venison

Sice jsem "Smrt jí sluší" viděla v minulosti už několikrát, ale vydala jsem se po stopách Meryl Steep, tak pro připomenutí nesmí chybět.. V hodnocení pravděpodobně nadržuji díky nostalgii, ale i tak si myslím, že v rámci žánru jde o velmi vydařenou komedii, která svou scénografií připomíná mé oblíbené Batmany.. Na tu doby byla komedie "Smrt jí sluší" rozhodně áčkově zpracovaná co do výpravy i hereckého obsazení.. Jasně, zápletka je prostě crazy, ale scénář je prostě vymazlený i do co se úleťáren týče.. Skvěle zpracovaná i vztahová psychologie hlavních postav.. I po více jak 25 letech má pro mě tenhle snímek potřebnou šťávu a málokterá soudobá komedie se mu může rovnat.. "Smrt jí sluší" je dneska prostě už klasika..

Splnil se mi sen.. Opravdu.. Jedno z mých přání, které jsem myslela, že nebude nikdy naplněno, bylo vidět a hlavně zažít Queen na podiu.. To se mi dnes poštěstilo.. Film "Bohemian Rhapsody" těží zejména z famózních hitů téhle legendární skupiny, což mu dává šestihvězdičkovou úroveň.. Klouže po povrchu.. Nechce ovšem o Freddie Mercurym vyprávět.. Chce, aby si divák prožil.. Nejde o dokument, jde o pocit.. Nejde o obsah, jde o emoce.. Záměrně se vyhýbá scénám z jeho života, vyhýbá se patosu.. I vážné chvíle bere s lehkým humorem a nadsázkou.. Je plný sebevědomí a prýštivé energie.. Je Freddiem.. Scéna z koncertu Live Aid z pohledu frontmana zvedá chloupky po celém těle a divák tam je.. Je tam.. V kůži Freddieho Mercuryho.. Miluju to.. Oscary pro všechny za ten náboj a opojený pocit být na chvíli také "královnou" hudby.. |Cinema City Anděl|

Romantické drama "Vzpomínky na Afriku" jsem měla nakoukáno spíše v dětství, proto jsem se k nim po letech vrátila.. Všeobecně budu asi silně zaujatým diákem, protože Afriku jako takovou naprosto miluju a jsem jí uchvácena.. A v kůži Roberta Redforda jakožto lovce prostě být chceš.. Meryl Streep je skvělá jako vždy, ale její postava mi po letech příliš nesedla.. Když mi bylo méně, viděla jsem v ní silnou a soběstačnou ženu, která měla to štěstí vydat se vést farmu na místo, kde ženám zrovna dvakrát nefandí.. Bohužel s věkem a zkušenostmi zjišťuji, že role Karen je spíš trošku na pěst a její rozmazlené ufňukané svazování jejího milence mi kapku pilo krev.. Knižní předlohu jsem nečetla, ale film je každopádně poutavý a nevadí ani jeho smrtelná stopáž..

"Půlnoční láska" je taková ta moderní teen umírací love story (Všimli jste si, že poslední dobou se s nimi roztrhl pytel? To nemůže být láska osudová i bez různých typů rakoviny?), která překvapivě dobře funguje především kvůli fajn obsazení.. Divák zde nenajde áčkové herce, ale myslím, že postupem času se na hollywoodské výsluní vypracují.. Mladý Schwarzenegger je rozhodně méně toporný a více líbivý než jeho tatínek.. Bella Thorne je naprosto roztomile úchvatná s takovým tím portmanovsky přirozeným hereckým projevem.. Příjemným změkčovadlem příběhu je milující otec hlavní hrdinky v podání Roba Riggla i rebelská kamarádka, kterou ztvárnila Quinn Shephard.. Scénář se dopředu odhaduje snadno a umírací téma v dnešní kinematografii už vyznívá tuctově, ale přesto mě "Půlnoční láska" zasáhla, rozebrala a nakonec i rozplakala.. Bezva zamilovaná podívaná pro holky (i kluky) do letňáku při temných horkých létem provoněných nocích..

Ukamenujte mne, ale "jedničku" Ant-mana si téměř nevybavím.. Marvelovské tempo komiksových zpracování je naprosto vražedné.. Až na pár světlých výjimek (nebo spíš odlišnějších hrdinů) se mi veškeré filmy pletou, padouši splývají a podprahové souvislosti mi prostě nedotečou.. Vážně doufám, že v tom mají alespoň skalní fanoušci jasno.. Nebo tvůrci.. "Ant-man" dvojka je opravdu dobrá prohláškovaná situační komedie.. Takhle nějak bych si představovala „Deadpoola", kterému laciný humor a neucelený děj jdou na škodu.. Paula Rudda nemám v ostatních jeho filmech moc ráda, ale tady vážně herecky zabojoval a opakovaně mu role sedla.. Jeho famme fatale Evangeline Lilly mi naopak přijde taková mdlá, ale dala se vstřebat (dost mi připomíná svou polohou a vzezřením Mary-Louise Parker v akčárně „Red", kde sekunduje Willisovi).. Jako fanynka devadesátkových "douglasovek" kvituji obsazení Michaela a jeho poměrně velký prostor na plátně.. Strašně mě bavily prvky typu tátova holčička, bezpečnostní agentura, domácí vězení, zmenšování (hlavně budov a aut).. Zápletka s Michelle Pfeiffer pro mne nebyla příliš emočně hybnou, ale na nějakou kostru tu super omáčku naroubovat museli.. Za mě komediální komiks na top úrovni..

Film "Já, Simon" má takový klasický středostavovský USA pomalý rozjezd. musím přiznat, že jsem se stereotypním a trošku příliš obyčejným životem Simona lehce nudila. Poté ovšem příběh začíná nabírat grády a z tuctového snímku se stala takové to superhero odlehčené dynamické drama z teen prostředí.. Velké téma jakým je coming out je zachyceno moderně svěže a s lehkostí.. "Já, Simon" je prostě taková ta slaďárna, kde pláčou přátelé, pláče mladší sestra, pláče nechutně kladnej taťka a pláče zbytečně přecitlivělé diváctvo (třeba já).. Je to přesně ten druh americké limonády s morálním přesahem, který vaše tlusté zadky vykope z vysezených sedaček a přinutí vás změnit život.. Je to totiž tak snadné.. Myslím, že by se měl povinně promítat ba středních školách.. Je osvobozující a inspirativní.. A navíc super návod, jak se vypořádat s šikanou jako vyrovnaný jedinec.. Tak trochu homosexuální „Wonder“..

Film „Tiché místo“ je především kategorizován jako horor. Ano, odehrává se v postapokalyptické budoucnosti.. A ano, po Zemi chodí vraždící monstra, tím si ovšem myslím, že tady žánr končí.. „Tiché místo“ je především úžasné psychologické drama, které se zabývá tématem ztráty (vlastního hlasu nebo také někoho blízkého).. Ticho je v tomto snímku od prvního okamžiku slyšitelné, hmatatelné s tíhou 30 kg na prsou.. Nevěřila bych, že by mne tak rychle mohl někdo v táhnout do děje s minimem prostředků.. Film „Tiché místo“ podává příběh přímočaře, syrově, staví na hereckém umění hlavních protagonistů, je pomalý, ale nic neokecává a nevleče se.. Druhá polovina má správně vyvážený ostrý spád a v podstatě končí v tom nejlepším.. Jsem ukecaný tvor a představa naprostého ticha a bezmoci verbální komunikace je pro mne nepředstavitelná.. Jako chápu, že řada diváků (typických hororových konzumentů) asi nebude sdílet mé nadšení, ale „Tiché místo“ si mne získalo také pomalým, ale cílevědomím, rozvíjením nebezpečně hlasitých scén.. Nutkavá touha po hlase nebo zvuku (hlučná hračka, hudba pouze ve sluchátkách aj.) není tak dramatická a vyhrocená jako použití výkřiku, nářku nebo řevu jako uvolnění emocionální nebo fyzické bolesti.. Na světě jsou okamžiky, kdy se náš zvuk dá ovládat jen velmi těžko (pláč, bolest, porod) a na těchto skutečnostech jsou právě vystavěny ty nejnapínavější scény.. „Tiché místo“ mi silně připomíná „Znamení“ od mého leta oblíbeného M. Night Shyamalana, ale je takové daleko křehčí, jemnější, propracovanější .. Ticho, znaková řeč, ticho, pár slov vyřčených šeptem, ticho.. Silným zážitkem je v tomto případě návštěva kina.. Na diváka dopadá nejen atmosféra ve filmu, ale také vnímá každý zvuk v okolí.. Chroupat, smrkat nebo kašlat je při představení prohřešek číslo jedna.. John Krasinski je po herecké, scénáristické i režijní stránce pro mne překvapením roku.. S minimem prostředků do diváka každým okamžikem pere napětí a nenechává ho vydechnout.. „Tiché místo“ je čerstvé, učaruje svou atmosférou, která je taková nová, zvláštní, divná a neokoukaná.. Koukala bych na něj zas a znova.. Zážitek z filmu jsem si nesla ještě dlouhou dobu po odchodu s kina.. Tiše našlapovala.. A začala shánět postapokalyptický kurz přežití :-)

Nejsem skalním marvelovským fanouškem a myslím, že jsem všeobecně komiksovými hrdiny přesycena, takže jsem k poslednímu monstróznímu grupensuperhero filmu „Avengers: Infinity War“ byla dopředu dosti skeptická.. Musím uznat, že jsem se dopředu sekla a průser se nekonal.. Naopak se mi „Avengers: Infinity War“ po dlouhé době fakt hodně líbila.. Autoři se tentokrát vyhnuli dlouhým nepřehledným hromadným bitvám, kde každý mydlí každého, na plátně panuje 40 minut chaos a hlavní postavy jsou velké jako špendlíkové hlavičky potažmo jako krabička od sirek v případě, že zrovna řídí hypermoderní vznášedlo.. „Avengers: Infinity War“ je rozdrobeno na více dějových linií , více motivů hlavních hrdinů a místo jedné velké party se ve scénách objevují malé a různě namíchané partičky.. Má to humor, má to vtip, asi to má vždy to nejlepší z každého jednotlivého filmu.. Osobně mne velmi rozradostnilo sdružení skupinky ze „Strážců galaxie".. Chci se vyhnout spoilerům, tak snad jen dodám, že „„Avengers: Infinity War“ je mnohem dospělejší, mnohem vyrovnanější a mnohem temnější pohádka pro starší ročníky, než zatím bylo zvykem.. Jinak nechybí to, co ve správné marvelovce nemá chybět (to, co už mám přejedeno) spousta bitek, vesmírných lodí, příšerek, patosu aj. Asi budu znít morbidně, ale tenhle konec by mi vcelku i vyhovoval, protože nekončí happy endem a je to prostě jiné.. Jen se spíš obávám, že je to dobře rozehráno na další film, kde bude zase všechno jinak.. Možná proto máme rádi pohádky.. Nic není definitivní jako v normálním životě..

Nenápadné dílko "Wonder" mi limonádově vyrazilo dech.. Mám ráda filmy o dětství a rodinná dramata.. "Wonder" je kombinací obojího.. Sice se jedná spíše o těžší téma, ale je zachyceno s lehkostí dětství a nadhledem.. Hrozně mě bavilo koukat na příběh z pohledu různých osob.. Přiznám se, že více než hlavnímu hrdinovi jsem spíše fandila jeho sestře a jejímu osudu.. Julia Roberts a Owen Wilson v podstatě byli rodiči snů.. Jak už jsem zmínila na začátku, "Wonder" je hollywoodsky přeslazený, ale myslím, že mi už po prvním shlédnutí přirostl k srdci a bude mým přítelem vždy, když budu potřebovat připomenout, že život je i přes všechny tíhy osudu krásný.. Rozhodně si "Wonder" pustím ráda opakovaně..

Jakože wow! Tenhle akcí nadupanej snímeček "Only the Brave" má snad vše, co divák může od hrdinského amerického dramatu očekávat.. Skvěle obsazeno, nádherné lokace, perfektní záběry (např. vrtulník sosající vodu z bazénu aj.), silný příběh, našroubováno na true story.. I když závěr je emočně brutální, na americké dílko to nebylo až tak patetické.. Navíc nechyběla ani lehká forma humoru - co taky čekat od party kluků živící se rukama.. "Only the Brave" mě hodně bavilo.. Doporučuji!