POMO

Pekelně pomalý, zbytečně natahovaný “úvod” filmu, který trvá dvě třetiny stopáže. A hlavně prázdný, poskytující málo informací o postavách či okolitém světě, i chabou chemickou interakci mezi nima. Poslední třetina pak sice příběh tematicky rozšíří, ale diváka rozhodně neuspokojí. Osobitý film to je, možná i zajímavý, ale určitě ne potřebný nebo zapamatovatelný. [Sitges FF]

Amatérský špatný vtip.

Intenzivní freak house nightmare. Smutek a lidštější emoce Laugierovi nejdou a nejspíš ano nikdy nepůjdou, ale aspoň se mu zde chválitebně zadařilo skloubit pro něj typické ultra-násilí a děsivý hnus s prolínáním snu a reality, útěku z ní do osvobozující imaginace. Nedává to vždy smysl, ale ve výsledku je z toho působivá skládačka, ve které (díky bohu) nejhorší představitelná traumata z minulosti nacházejí úlevu. A tím i vystresovaný divák (po ránu jako první z pěti žánrově spřízněných filmů dne docela hard-core budíček). [Sitges FF]

Po slibném rozjezdu se to změní v naivně pojmutou a poměrně nudnou báchorku o outsiderském přátelství dvou hodně ublížených dětí, splatterovsky se mstících dospělému světu. Jakože ne hromadně a záměrně, ale když je při putování lesem a hledání sebe sama potřeba. Horor, který byl nejspíš zamýšlen taky jako sociální drama (Ať vejde ten pravý), ale díky blbým dialogům, laciným maskám a celkově slabé režii se k němu pouze nešikovně přiblížil. [Sitges FF]

Kriminálník a prostitutka, oba pěkně na dně, se na útěku před gangsterama/zákonem zblíží a dopadne to téměř přesně tak, jak byste čekali. Ohrané téma v rukou jiného hereckého dua než minule a předminule. A ten sentimentální závěr tomu úplně nesvědčí. [Sitges FF]

Chlap občas vyběhne z chatrče do lesa - střih - vrátí se s useknutou hlavou příšery a dá si ji do sbírky. Film bez scén, které měli být jeho podstatou, kořením, diváckou atrakcí. A taky dobrá ukázka, jak důležitou složkou filmu je atmosféra. Protože ta je tím jediným, na co se tvůrci s daným (ne)rozpozčtem zmohli a co se jim taky povedlo. Jakmile se pokusí alespoň náznakově přiblížit ke konfrontaci hlavního hrdiny s příšerama - že tu jednu jedinou částečně i ukážou - je to spíše k smíchu. [Sitges FF]

Podmanivé ujíždění na dvojitém femme-fatalismu a skvostních interiérech moderního dizajnového sídla je tady funkčnější než příběhová rovina, hrající si na překvapivá odhalení a náznaky (ale skutečně jen náznaky!) bladerunnerovských témat identity androidů (zde klonů). I Almodóvarova laskomina Kůže, kterou nosím byla obsahově nesrovnatelně hutnější a smyslupnější. Jako formální jednohubka - pokud to uvidíte na velkém plátně - je to ale fajn. Pochvala pro dobré zužitkování tváře (i těla) Abbey Lee, kterou jinak známe pouze z okrajových roliček modelingového křoví (Neon Demon). [Sitges FF]

S Roache-Turnerem si nikdy nesedneme. Co jemu připadá vtipné a cool, mě přijde nevtipné a dětinsky hloupé. Po technické stránce super. Ale šlo by snad, i jakkoliv jinak než takhle, udělat z tohoto námětu zábavný a alespoň něčím hodnotný film? To by nedal ani Edgar Wright, vyhnouc se Turnerově lacinému a nevkusnému slepení všemožných žánrových inspirací. [Sitges FF]

Ne tak výpravná a “akční” jako současné skandinávské detektivky, vůbec není potřeba jí vidět v kině, ale ve vtažení do děje stejně dobrá. Black Tide, odehrávající se v policejní kanceláři, pár bytech a v lese, stojí na dialozích, drobnokresbě zajímavých postav a jejich neokoukané interakci. Na neuchopitelném Durisově učiteli a zase další superkreaci Cassela coby výstředního detektiva-alkoholika. Až do poslední chvíle nevíme, jakou roli sehrává v případu která postava. [Sitges FF]

Typicky argentinský bizardní mix povedených hororových scén a dialogového humoru, který zbytečně odlehčuje vážnou duchařskou linku. Jinakost argentinské mentality se holt promítá i do tvůrčího/diváckého vnímání filmové zábavy. Jakoby Argentinci nechtěli nebo neuměli brát horor naprosto vážně, přestože scary scény umí takřka na výbornou. Škoda. Dějová konstrukce i její dějiště zde byly fajn. [Sitges FF]