POMO

Dynamické, živé, emotivní a technicky brilantní. Dějově sice šablonovité a dialogama úsměvně přímočaré, ale to vše přebijí fakt, že se jedná o skutečný příběh, kterému bychom neuvěřili, kdyby se nestal (!). Natolik vkusné a umné prolínání hráčských prvků do reálného světa, až z něj dělá do dnešního dne nejlepší a především nejsmysluplnější filmovou adaptaci videohry. Nesrovnávejme ho proto s dospělejšími a myšlenkovějšími, ale diametrálně odlišnými závodnickými dramaty Rush či Ford v Ferrari.

Kvalitní pavoučí horory za celých více jak sto let kinematografie spočítáme na prstech jedné, s přimhouřením oka na dvou rukách. A jsem rád, že mezi ně nově patří tato francouzská arachno-jízda. Zážitek z ní je ale silně závislý na míře vaší arachnofobie, protože není o líbivých postavách ani hezké přírodě. Odehrává se naopak v paneláku na sociálním francouzském sídlišti a její hrdinové jsou rebelští kšeftaři a výrostci, na kterých přežití vám začne záležet nejdříve v poslední čtvrtině filmu. Onen panelák je ovšem okrouhlá designová pecka se vzorem pavučiny, pavouků je čím dál víc a vypadají jako živí (ve francouzské žánrovce mladých nadšenců!), a nejedna scéna vám intenzitou děsu zadělá na zadržený dech a husí kůži. Čtvrtá hvězda platí pro kino zážitek s dobrým ozvučením. [Sitges FF]

Upírská Addams Family? Milá komedie o mladé hodné upírce, která nechce zabíjet a o emo klukovi, který nechce žít. A zamilují se do sebe. Pomalý film temných nočních barev, ale s jemným vnímáním pocitů ústředních postav a osvěžujícími humornými vsuvkami. Nic převratné, ale příjemné, určitě smysluplnější než pseudo-artovina o podobné mladé upírce Sama nocí tmou. [Sitges FF]

…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF]

[Ep 01+02] Sexem nabité glamour radosti a strasti showbusiness střelců hudebního Hollywoodu. Výživná intimita a chytlavost hudebních videoklipových scén, dizajnová ultraluxusní vila a snaživá Deppova dcerka Lily-Rose. Dějově mě to na touhu po dalších epizodách nechytlo, jako booster pre-coitum atmošky na rande s vypečeným domácím kinem ale super. [Cannes FF]

Herci a hudební motiv Johna Williamse potěší. Harrison Ford je omlazenej parádně. Překvapení ve finále je přijatelnější než minulý nesmysl s mimozemšťany. Ale všude přítomný digitál, kdy ani tuk-tuk brázdící tenké marocké uličky není skutečný, v Indiana Jonesovi NECHCI. Protože ho mám zažitého a rád z první trilogie pro invenční a poctivou filmařinu. Tato rutinní podoba, kdy tvůrci nemusí být filmařsky kreativní, protože za ně všechno udělá CGI postprodukce, je úplný opak původního Spielbergova přístupu. A trpí tím potenciál každé scény.

"I went for a colonoscopy last month, and it was like looking at a painting by Jackson Polyp." Tak boží rozjezd… a natolik fádní výsledek. Plíživé vtažení ústřední dvojice do pekla skrze zlověstnou symboliku, dráždivou sexualitu a tragickou nehodu. Lynchovsky snové, cronenbergovsky fyzické, kubrickovsky punkové. Právě záblesky Mechanického pomeranče jsou ale tím posledním, s čím se zde v druhé polovině zajímavě pracuje. Obrovský potenciál prvotních motivů zůstane nerozvinutý: šlo skvěle pracovat s psychologií vztahu ústřední dvojky (ona neví co se změnilo a s hrůzou na to postupně přichází), u toho rozkrývat bizarní svět ostrova s jeho děsivými pravidly a celé to metaforicky proplétat motivem hledání inspirace vyhořelého spisovatele. Místo toho mladý Cronenberg s jeho protagonistou uvízli v neopodstatněně znepřátelené marnivosti bandy odpojenců od empatie a vlastní identity.

Takto vnímají Pákistánci hororový žánr? Potichu nechat truchlící postavy mluvit o pocitech a občas jedné z nich pouze naznačit něco duchařské, co nic nikomu neřekne a není nijak strašidelné? Křehká nuda k uzoufání, nejhorší možná volba na dopolední festivalový film, pokud se do kina nejdete prospat. [Sitges FF]

Intenzivní dynamický soundtrack a atraktivní vizuály temného futuristického rázu. Americký archetyp akčního hrdiny na motorce a noirovská atmosféra. Efektní nízkorozpočtový filmeček s jednoduchou zápletkou, jako celovečerní debut natočený za 21 dní. “Jericho” od The Prodigy mi připomenulo, že si po dlouhé době musím zopáknout devadesátkovou albumovou klasiku “Experience”. [Sitges FF]

Citlivý film o radosti, očekávání a hloubce zklamání, které zažívá teenagerka na párty dovolené s kámoškama. Na první pohled jenom další zbytečnost z Netflixu, postupným odkrýváním citového a psychického prožívání událostí hlavní hrdinkou mimořádně vnímavé komorní drama. Jednak skvěle zahrané hlavní herečkou Miou McKenna-Bruce, ale především úctyhodně zrežírované celovečerně debutující Molly Manning Walker. [Cannes FF]