Tochal

Dobré. A to je tak všechno. Stejně jako se ve filmu se mihlo mnoho postav, jež pak bez jakéhokoliv vypointování vyvanuly, nakousl i mnoho témat, aniž bych uměl říct, že jakékoliv z nich dovedl k závěru. Rád se dojímám u romantických filmů, rád se rozčiluji nad sociální nespravedlností, rád vyjadřuji intelektuální nadřazenost užíváním si nekonečně artových snímků, tenhle subjektivně čtyřhodinový film ve mě ale vyvolal nanejvýš pokrčení rameny. )Ovšem ženě se líbil až nečekaně a být tu, pětihvězdovala by.)

Obrovské zklamání. Atmosféra slušná, vizuál moc pěkný, jenže to dnes nabídne kdejaká televizní detektivka. Orientaci v příběhu dost znesnadňují překotné střihy, snaha dostat se co nejrychleji dál i za cenu vynechání mezikroků, takže na místě vzdáleném 8 km a odříznutém sněhovou bouří jsou najednou stany a hordy policistů; takže sněžnice jsou v ruce a najednou na nohou; takže stopy a těla přežívají sněhové bouře nezasněženy. Kdo tvrdí, že je to dokonalá detektivka, asi nikdy žádnou neviděl, neboť to žádná detektivka ani není, vyšetřování se v podstatě nevede, veškeré stopy přicházejí postavám se štěstím (sic), divák se dozví co se stalo, ze zvířecí retrospektivy a postavy nejspíš vnuknutím shůry. A k tomu ta nejotřepanější a nefunkční klišé: křehotinka z jihu drsňáky na severu nepřijímaná; ztráta dítěte, och ach; "Ale já jsem její jméno nezmínil!" To jako vážně!? Pachatelé jsou figurky, vyšetřovatelé charakteři, indiáni indiáni, diváci nadšenci a já trochu hořký a hodně zklamaný. (8. 2. 2019) /// Zvláštní. Po třech letech jsem film shodou okolností viděl znovu. K "detektivní" práci bych mohl mít výhrady i dál, k zásahům shůry snad taky, proč ale? Není to úplně jedno? Tenhle film není krimi, tohle je hluboké drama o ztrátě, o samotě, o lidech. Cítím, že ve mě bude rezonovat ještě dlouho. (10. 1. 2022)

Netuším, nakolik za to může ta láhev whiskey, kterou jsem u Sňatků vypil, za mě ale seriálová událost sezóny. Je to skvost. Formálně skoro až směšný, tematicky aktuální jako málo co.

Dvě poznámky: 1) Jednoznačně nejhorší díl série. Nesmyslností, nelogičností, scénáristických lapsů a wtf momentů sedm na minutu čtvereční (za všechny "neviditelná" Nova v táboře a "leháro" v úplném závěru, spoilerovat nebudu, v kině jsem se ale musel upřímně rozesmát). Šablon a "deus ex machina" náhod ještě víc. 2) Názvy jednotlivých filmů jako by byly přeházeny. Protože první byl spíš Úsvit, druhý Válka a třetí Zrození, zdá se mi.

Hodnotím kinoverzi. "Alternativní" – ve skutečnosti původní – konec by dostal o hvězdu víc.

Jistě – film Husův odkaz posunuje, klade důraz na jiné jeho stránky, z nichž některé historický Hus vůbec neměl, na rozdíl od opusu Svobody a Kantůrkové je to ale film. Film, který by bez vůdčí role komunistické strany asi nevznikl, rozhodně by bez ní ale obstál.

Průser, průšvih, malér. Promarněná příležitost. 1) Hledisko (de)mytologizační: Kde je onen deklamovaný posun; prý že už nejsem v 50. letech, nestavíme pomníky na náměstích. Jasně. A proto zůstal v čele vyprávění nesmyslný nacionalistický konflikt my dobří supr trupr Češi versus zlotřilí Němčíci. Co zůstal - oproti Vávrovi byl posílen. (Dobrý byl Václav a s trochou šumu v oku Zikmund, to zas jo.) 2) Hledisko výpravné: 40 000 000 korun stály 4 hodiny téhle zábavy. Betlémská kaple, které pojala až 3000 lidí a v době Husova působení byla téměř nová, ve filmu vypadá jak stodola, do níž pan režisér nahnal prvních 200 drbanů, jež potkal cestou na plac. Zabití kutnohorského měšťana na počátku prvního dílu bylo pravděpodobně inspirováno vystoupením skupiny "historického" šermu na Konopišti. Že domy měly i ve středověku víc než přízemí raději neukazujeme, neboť jinak bychom měli přiliš práce s postprodukcí. Renesance, gotika, neogotika, vždyť je to úplně jedno, všechno to vypadá jako ze "starých časů". 3) Hledisko hudební: Ne, nebudu nadávat na hudbu, protože ji složil "havloid" Kocáb, ani na elektrické kytary, které jsou stejně (ne)vhodné jako jakýkoliv jiný nástroj. Nadávat budu na zcela necitlivou práci s hudbou, která je tlačena skrze obrazovku v nevhodných okamžicích. Když si je tvůrce nejistý, zda divák pochopí, jaká emoce je vyjadřována, je chyba ve scénáři nebo v hercích (ne asi) a měl by si promluvit s nimi, ničemu ale neprospěje náladotvornými vyhrávkami, přes něž není postavám ani rozumět. 4) Hledisko stopážové: 4 hodiny, navíc rozdělené do třetin, by snad ani příliš mnoho být nemusely, kdyby však měly co vyprávět. Jestliže si však dobrou hodinu ukousnou poletující poštolka, sečení trávy, homoerotické hrátky v řece a hraní stolních her, pak, ehm, ne, to vypadá spíš jako "udělali jsem si třídenní zábor skautského tábora i s dvaceti metry řeky, takže tam něco natočit musíme - cokoliv!" 5) Hledisko závěrečné: Čemu se ale divit, když scénář napíše v době premiéry pětaosmdesátiletá paní, když režíruje nejšedivější rutinér mezi českými režiséry, který si asi myslí, že je placen od minuty (a tak všechny jeho filmy jsou dvakrát delší, než by potřebovaly – viz tohle, viz Poslední cyklista, viz Domina, viz vedení páně Svobody), když scénář leží v České televizi 15 let, během nichž se na něm vystřídá 5 režiséru, když jeden z těchto je Jiří Strach a i ten je z filmu odolán pro nekonvenční (sic!) pokus o uchopení tématu. Vznikl tak film bez chuti a nápadu, televizně průměrný, konvenční, veskrze špatný. Z mnoha důvodů, jež však všechny vedou k jednomu výsledku. Jestli jsme chtěli "napravit" Vávru, mnohem spíše jsme jen nakopli jeho rezivějící, stále však piedestal, a odkulhali se se zlomeným palcem.

Nejlepší špatnej film, kterej jsem kdy viděl. Příběh děravej jak cedník z ementálu. Logika kulhající až beznohá. Nářez nářezů. Jo, byla to sra*ka - zatraceně dobrá s*ačka.

NIC. Banální bezduchý pseudoromantický žvást. Kdyby film nerežíroval zasloužilý stařec, skončí jako céčkový videofilm přikládaný k opalovacím krémům.

Veliké bourání *** Den po Mnichovu **** Kulka pro Heydricha ***** Všechnu moc lidu Stalinovi **** Zabíjení soudruha ***** Musíme se dohodnout **** Je to jen rock'n'roll **** Poslední hurá ***** Ať si jdou *****