Štefana Uhra KAMARÁTKY (1979), Kocianku ve válečném Medvedově filmu NA DRUHOM BREHU SLOBODA (1984), Královnu v KÁŘE PLNÉ BOLESTI (1985) režiséra Stanislava Párnického, Cilku Rapošově FONTÁNĚ PRE ZUZANU (1985), Magdušku v HODECH (1987) Andreje Lettricha a babičku v komedii VLAKÁRI (1988) Juraje Lihosita.

Velmi rád ji obsazoval režisér Juraj Jakubisko jako babku Haňu v psychologickém dramatu POSTAV DOM, ZASAĎ STROM (1979), Margitu v tragikomedii z roku 1992 LEPŠIE BYŤ BOHATÝ A ZDRAVÝ AKO CHUDOBNÝ A CHORÝ a rychtářovu babku v podobenství NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA (1996), která se zároveň stala jejím posledním snímkem. Třikrát si k ní našli cestu i čeští filmaři.

Zahrála si babičku Koutnou v dětském snímku Radima Cvrčka STRAŠIDLA Z VIKÝŘE (1987) s Janou Štěpánkovou a Rudolfem Hrušínským v titulních úlohách, Slavkovou v Šteindlerově černé komedii DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO (1994) a již zmíněnou babku v Jakubiskově NEJASNÉ ZPRÁVĚ O KONCI SVĚTA (1996).

Nezanedbatelná byla její práce pro slovenský rozhlas a televizi (MLADÁ MNÍŠKA, VÝŠINY, MAROŠKO ŠTUDUJE, KRÚTŇAVA, VEČNE MLADÁ HISTÓRIA, ČERVENÉ VÍNO, MIESTO V DOME, BRÁNA K DOMOVU, KRONIKA, STRATY A NÁLEZY, SERAFINKA A CÉZAR, ROMÁN O BASE, ÚTEK DO ZLATEJ KRAJINY, OPERÁCIA RAKETA, OSUDOVÁ CESTA, VOJNA VOLOV, PÁVIE PIERKO, KUBA, KATAKOMBY, MONIKA A PES, CHLAPSKÁ DOVOLENKA, OKNÁ DOKORÁN, DIDO, ŠTÚROVCI, TAJOMSTVO ŠŤASTIA, KOVLADOV DAR či seriály ŽIVOT BEZ KONCA, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER a také ORDINÁCIA V RUŽOVEJ ZÁHRADE).

V posledních letech svého života se umělkyně Jamnická začala zajímat o okultní vědy, astrologii a literární činnost. Napsala řadu vzpomínkových a odborných knih, např. „Letá a zimy s Jánom Jamnickým" (1985), „Sny a videnia" (1991), „Astrologická prognóza na rok 1996" (1995), „O čom je život podľa Vilmy Jamnickej" (2001), „Astrologické aspekty aneb Umíš číst ve hvězdách?" (2002), „Elixír môjho života" (2005) a „Muž môjho života" (2007).

U příležitosti svých stých narozenin byla obdařena cenou Kvet Tálie (2006) a slovenský Divadelný ústav v Divadle P. O. Hviezdoslava uspořádal výstavu fotografií jejích divadelních postav. Nejstarší žijící slovenská herečka, astroložka a spisovatelka Vilma Jamnická zemřela v bratislavské nemocnici 12. srpna 2008 v nedožitých úctyhodných sto dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour