POMO

Báječný závěr se srdcem a důležitou myšlenkou. Ale k tý trojce jsem si v průběhu filmu nenašel cestu a vzdálené mi bylo i veškeré prostředí jejich městského road-tripu, či vedlejší postavy. Což může být čistě můj problém. [Sitges FF]

Na celém filmu je nejzajímavejší interiérový dizajn toho baráku. A výhledy z něj, které musí být s ročními obdobími báječně rozmanité. Sledování hlavní představitelky jak poliká věci, které tak úplně nejsou určeny k polikání, zase baví notnou dávkou bizardnosti. A taky vzbuzuje zvědavost, kam až to zajde a co to jejímu, obsahem poskromně naplněnému příběhu přinese. Po odbytém rozhřešení, ve kterém má její postava dostat nový rozměr a film se má smysluplně uzavřít, ale zůstane samotné polykání jedinou atrakcí snímku. [Sitges FF]

Scénáristy evidentně fascinuje CERN a jeho výzkumy. Myšlenku, že by mohla v dané oblasti “rozložením na částice” zmizet živá bytost, ale rozvíjejí strašne mdlým způsobem. Zápletkově a co do dramatičnosti sotva na 20% procent jejího potenciálu. Hlavní hrdina je nezajímavý, ostatní postavy jsou načtnuté jenom okrajově a ve filmu se za celou dobu udějou věci, které by ho měli teprve nastartovat k něčemu divácky atraktivnějšímu. [Sitges FF]

Tato dvojka prostě umí. Radost z jejich filmů spočívá tak trochu i v nacházení svého místa v cílovce open-minded diváků, kteří se rádi zamýšlejí nad alternativními realitami a skoumají hranice, kam až se dá myšlenkově v žánrově pevně ukotveném filmu zajít. Synchronic má opět ulítlý námět, který by v rukou spousty ryze komerčních hollywoodských tvůrců vyzněl jako kravina. Protože by přikládali důležitost především vizuálnímu wow-efektu. Moorhead/Benson mají vizuální efekty jednodušší a jsou pro ně čistě prostředkem k vyprávění příběhu se silnou atmosférou a hlubší charakterovou interakcí mezi postavami. A ty dialogy! [Sitges FF]

Hravá, režisérem originálně vedená studie neobvyklého filmového hrdiny a jeho “konfliktu” s grupou lidí v neotřelém prostředí. Rozuzlení na konci filmu ale mohlo hlouběji vykreslit dopad na něj. [Sitges FF]

Behramovi evidentně leží diktátorský politický systém v Turecku HODNĚ v žaludku, vzhledem k vyhrocenosti námětu v tomto filmu. Každopádně umí slušně pracovat jak s exteriérama “sídliště bez duše” a adekvátních interiérů bytů jeho obyvatel, tak s trefnou alegorickou symbolikou, sladěnou s vývojem příběhu. Spíše než horor je to temné podobenství pro festivalové publikum. [Sitges FF]

Po výborném, psychologickém a tajuplném rozjezdu se všemi kartami důkladně skrytými pod stolem, se z toho vyklube laciná vražedná hra se špatně rozloženými sympatiemi mezi postavami a hloupým dějovým vývojem. A zdaleka nejzajímavější i nejlépe zahraná postava vypadne ze hry jako první. [Sitges FF]

Báječná nízkorozpočtová hříčka s úpřimnými dialogy, civilními herci a super nápadem jak si pohrát s žánrovými zkušenostmi diváka i jeho srdcem. Všechno je to o scénáři! [Sitges FF]

Papundeklová wannabe-art alegorie koloběhu konzumního fungování společnosti? Asi jo. Ale většinu času jen nemotorně hopsající do rytmu, kterému nerozumí a neví co s ním. [Sitges FF]

Nejspíš je to celé fikce, jinak by si (kromě dalších “jinak”) za údajně jediné místo, kde byl kdy film jakože v roce 1988 promítán, nevybrali nejaké maďarské kino (které údajně shořelo). Ale dobrý způsob, a přijatelně zpracovaný, jak ze starého trash materiálu udělat lákavou žánrovku s aurou okultního démonična. Pokud tedy i ji samotnou nenatočili předevčírem. [Sitges FF]