Tochal

Hudba za osm.

Závěrečná scéna: sen otce alkoholika, jenž ponořil hlavu do sklenice piva - alespoň tak na mne zlatem zalité lány působily. Lidé brečí, koně brečí, jen diváci v sále se smíchy válejí na zemi - to jsem ještě nezažil. Hrůzný zážitek. Dokonce i hudba rutinéra Williamse mi připadala jaksi zmršená a mnohdy nepatřičná. Hnůj.

Nuda, nuda, nuda, mohl bych pohřbít film pod vrstvou kompostu, celý jej prospav. Nebude ale chyba spíš na mé straně? Ono není dvakrát dobré, když přes víkend člověk naspí šest hodin, v neděli ulehá ve tři, vstává v pět, stráví celý den v práci a večír jde po dvou pivech na němotu. No nic, sypu a popelím se.

Když už nic jiného, opravdu hodně jsem se bavil. Označení krimi/ thriller je do určité míry zavádějící; rozhodně se nejedná o "100% thriller", protože pár procent si pro sebe ukousne i romantika či neskrývaná komediálnost. Žánrový spletenec však funguje. Ne dokonale, především co se týká scénáře, jelikož děj je sice určitě do nejmenších detailů vymyšlen, z toho však vyplýva zančná vykonstruovanost a umělost. Na jednu stranu mě tak štvalo - a to hodně - několikeré tupé vysvětlování "uděl(a) jsem to tak a tak a proto a proto a teď tě zabiju", na druhou stranu si ale moc neumm představit, jak by se takovýto zašmodrchanec dal prozradit nenásilně a postupně. Dále se mi ne zcela zamlouvala hudba, která nebyla ani tak hudbou, jako spíš jakýmsi scénickým prostředkem, který měl divákovi napovědět, jak se cítí postavy, nebo jak by se měl cítit on. A taky mě počase začaly štvát (neustálé?) nájezdy z polodetailu na detail nehybného obličeje, zobrazující překvapení či údiv či co. Ale: konečně jsem se dostal na ČSFD projekci, konečně jsem zažil po skončení filmu tleskající publikum, konečně jsem nebyl sám, kdo zůstal až do konce titulků. A norština je zatraceně, ehm, [kůl] jazyk, takže čtyři hvězdy.

Zívaní, pokukování po hodinkách a během soubojů snad i trocha přeskakování děje. A co jsem viděl mezitím? Jak se mydlí kusy šrotu, jak malej kluk ke štěstí přišel (rozuměj k auťáku a fešandě), jak se mydlí kusy šrotu, jak se chodící roborádio snaží vtipkovat, a konečně - jak se mydlí kusy šrotu. Film o ničem. Kéž by se dalo říci i "film pro nikoho."

Těch 30 % tady je vcelku odpovídajících. Není to až TAK hrozné, jak by mnohé komentáře naznačovaly, i fekálních vtipů je ve filmu pomálu a dají se přežít. Snímek samozřejně nepřekračuje hranice žánru (ani se jim nepřibližuje) a žádný z vtipů neshazuje že židle, přesto si lze najít celkem dost míst k pousmání, či dokonce k jemnému uchechtnutí, a především: má to Nielsena, a ten že sebevětší srágory udělá koukatelný film.

A to mělo být jako co? Počátek náborové kampaně na post exorcisty? A ještě ten stupidní dovětek o dalších osudech postav, snad pro povzbuzení dojmu realističnosti. Nuda bez nápadu, napětí, invence, pointy, momentu překvapení. Prostě veskrze zbytečný film.

Zklamání, zklamání především. Film, který rozhodně nemohl být příliš komerčně úspěšný, mohl se však stát kultem, snímkem, ke kterému budeme my, Klímu, Váchala a další podivné velké duchy hltající, obdivně vzhlížet. Nestalo se však, vznikl film, jehož forma výrazně přehlušuje schopnost vyprávět. Barevnost, sytlizace či hra na němý film je zpočátku zábavná, po chvíli se však omrzí a my zjistíme, že film v podstatě nic než to nemá. Kniha, která neměla být nikdy zfilmovaná, kniha, o které jsme si měli říkat jen "Kéž by to byl film!"

Vědockofantastická psychedelie. Vesmírný trip. Esej o lidstvu a lidství. Leporelo s ticíci dokonalými obraz. Horor z nejděsivějších. Hostina o sto dvaceti sedmi chodech. Příběh... Má to vůbec příběh? A potřebujeme vůbec něco tak přízemního, jako je příběh, vznášíme-li se v ohraničené nekonečnosti vesmíru? A potřebujeme vůbec něco, cokoliv, když máme Odyssea?

Vtipné to není, děj to nemá, co je to? Janákova komédie. Promiňte, ale: a tohle se jako někomu líbí?