Kára plná bolesti

Ničnehovoriaca koláž príbehov postavičiek, ktorým sa akoby nechce žiť. Všetci sú otrávení, no túžiaci po šťastí. Všetci prešľapujú na mieste, v dedine, ktorá je naturalisticky vykreslená. Zaujme ešte jeden veľmi pekný hudobný motív dvoch priateľov žobrákov, ktorí sa nevedia i nechcú rozhýbať. Záver, ktorý nie je viac ozrejmený, myslím strojcu útoku, je čudný, no nejako to musel Párnický zapichnúť. (26.02.2019)

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. (12.05.2016)

Jak už je u Párnického zvykem, natočil velmi povedený film, kterému však k dokonalosti zase cosi chybí. Vyšel pokus o zasazení do poetického rámce, ale možná bych ocenila větší vyhranění (nebo souznění, to již dle libosti tvůrce) se Slovenským štátem. Takhle sice tvořil součást děje, ale nikoliv nedílnou, leč zřejmě měl být důležitou složkou, což skutečně nebyl. (23.03.2016)

Príbeh dvoch kamarátov na sklonku 2. svetovej vojny v jednej slovenskej dedine. Tam sa bud človek prispôsobí podmienkam a bude si žiť lepšie, alebo ostane sprostý, pretože na to nemá žalúdok. Párnický obraz dediny a mentality ludí ponal formálne značne preštylizovane, až to pôsobí chcene a zbytočne melodramaticky až premúdrelo. Divák má pocit, že v dedine sú okrem starej mudrlantky na vozíčku iba dve ženy a o tie sa pochopitelne všetci bijú. Mne by viac sedel k látke strohý civilizmus, ako Párnického túžba ponúknuť film ako od Jakubiska. (04.03.2016)

Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje. (05.05.2021)