Philcze

Morálně i myšlenkově tak nejednoznačné, že to Američanům kompletně zamotalo hlavu. 4.6 na Imdb je absurdní skóre a jejich fóra se pomalu plní ateisty, kteří na C.O.G. nadávají jako na "hnusnej křesťanskej indoktrinační odpad". C.O.G. s tímhle přitom nemá vůbec nic společného, je to "jen" černohumorná a nezvykle břitká nezávislá dramedie s vynikajícím Jonathanem Groffem v hlavní roli. Tak trochu sranda ze stereotypů, tak trochu vážno z vyletění z hnízda, zařazení do jiné sorty lidí a víry. Jeden z nejzajímavějších indie filmů letoška, který přímo volá o větší pozornost. 80%

Solidní strašení, které drží nahoře bezproblémoví herci a Muschiettiho tvůrčí um. Líbilo se mi, jak Muschietti dokázal renovovat a originálně zakomponovat do filmu v podstatě celý původní kraťas, ale ten konec je tak neskonale debilní, že mi pohotově zhatil předchozích devadesát minut nepříjemného vrtění v sedačce. Kde jsou ti nechvalně známí diváci na testovačkách, když je člověk potřebuje? 70%

Dobrá práce. Některé linky jsou dokonce tak povedené, že by bez problému utáhly vlastní film (Bateman, Skarsgård + Patton). Zároveň se Disconnect díky bohu vyhýbá jednoduché a povrchní kritice spojenosti 21. století a laciným dojičkám slz. Sice se mi trochu zdá, že mozaikový koncept už hodně vyčpěl a od 21 gramů a Crashe jsme se s ním nikam daleko neposunuli, i tak je ale Disconnect velice kvalitní podívanou, při které vás bude v některých scénách i bez dojemné hudby přirozeně mrazit v zádech. 80%

Self referential humor all the way. Komedie roku asi ne (Wright podobné téma zpracoval o chlup líp), ale Rogen s Goldbergem se nemají vůbec za co stydět. Výborný ústřední nápad, několik nebezpečně vtipných scén a samozřejmě největší nálož povedených cameí od Tropic Thunder. Vůbec nejvtipnější ale je, jakým způsobem řekli Rogen s Goldbergem v podstatě půlce dnešního Hollywoodu, že stojí absolutně za h***o. 80% P.S. Znovu shledání trojky ze Superbad potěšilo.

I přesto, že Kikujiro urazí a okrade snad každou postavu ve filmu, tak je tohle asi jeden z nejmilejších filmů všech dob. Meditativní cesta plná kitanovsky bizarního humoru, ale i dojímavých a procítěných scén, které fantastická hudba Joea Hisaišiho pozvedává na úplně novou úroveň. Uznávám, že japonský humor nemusí být pro každého, ale s kým ani trochu nehne legendární scéna na pláži, tak ať už neočekává, že se někdy dojme během sledování filmů. "Něco mi spadla do oka" count = 5x. 100%

1. série - 90%, 2. série - 100%

Úvodní němá půlhodina je výborná, stejně jako závěrečný masakr, ale prostředek je plný otravného a vyloženě nezábavného balastu s hrstkou nesympatických charakterů, které jen čekají na to, až jim Riddick podřízne hrdlo. To byl možná záměr, ale co naplat, když je v půlce úroveň zábavnosti na bodu mrazu. Je to správně béčkové, s řádně ohyzdnými triky, parádně řízným Dieselem a Twohy rozhodně nezapomněl jak točit eye-candy záběry. Nebýt rozbředlého a smysl pozbývajícího scénáře, který se chce až příliš přiblížit Černočerné tmě (a věnuje jí jednu celou příběhovou linku), tak by v rámci žánru nebylo v podstatě co vytknout. 60%

Cornetto končí na vrcholu. Zatímco v Jednotce (a částečně i v Soumraku) měl Wright trochu problém s mixováním komedie plné odkazů s kousky dramatu, ve World's End to funguje na jedničku. Pegg a Frost jsou v doprovodu britské herecké smetánky možná ještě víc boží než obvykle, Wright jede s vizuálem nadoraz a scénář přináší jednu výbornou konfrontaci s gumáky za druhou. Úplný závěr je možná už trochu moc "out there", ale o to víc sbírá body za originalitu. To ale není dostatečně relevantní důvod proč si neužít tuhle vynikající pivní báchorku se zatraceně příjemnou partou herců pod vedením jednoho z nejtalentovanějších režisérů dneška. Už potřetí... ale stejně parádně. 90%

Velice povedená záležitost a hlavně příjemný zjištění, že ohromný sympaťák Sudeikis bez problémů utáhne vlastní film. Nevyhýbá se to klišé ani povinně přeslazenému závěru, ale díky vymazlenému scénáři vám ve společnosti Millerových bude víc než dobře. Díky nim se navíc zmrtvýchvstání Griswoldových jeví jako ještě horší nápad než předtím. Jejich ekvivalent pro 21. století už jsme totiž našli. 80%

Zatímco Batmanglijův předchozí počin kvůli menšímu rozpočtu a nejednoznačnému vyústění ještě chutnal jako indie, East už chutná jako plnohodnotný, v rámci možností i celkem velkolepý eko-thriller, který by se neztratil v široké distribuci. O to větší škoda, že to zase jednou zkejslo jen v pár kinech a z filmového světa to vyšumí rychlostí světla. Ne však z divákova podvědomí. Přesvědčivé výkony, kupa mrazivých scén a uvěřitelný přerod (?) hlavní hrdinky dělají z Eastu jeden z těch lepších thrillerů letoška. 80%