zdepapepa

Chudší bratříček filmu Princezna zakletá v čase. Či spíše jiná (nižší) liga. Což mi přijde takové "dávej pozor, co si přeješ", protože jsem si tenkrát přál věci typu "záměna těl, fantastická cesta do těla, dvojníci, klonování, cestování v čase, paralelní světy, svět je jen virtuální realita, atd." Cestování v čase je sice téma vděčné, ale dost obtížné na napsání. Místní vzpomínají na Shreka, já si vzpomněl na Zpátky do budoucnosti 2. Postavy měly dobrý potenciál, ale promarněné - ústřední dvojice měla perfektně našlápnuto na mnou oblíbené enemies to lovers (zejména v dětských scénách). Padouši by mohli být také efektivnější a ne v samém závěru "stroj času" klidně půjčit hlavním hrdinům. Promarněné byly i postavy sudiček, pokud člověk ví vše, co se stalo a stane, tak se z toho dá vyždímat i víc. Možná by neškodilo přenechat post vánočně-pohádkového režiséra někomu novému. Cením efekty bran a neotřelou podobu princezny, což je evidentně ostatním lidem spíše trnem v patě.

Mám rád Survivor. Mám rád wrestling. Vím, že nic z toho není převratné nebo originální (ani Squid Game není). Vím, že občas si tyto pořady na realitu spíše jen hrají. Přesto je mám rád. Stejně tak jsem docenil i tuto fiktivní "reality show" - má toho dost společného - postupné vyřazování, i když vzhledem k tomu, že scénáristé ví, kdo přežije dlouho, ten dostane více prostoru před kamerami, výzvy, odměny, zvraty, čeření vod/tvoření napětí od organizátorů, diváctvo. O to víc bolí, když místo toho sledujeme detektiva pídícího se po významu her a přicházíme o cenný čas vývoje postav ve hře. Nebo alespoň mě by bavilo sledovat další "sérii" - i když vím, že lidé doopravdy neumírají, tak je to pořád dobrá podívaná. Třeba by mohly být nějaké nové hry, bylo velmi zajímavé sledovat psychologický aspekt her, jejich pořadí a strategie, které zvolili jednotliví hráči. Celkově to byl originální slepenec her, kde však jako pěst na oko je skleněný most, který si moc v "dětské" verzi představit nedokážu. Stěžoval bych si i na komicky špatné herectví VIPs právě v tomto díle, ale oproti Američanům, kteří dříve dost prezentovali karikatury lidí z Asie ve svých filmech, je toto zanedbatelné. Ostatní postavy mi k srdci nakonec přirostly, často hlavně v posledních minutách svého života. O to víc bych právě rád viděl novou řadu s novými hrami, novými postavami, novými příběhy, novými emocemi.

Ještě lepší než Generace Y. Svým způsobem to má nádech podcastu, má to poklidné střihy a celkově z toho přímo dýchá kamarádská atmosféra, kdy dva přátelé "klábosí", vzpomínají a mudrují nad životem. To je také dáno tím, že se nejedná o nudné rozhovory pro média, kdy je většinou jen cílem udělat promo zrovna (na)točeným věcem a semtam zodpovědět nějakou nepříliš hlubokou otázku. Při tom všem ale celý pořad vypadá po všech směrech profesionálně, že je až s podivem, že to vychází "jen" na YouTube. Ovšem pro nás lidi, kteří už moc např. na televizi nekoukají, je to jedině dobře.

Ústřední trio znám moc dobře a mám rád (Samberg - Brooklyn 99, Milioti - How I Met Your Mother, Simmons - Portal 2), takže i kdyby to byla hrůza, tak tam jsou sympatické tváře. Hrůza se nekoná. Nad rámec klasického dovádění s časovými smyčkami se koná sympatická love story, která je dostatečně odlišná od té, kterou měli např. Murray a MacDowell. Párování ve smyčkách pro změnu připomíná Russian Doll, kde to ovšem bylo žánrově lehce jinde. Neobjevujeme Ameriku (pouze Palm Springs), ovšem jako potomek Groundhog's Day je to důstojné. Kdo od toho čeká cokoliv většího nebo jiného, bude zklamán. A stále tu inovativní věci k probádání jsou, jak ukázala tuzemská Princezna zakletá v čase , kde se časové smyčky mísí s pohádkovou tématikou. Sečteno a podtrženo vyjádřeno místním hodnocením slabší 4 hvězdy. Jakožto režijní debut je to však solidní práce hodná uznání.

Lepší satira než Death to 2021. Lepší environmentální poselství než Downsizing. Více okatá satira než například Idiocracy. Rád bych zde uvedl dva své poznatky. Prvním je, že, ač evidentně některé věci jsou inspirované reakcí světa na COVID-19, jedná se spíš o varování před globálním oteplováním a jinými problémy delšího rázu. Druhým je, že film nestřílí jen do řad popíračů. To je nejvíc vidět právě na ústřední dvojici (trochu zvláštní, ale, vzhledem k původu filmu, nepřekvapivé, že není moc vidět reakce zbytku světa), kteří jsou "také jen lidé". Pro mě, jakožto fanouška filmů na téma katastrofy a ještě k tomu, kdy se točí kolem vesmírných těles, to byla fajn podívaná (takže očekávám, že Don't Look Up nesedne každému) prošpikovaná celým spektrem emocí, z nichž nejvíce na paměti vyvstane například humorná reakce na generála a jídlo/pití v Bílém domě nebo paní prezidentka, která dává vzpomenout například na Dolores Umbridge ze ságy o Harry Potterovi. Top 3 největší překvapení: 1) S Ariana Grande moc zkušeností nemám a zde se to povedlo dobře - poslouchatelná píseň se sympatickým textem. 2) Jak rychle těch 145 minut uběhlo. 3) Počkat - TO byla Cate Blanchett?

Téměř to samé jako Death to 2020 . Aby taky ne, když pandemie stále panovala a tytéž společenské problémy taktéž. Opět to mělo silně americko-politické ražení, takže jakožto neameričan si přijdu malinko zanedbán. Opět si tam Netflix dělal reklamu sám na sebe (kdyby aspoň byla vtipná...). Opět chabé pokusy o vtip, i když realita je absurdní sama o sobě. Korunu tomu nasadila kombinace toho, že 1) většinu vtipů a myšlenek v tomto pořadu jsem už dávno viděl na internetu v podobě zpráv a memů (opakovaný vtip bohužel často vtipem již není) a 2) samotné Death to 2021 na chvíli změnilo kolej právě na "meme compilation", jichž jsou na internetu mračna.

Pohodový OP, který je zároveň příjemně poprockový a má krásnou animaci (seriál jako takový v tomto ohledu nezůstává o moc pozadu, zejména např. v první epizodě). Zajímavý vhled do osobnosti lidí se sociální úzkostí, který balancuje vyváženě mezi komedií a feel-good milou zábavou. Má laskavé poselství, které se mi zatím neomrzelo a už tak nějak pro mě patří k seriálu stejně jako OP a ED. Také je seriál dobrá ukázka toho, že člověk se sice nějak vnímá, avšak lidé ho vnímají často kolikrát úplně jinak. Co nebylo zajímavé bylo non-stop simpování všech postav na Komi (na druhou stranu s tím ale seriál umí komediálně zacházet, podobné pocity jako z nemožnosti negativních reakcí na Komi jsem měl i z nepřemožitelnosti Saitamy z One Punch Man). Extrémy, např. masochističnost Agari, mě však tolik nenadchly. Styl vyprávění byl vynikající - např. když manga-like panely (díky bohu přeložené) vysvětlují skutečné pocity Komi a jiné věci. I když seriál neustále přidává další a další postavy, ustřední trio pro mě vždy bylo nejlepší - Komi svými roztomilými výrazy ve tváři a dojemným dosahováním milníků co se týče sociálních úkonů, Komi a Tadano v klasickém will they/won't they friends-first slow-burn, Najimi celou svou osobností. Najimi jsou kapitola sama o sobě, jsou agenti chaosu a i když jsou třeba jen nástrojem vyprávění aby se rozjela dějová linka, je vždy zábava je sledovat. Zejména v kontrastu právě s Tadanem a Komi.

Je tam znát vliv seriálů jako je It's Always Sunny in Philadelphia a Community (na nichž se autoři podíleli), mně na paměti vyvstaly například The Office a The Guild. Kvalitní ensemble comedy sitcom z pracovního prostředí s pestrou paletou postav. Co má MQ navíc: originální stand-alone epizody nesouvisející s hlavní linií, které ale i tak zaujmou, téměř nulový "will they/won't they" faktor (napadá mě snad jen dvojice testerek) neob např. (minimálně pro mě) zvučná jména. I speciální epizody stály za to, ať už to byl korona-díl, který ukázal i odvrácenou stranu pandemie, nebo LARP díl, který i přes svou jedinečnost je dobře promakaný, ať už do kostýmů nebo do vizuálních efektů. Závěrem bych z vlastní zkušenosti doporučil 3 out of 10, což je také sitcom z prostředí herněvývojářské společnosti, ale zároveň je to říznuté minihrami - je to hra, aktuálně dostupná zdarma např. na platformě Epic Games.

Minimálně za jednu věc se Netflix (alespoň ten evropský) musí pochválit, a to tu, že přidal do své knihovny i původního Cowboy Bebop (byť bez filmu), takže si každý může v klidu udělat obrázek, co je lepší. Já se bohužel nemohu vymlouvat na nějakou nostalgii, jelikož jsem anime i film viděl až v roce 2019. Někdo by mohl namítnout "To byla ještě doba předcovidová" - na což já odpovídám "Ok, no a?" Určitě to není tak silné jako když sledujete něco ve svém mládí. Původní anime šlo v rámci možností pustit i mladším (minimum či žádná sprostá  slova, erotika, krev), seriál je toho plný, ironicky mi to však ve výsledku přijde o to víc dětinské, taky kvůli zvoleným zápletkám a epizodám. Ty jsou naházené na shuffle/náhodně (a není to ani ten dobrý, Gateway Shuffle), i přes téměř dvojnásobnou délku epizod zde (cca 40-60 minut vs cca 24 minut původních) velká část epizod zůstává mimo. Z těch co se dostaly (nebo alespoň to, co z nich po úpravách scénáře zbylo) jsou tam zastoupeny dobré i špatné. Nejhorší pro mě bylo (a bylo mi to trnem v patě už v anime) je dějová linka Spike-Julia-Vicious. Zde je z Viciouse prakticky deuteragonista, čímž z něj mizí jakékoliv tajemno nebo nebezpečí (pokud zbylo poté, jak ho seriál vyobrazil). Ve výsledku tak vypadá spíše než nebezpečný záporák jako Lidl verze Viseryse Targaryena, Lucia Malfoye nebo, vzhledem k tomu, že za tím taky stál Netflix, Geralta z Rivie. Julia na tom v mých očích není o moc lépe. Zbytek seriálu byl naštěstí obsazen lépe, pro chválu na Jeta se vsadím, že nemusíte chodit nijak zvlášť daleko, já jsem byl spokojen i se Spikem, Faye a Edou (což pro mě byl vrchol trollingu - není v intru, v původním anime je v některých dílech, které jsou i v seriálu, tak si celý seriál říkám "Chápu logické obavy, že mezi sériemi vyroste, i v seriálu taky hned není vidět (až v 9. díle, čili prakticky až ve třetině), proč ne." Jenže pak přijde závěr seriálu a já se ptám "Proč až nyní?". A pak přišel závěr seriálu, kde anime vždy mělo zajímavé dovětky typu "SEE YOU SPACE COWBOY", atd. a oni (asi v duchu výše zmíněné shufflování) tam hodí jednu z úplného konce anime a já se pro změnu ptám "Proč už nyní?".). Gren taky ušel (dost času mi pohled na něj připomínal herečku Simona Babčáková), jen mě mrzelo, že v seriálu nedostal žádný prostor jako v anime, tam měl totiž silnou osobitost. Celkově osobitost seriálu oproti anime pokulhává - ztratilo se outro (minimálně graficky), ztratily se medailonky, kde postavy představují příští epizodu (bohužel jsem si nedělal velké naděje, že by Net"máme tlačítko na přeskakování titulků vepředu i vzadu"flix točil něco, co by jejich platforma většině uživatelů přeskakovala. Ztratila se také epizodičnost originálu, kde to byla zajímavá antologie příběhů a loterie žánrů. Nejlepší je asi brát seriál tak, že je to AU fanfikce osoby, která chtěla víc vidět dějovou linii Spike-Vicious-Julia.

Nemastné neslané cosi ze stokrát viděného LA se stokrát viděnou hlavní postavou se stokrát viděnými problémy. Snové sekvence byly zajímavé (zejména co do animace), jinak mi ale přišly hodně out-of-place a muzikálová čísla jsou k dostání jinde a mnohdy lepší. Naopak věci, které mě zaujaly a v některých případech zasloužily větší průzkum: škola, originální přehozená výhybka v podobě epizod - Many Worlds a Mr Morales (případně lepší charakterizace ostatních postav i co do jejich pozitivních vlastností), úzkost. Celkově úzkost a jiné nepříjemné věci umí Mr Corman docela dobře. Otázkou zůstává - kde končí vyobrazení těchto věcí a kde začíná prostor pro kritiku toho, že seriál aktivně brání divákovi ve fandění postavám a pobízí ho spíše seriál vypnout. Nebo jsem možná jen dotčen tím, že určitou část seriálu bych mohl označit variací na starší funkci Facebooku "I'm In This Photo and I Don't Like It". Závěrem seriálu a tohoto textu bych rád vypíchnul závěrečnou scénu. Něco málo na bicích (a jiných hudebních nástrojích) mám nahráno a dovedu si celkem živě představit emoce, které Josh při hraní prožíval. Seriál (alespoň v době psaní se s dalšími řadami nepočítá) sice velmi náhle končí, nazval bych to však jiným slovem na k než konec - katarze.