zdepapepa

Víc. Víc vylepšení obleků. Víc obleků. Víc záporáků. Víc zajímavější záporáci. Víc lore. Víc akce. Víc humoru. Víc luxusu. Tak bych nazval Iron Mana 2. Je více lépe? Víceméně ano. V některých momentech mi tam přitom některé doplňující scény chyběly. Celkově však druhý Iron Man drží laťtku nasazenou prvním filmem, byť je méně "syrový" než jeho starší bratříček. Má ale dost zajímavých momentů (namátkou např. hidden in plain sight prvek nebo Ivan Vanko a jeho pták), takže člověk se alespoň nenudí.

Tak tady to prý všechno začalo. Já začal před prvotním sledováním prvního Iron Mana už Strážci Galaxie a Thorem 1 a 2 (nepočítám-li věci typu Spider-Man nebo Blade, které předcházely utvoření Marvel Cinematic Universe), takže jsem přicházel už trochu s jistými předpoklady. K tomu se dá přičíst i pobyt na internetu, kde vyhnout se čemukoliv od Marvelu chce buď hodně umu nebo hodně odloučenou a hodně pevnou sociální bublinu. Vyjadřování k paralelám ve skutečném světě co se týče ozbrojování od USA přenechám znalejším. Můžu však komentovat věci filmové - je fajn vidět superhrdinu, který se nestal superhrdinou omylem nebo alespoň měl určitý základ. Zde však je narozdíl od např. netopýřího muže z DC vidět kvalitní průprava, kdy vidíme Tonyho často v dílně (občas i v nelichotivých scénách). Šach mat, Batmane. Celkově vzato bych to všechno přirovnal k hezkému wish-fullfilmentu pro mnohé - spousta peněz, večírky, hon za sukněmi (alespoň ze začátku), zajímavá udělátka a hračky, boj za spravedlnost. Myslím, že by si dobře rozuměl s Jamesem Bondem. Většina ostatních věcí z tohoto filmu (zejména ústřední záporák) je však zapomenutelná.

Slibný začátek (kdy to díky úrovni angličtiny paní učitelky sklouzává do "so bad it's good" teritoria) zcela zabíjí koncovka, kdy kolektivně všem postavám klesne IQ a nejvíce těm dospělým. Paní učitelce pak ještě dříve, neboť to, co si divák už dal dohromady, ona luští ještě dobrých několik desítek minut. Námět však velice originální a pro fanoušky komorních "bottle episodes" nebo něčeho, kde se jen na jednom místě povídá (namátkou třeba Terapie) je to zajímavá podívaná. O to víc pak člověka vyvede z míry, když se dostane mimo několik zdí bytu paní učitelky. Korunu komična tomu nasadil konec, kdy mi přijde, že pan režisér zapomněl dotočit jednu/dvě scény, takže rozuzlení-nerozuzlení dostává divák jednou strohou větou, načež je okamžitě poslán do... titulků.

Mám z toho pocit jako bych právě viděl něco, co je jen delší epizoda seriálu. Bohužel se díky tomu rozmělňuje humor, který tam je, ale mohlo ho klidně být i víc. Příběhově je to klasika, která ale drží kvalitu dílů seriálu, každé z Belcherovic dětí dostalo samostatnou lekci (a my se dozvěděli o původu čapky Louise!) a vzato kolem a kolem film zahřeje u srdce. Písničkově to u mě celkově selhává. Vím moc dobře, že BB umějí kvalitní písně (aktuální top bych asi řekl The Bleaken is Coming, The Right Number of Boys a Stayin' Up Till Midnight), tak jsem je čekal kvalitu i zde. Bohužel písně jsem téměř ihned po konci filmu zapomněl (napadá mě pouze Lucky Ducks). Co neselhává je však vizuální stránka věci - zde je rozpočet skutečně dobře vidět (no pun intended), ať už se jedná o scény plné pastelových barev a všelijakých detailů, kreativní úhly "kamery" nebo animace postav (znovu na paměti vyvstane Lucky Ducks nebo také závěrečné titulky).

Krásně zachycená cesta noční hromadnou dopravou včetně intra, což se hezky doplňuje s textem písně. Kapela kdesi na sídlišti dává vzpomenout na chvíli, kdy čeští U2 POPTARTS zahráli s U2 Angel of Harlem. Komicky však právě zde je tématika andělů daleko víc znát, někdy více, někdy méně. Písni jako takové těžko něco vytknout - i když je deska Zooropa ne vždy na vrcholech žebříčků, tak Stay (Faraway, So Close!) se drží stále v myslích lidí a setlistech U2.

Drobná vsuvka na začátek: Psal se rok 2018 a já čirou náhodou na YouTube narazil na přenos jakési mně neznámé kapely zvané Chvrches. Tu jsem si rychle oblíbil, ale chtěl bych vypíchnout jeden moment z onoho koncertu CHVRCHES: Live at House of Vans a to konkrétně právě "drop" v Clearest Blue, kde evidentně NĚKDO přidal na hlasitosti (je to znát i v tom, že po pár vteřinách hlasitost mírně klesá). A právě podobně umocněný zážitek poskytuje i Heartstopper. Napsal bych, že to je dle mého nejlepší použití Chvrches písně v něčem, co jsem viděl, ale vzhledem k tomu, že kromě Heartstoppera jsem slyšel pouze Warning Call v Mirror's Edge a Science/Visions v The 100, tak to moc na váze nepřidá. Co by mohlo přidat na váze je roztomilá romance hlavní dvojice. To bohužel stále není samozřejmostí, takže to v někom vyvolává reakce smutku a závisti. Ve mně to vyvolává reakce radosti, neboť bych z celého svého srdce přál lidem (těm, co to chtějí - myslím na vás, aroace-coded Isaacu a Tori) mít to, co mají Charlie a Nick a myslím si, že tento seriál je správný krok - krok, který ukazuje kvalitní a širokou LGBTQ+ reprezentaci jako normální součást života, aniž by z ní byla cítit pachuť panderingu nebo marketingu, neomezuje se na délku celovečerního filmu a je (v poměru s jinými počiny) celkem drama-free, přesto však drama v ní není odfláknuté. Už jsem zmínil Charlieho, Nicka a Isaaca, za zmínku, ale stojí celý ansámbl - páry Tao/Elle a Tara/Darcy, sestra Charlieho Tori, ale i dospělé osazenstvo (velké plus za krásnou reakci od Olivie Colman na coming out). Třešničkou na dortu pak pro mě byly příjemné "komiksové" kreslené efekty a edit, takže to ve výsledku nebylo jen o kameře a hercích.

Platí to samé jako první Thor - pro romantické duše je tu romance Jane Foster/Natalie Portman s Thorem/Chrisem Hemsworthem. Pro bojovné duše jsou tu souboje v čele s Thorem ale i jinými. Politické duše bohužel lehce ostrouhaly, estetické duše se musí spokojit s tím, co bylo. Bonus dostávají duše se smyslem pro humor, kde na celé čáře dominuje Loki (a v jednu chvíli i věšák na kabáty). Antibonus dostávají lidé, kteří se těšili na nějaké větší seznamování Jane Foster/Natalie Portman (čož je astrofyzička!) s Asgardem a na nějakého nového komplexního záporáka. Díky bohům za Lokiho.

Tak trochu produkt svého času (vzpomněl jsem si ze stejného období i na Jesus Christ Superstar). Zároveň je to ale hezká připomínka klasických starých Scooby-Doo kresleňáků s příjemnou dávkou sebeparodie, věrnosti k originálu, ale i s určitou dávkou trapnosti. Freddie Prinze Jr. zábavný, Sarah Michelle Gellar typicky správně Buffy-ovská, Linda Cardellini taky zábavné, Matthew Lillard občas otravný. CGI zkousnutelné. Zcela chápu, proč do toho James Gunn šel a jsem za to rád, že do toho šel.

Oddychovka napsaná nechvalně proslulým D.B. Weissem (díky závěru Game of Thrones), který k tomu dokonce zlanařil i např. skladatele Ramina Djawadiho, se dobře poslouchá, ale dějově je to mírné zklamání. Film ví, jak si dělat srandu z různých klišé, na straně druhé nám ale láduje scénu po scéně s Hunterem, jehož chování (jakkoliv pochopitelné) mi přišlo spíše otravné. Poslední hřebíček do rakve tomu zasadilo to, že film na začátku láká na silně muzikálovou produkci na styl School of Rock nebo Tenacious D, ale po tréninkové/poslouchací montáži to šlo na dobu stranou, zejména pak kapelové nasazení celého tria, které si film šetří až do samého závěru, což mi přišlo jako škoda a promarněný potenciál. Jakožto coming-of-age pro náctileté bubeníky milující tvrdší hudbu a holky to však je hezký wish-fullfilment.

Před časem mi zčistajasna na YouTube přistál trailer na tento seriál. Dlouho po odvysílání. Řka "to by mohlo být zajímavé" po dokoukání traileru jsem žil svůj život dál bez koukání. Narazil jsem po čase na zlomový tumblr příspěvek popisující seriál slovy: "Vážně, Around the World in 80 Days má všechno. Rozkošnou romanci lidí různých ras. Zdravý, platonický vztah mezi mužem a ženou. Šikanující lidé dostanou, co si zaslouží. Docenění cizích kultur. Bývalí a bývalky loučící se v dobrém bez záště. Ansámbl, který se neskládá jen z těch samých pěti BBC herců jako obvykle. Kritika kolonialismu britského impéria. Nafukovací balón. Vynikající výkony od všech herců a hereček. Soundtrack od Hanse Zimmera. Emocionálně zranitelný David Tennant s rozepnutou košilí." Bylo také fajn vidět motivaci složenou z něčeho jiného než z romantické lásky. Ale romantici smutnit nemusí, lásky je tam i tak dost. Nejen v příběhu, ale i v tom, jak seriál byl vytvořen. Celkově bych řekl, že seriálu prospěla volba koprodukce několika zemí, vše je hezky uvěřitelné (pominu-li naprosto Hollywoodský závěr).