POMO

Poklona obětavým paramedikům za jejich nasazení v psychicky mimořádně náročné práci. Obzvláště v New Yorku, kde je zachraňovaní feťáci a kriminálníci spíše nenávidí než doceňují. Více stresu a hrůzy než ve Scorseseho Bringing out the Dead, zintenzivňované v každé scéně co jen to jde. Konstantní melancholická nálada beznaděje, snaživé herectví, nepolevující dramatický drive, ale i mírná prvoplánovost a půjčování si odjinud. Nejvíce se mi líbily intimní scény doteků nahých těl, hojící všechno špatné kolem. [Cannes FF]

Zkoumání reálného světa příchozími z Barbie světa je podnětné, originální a nastiňuje příslib chytré, svěží a originální satiry, reflektující pseudoproblémy současné (západní) společnosti. Ale následný “konflikt pohlaví” a jeho dětinské řešení, ke kterému se film uchýlí, zazdívá veškerý potenciál zmíněného. Škoda. Dokonce ani vyváženost zábavy pro děti a dospělé zde nefunguje. Pro děti to vůbec není. Ale buďme rádi, že se po pandemii diváci vracejí ve velkém do kin. Za to Barbie díky. A obzvlášť pochvalu zaslouží strůjce geniálního marketingového nápad “Barbenheimer”. I když snaživá banda kolem Toma Cruise si to zastínění M:I-7 nezasloužila.

Dánské Statečné srdce aneb všechno, co si od historického dramatu s Madsem Mikkelsenem můžeme přát. Zásadový hrdina s dobrými úmysly, s kterým se ztotožníme a chápeme i s jeho chybnými rozhodnutími; dvě ženy které ho milují (jedna platonicky); adoptovaná kočovní holčička, která do příběhu vnáší rodinné hodnoty; záporák, kterého bychom i za ztrátu vlastní svobody nejraději sami vykuchali. Většinu stopáže se film pohybuje v bezpečných, předvídatelných klišé, ale nakonec se vnitřní motivace a osudy všech postav smysluplně protnou v katarzní a emocionální výsledek s hezkým myšlenkovým přesahem. Silný film, hodný kino plátna. [San Sebastian FF]

Od korejského vyslance na Oscary bych s tímto námětem a obzvláště teď, pár let po brilantním Parazitovi, čekal sofistikovanou společenskou satiru. Ale Concrete Utopia je pouze technicky vymazlená postapokalyptická žánrovka s běžnými konflikty mezi postavami a kýčovitým závěrem, snažícím se o přímočaré dojetí bez předešlého budování vztahových emocí. Jako blockbuster pro masy jistě funkční, už samotný Byung-hun Lee je velký herecký tahák, ale i to spíše jen pro asijské publikum. [Sitges FF]

Temný patologický thriller, který zabředá do hororu nikoliv strašením či hrůzou, ale znepokojivým námětem v mrazivě realistickém pojetí. Atmosféricky trefně zasazený do pochmurného New Yorku, vedený creepy postavou skvěle nastylované Marin Ireland. Psychologicky vyvážený, motivace postav obou lékařek jsou i přes rázné překročení etických mantinelů pochopitelné. Jenom režijní vedení dětské herečky pokulhává, a závěr filmu se líně vyhýbá divákem očekávanému vyhrocení.

Hned první záběr s zimmerovskou hudbou ohromí, uvědomujíc si, že jde o český film. Monumentální exteriérová výprava se skvělým dizajnem, včetně aut, hologramů či digitálních obrazů je v Bodu obnovy na světové úrovni. Dějově by nevadilo že jde pouze o kriminálku ve sci-fi prostředí. To byla i Minority Report. Handicapem je snaha držet diváka v non-stop napětí neustálým, často zbytečně kličkujícím řešením zápletky skrze dialogy, dialogy a další dialogy. Bez originálního a údernějšího vtažení do děje jsem nebyl ochotný (a v rámci noční festivalové projekce po celém dni ani schopný) tu překombinovanost pobrat. Příště přijít s originálnějším námětem, ubrat kecání, vybalancovat oddychovými pasážemi s poznáváním postav a bude to pecka. Klidně jako filmová série se stejnou slečnou detektivkou. Je dobře obsazená, dobře se na ní kouká a její postava vybízí k rozvinutí. [Karlovy Vary IFF]

Při pohledu na promo fotky pouze další z romantických alpských kýčů. V reálu však nejhezčí film o životě v horách, ale i o životě obecně, za poslední léta. A taky s nejhezčími alpskými panoramaty v celovečerním filmu za poslední léta. Výběr lokací a snímané detaily (jízda autobusem) svědčí o vztahu režiséra k horám, a u vybraných diváků vzbudí déjà vu - pro tyhle magické střípky v podvědomém vnímání vysokohorské přírody se do ní opětovně vracíme pro nalezení duševního klidu. Přesná charakterizace postav s perfektně zahraným protagonistou divadelníkem Stefanem Gorskim. Scéna, ve které svou nastávající dovede na horskou roubenku a ukazuje a vysvětluji ji, proč se zde usadil, je srdcem filmu. Atraktivní téma budování prvních lanovek a s tím souvisejícím přívodem elektřiny do horských vesnic, ale i smrtelných úrazů při obzvláště těžké fyzické práci. Skvělá, neustále “plovoucí” kamera, vždy perfektně sedící hezká hudba. A ten epilog…

Veganství už je out - nejez vůbec a staneš se svatým. Pokroková Jessica Hausner opět komponuje báječné industry exteriéry i interiéry tentokrát s industriálním a pulpovým nádechem (ten luxusní barák je neskutečný) a příběhem zabředává do několika témat: nebezpečí mentorského manipulátorství, pubertálního hledání sebe sama a ironicky i do čím dál vyhraněněji se profilujících stravovacích trendů. Její abstraktní svět postaviček takřka wes-andersonovského střihu je hravý, vtipný i vážný, ale ještě pořád ne natolik vyzrálý, aby zanechal hlubší a přetrvávající dojem. [Cannes FF]

Dialogové zkoumání složitěji nastavené sexuality dospělé zadané ženy skrze flashbacky do jejího mládí, dětství, vztahu s otcem atd. Divácky zajímavé téma, ale banálně, příliš bezpečně a lá rodinný film vyprávěné, bez kreativního uměleckého vkladu. Pouze zachycení prvních náznaků rozvíjející se sexuality u dítětě je zde filmově neohrané. [Cannes FF]

Chilský ostrov, domorodí indiáni ovládající čarodějnictví a povýšenecký německý kolonizátor… Sorcery má atmosféru, kvalitní herce i zasazení do atraktivního historického období a prostředí s působivou výpravou, ale scénář ne a ne se rozjet v něco záživnější. Nejsilnější scéna příběh na začátku nakopne, a pak následuje čekání na katarzi, která se tak úplně nedostaví. Přitom námět vybízel k mnoha zajímavým, divákem vytouženým vyřešením situace. [Sitges FF]