Philcze

Pomalejší rozjezd je jenom předzvěstí mimořádně vykutálené podívané nešetřící brutalitou ani krutými osudy postav. Zas a znovu, Korea does what Hollywon't. (IFFR 2020)

Deakinsův famózní demo reel v místy příliš uhlazený první světový. První půlka spolehlivě prodává tísnivou atmosféru, druhá už přechází od atrakci k atrakci, přitom prakticky bez napětí. Ta čtvrtá hvězda visí na tenounkym vlásku. EDIT: *žuch* 70%

Jedna z prvních Kurosawových výprav do říše hororu, kde mu pak pěkných pár let bylo nejpohodlněji. Omamná atmosféra a poměrně netypické korporátní prostředí se promítá do konzistentně znepokojivého zážitku, jemuž kraluje scéna bytové hrůzy, kterou Kurosawa později dotáhl k dokonalosti v Pulsu. Podobná kritika hypersexuality v japonském businessu by dneska poslala do kolen celý Indiewire a Letterboxd, ale v téměř pětadvacet let starém zapadlém hororu samozřejmě nikoho nezajímá. Pro pozornější diváky ale představuje stvrzení, že Kurosawa vždycky ťal do živého. 80%

Safdie bros sebevědomě pokračujou ve válcování americký nezávislý scény. Doufám, že tyhle diamanty jen tak někdo brousit nebude. Nejlíp jim to hraje podle vlastních pravidel.

Silničář Abrams záplatuje tuhle drncavou vozovku, jak mu síly stačí, ale na světlo stejně vyplouvá fakt, jak moc celé trilogii chyběla koncepce. Všechna čest Ridley a Driverovi; je poznat, že do toho dali maximum, ale proti absolutnímu korporátnímu bankrotu kreativity se bojuje marně. 50%

1. povídka – dobrýzvládámto/10, 2. povídka – okužtomocnezvládám/10, 3. povídka – Takakizvolilšpatně/10

Místy to trochu skřípe, zvlášť mezi kultem pseudoupírů vysávajících živou esenci, ale ta vkusná a smysluplná rekontextualizace Osvícení v poslední půlhodině hodně nakládá. 70%

Asi bylo naivní si myslet, že si Sono po prodělaném infarktu naordinuje jemnější látku. Místo toho dosahuje nového vrcholu zvrácenosti a hnusu, kde se tucet motivů mísí v jeden pekelný horečnatý sen. Není komu fandit. Není o co stát. Nezbývá než zírat nad vrstvením hrůzných výjevů a doufat, že tahle horská dráha jednou zpomalí. Divácky asi tak přívětivé jako Funny Games od Hanekeho, jen s větší dávkou masturbace, rozkládání lidských těl a řezání žil mincí. Bavím se představou toho, že tohle ďábelské crescendo nenávisti a psychopatie bude něčí první zážitek s Netflixem po kompletní české lokalizaci.

Neprávem mohutně přehlíženej j-horror z doby, kdy už byly vrcholy žánru dávno venku. Zde ale naprosto ukázková práce s napětím a prostorem rádiového studia, odkud si moderátor Shogo (brilantní Ryuta Sato) konstruuje vlastní verzi událostí a postupně se propadá do šílenství. Křehkost lidské psychiky a její neustálá snaha vycházet ze všeho jako oběť, nikoliv pachatel, na ploše skromné hodinky a čtvrt a ještě skromnějšího rozpočtu. Jedna dějová zákruta působí nadbytečně, ale to už je jistá povinná oběť žánru, kterou kvůli strhujícímu průběhu milerádi odpustíte. Jestli na tuhle page někdy omylem narazíte a tři místní hodnocení vás nepřesvědčí, jestli tomu dát šanci, tak... jděte do toho. 85%

Řekl jen tolik, aby vyvolal pozdvižení, ale ne tolik, aby prodal vážnější myšlenku. Ukázal jen tolik, aby navodil atmosféru starších fláků, ale ne tolik, aby stál na vlastních nohou. Nemohl se rozhodnout, jestli bude komiksovým originem, nebo falešnou introspekcí blázna z ústavu. Ve výsledku byl tak trochu vším a vlastně ničím. Celou dobu jsme mu říkali Joker, ale on sám se představil jako Two-Face. 60%