Isherwood

Středoškolský úvod připomene, kde má Webb kořeny a s nimi pevnou půdu pod nohama. V momentě, kdy se z Petera Parkera stane Spider-Man, naplno se projeví tvůrčí bezradnost, která nefunguje v hláškování, motivacích a hlavně ne ani v akci, která sice vyždímala mnoho procesorových jader, ale virtuální kamera může lítat sebevíc, opravdového fyzična tam není ani bit. Že v tom pekle vlastně zafunguje ta nejkýčovitější věc na kilometry komiksových políček široko daleko, tedy jeřábníci v akci, je už jenom bizarní třešničkou na tomhle přebujelém a přitom dokonale prázdném dortu.

Nejzoufalejší marvelovka. Spousta peněz, luxusní triky, kinetická kamera a dynamický střih ženou dopředu absolutně prázdný příběh, který by nevadil, kdyby Taylor uměl kočírovat. První třetina je odzívaná (klasická marvelovská nahrávka na smeč, vyměňte už dramaturga), druhá regulérní nuda (u Ódina, to těm hercům nikdo neřekl, že jejich postavy mají i něco prožívat?) a závěrečná vás už regulérně bere do vývrtky (čti: sere s každou vteřinou). Ačkoliv finále v Greenwichi je příjemná zaoceánská změna a vtípek s metrem boží (to fakt scénáristi nepochopili, že Asgardská vážnost by se měla naředit?), nebýt Hiddlestona, užívajícího si každou Lokiho vteřinu v ději, chcípnul bych z té sterility jak muňka.

Dokonalý studiový film současnosti, vysoustružený na milimetry přesně tak, aby padnul do noty téměř všem. Hvězdy svítivosti „tak akorát“, Spielberg za zády, trikaři ve zbrani a scénáristický koktejl všeho, co chce rodina při výletu do kina zažít. O Treworrova se teďka studia porvou, takhle čisté řemeslo se vidí málokdy. Blbý je, že nedává nic k dobru, takže hlavně co se napětí týče, je to dost instantní, bez něčeho opravdu zásadního, jako třeba ‚přelézání plotu vysokého napětí‘, nebo ‚raptoři v kuchyni‘, což se mnou cuká i po více než dvaceti letech a dovede to odkazovat na to, kdo má krom řemesla v paži i něco v hlavě. [Btw: Chris Pratt je sympaťák, o tom žádná, ale jeho pozice je spíše ikonická, tlačená armádou e-fans. Až opravdu utáhne celý film, ať mu ten bič a klobouk klidně svěří.]

Úplný kolaps to není, jak se všude říká, ale těžko rozhodnout, kdo na téhle „nevýhře“ má větší podíl, jestli Cozad s Koeppem, plnící studiové zadání módního restartu značky, nebo Branagh, jemuž snaha o starou školu proplouvá mezi prsty, kde sice umí vystihnout na minimu prostoru postavy i interakce (ten pohled na Keiru při večeři je scéna, kterou si s chutí zrežírujete a ještě raději zahrajete), ale thrillerový koncept mu uniká do žánrově zaměnitelné podívané bez větších ambic.

V rámci výpravy použijete k vytapetování domácího hajzlu hromadu papíru a pak postavíte dvě třetiny stopáže na tom, že se týpek nemá čím vytřít? Fail je už jenom to, že si při psaní scénáře myslíte, že na takové premise uhrajete žánrové drama.

Západní žánrový standard, jemuž podráží nohy absence jediného momentu překvapení i to, že kvůli efektu jsou postavy ochotny zachovat se jako nebetyční tupci, což by jim šlo odpustit tehdy, pokud by se jim dostalo kapky osobního života navíc; všechno tohle bohužel absentuje a tak je to vlastně ve výsledku… onen západní žánrový standard. [Jestli to má být pochvala, či pohana, je na vás.] 3 a ½.

Ta barová konverzačka je tak geniální, až člověk zapomene, že kouká na sci-fi o cestování časovou brázdou. Pak se začne konat, a pokud máte aspoň trochu nakoukáno, začnete tušit, s čím se na vás bráchové budou snažit v závěru vyrukovat. Měl bych jim to za zlé možná i víc, ale fakt, že se celou dobu vlastně drží docela při zemi a vše se řeší spíše nenásilnou formou chytrých dialogů, mě nutí jít s hodnocením nakonec docela vysoko.

Neeson si už jede standardní škatulku a Serra se definitivně zaparkoval v pozici slušného thrillerového řemeslníka, jemuž výsledek hodně táhne nahoru zbylý herecký ansábl, a naopak dolů to, že většina dialogových promluv ve druhé polovině pouze naprázdno plácá a natahuje celek k nesympatické délce.

Absolutní feel good, jemuž vládnou herci a od Gondryho vypůjčené rekvizity. Nejít to humorem občas naproti i tomu nejjednoduššímu diváku, šel bych do plných. 4 a ½.

„…pokusy o nalezení pravdy a vykonání trestu rozehrávají jemnou psychologii“. Tak určitě. Plastičtější a emočně výživnější zpracování takového tématu by snad zvládli natočit i v brněnské pobočce České televize. (Spoiler!) Syn umře a zůstane to bez reakce. Jakékoliv emoce, či čehokoliv jiného. Klobouk dolů! O tom, že to měli tvůrci vymyšleno maximálně na patnáct minut, svědčí i to, že časosběrné záběry se vyrábějí tím, že máma kouká asi dvacetkrát na rentgen hlavy a táta někam pořád jede. Být to delší, sním nudou festival pass.