Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (8 630)

plakát

Černá karta (2005) (TV film) 

Penzionek pro bohaté důchodce začne zničehonic obcházet smrt – což by možná nebylo nic divného, když tam jsou samí staří lidé, jenže ono to vypadá, že jim někdo na onen svět pomohl…Nu celý tento film stojí hlavně na dobrých hereckých výkonech většiny zúčastněných. Samotné postavy mi už tak sympatické nebyly, ale místy to mělo i vcelku snesitelnou atmosféru. Na víc jak obyčejný průměr to však nevidím.

plakát

Roh Gondoru (2020) 

Na české poměry velmi pěkně natočený fan krátkometrážní kousek, za který by jeho tvůrce Tolkien určitě pochválil. Kamera, hudba i bojová choreografie – to vše bylo v pořádku, k tomu nádherná příroda, mělo to i slušnou atmosféru, no prostě bych tu našel jen málo věcí, za které bych musel kritizovat a proto to ani dělat nebudu. Chtělo by to více takových kousků a Šimon Pešta (jeho tvorba) se stane zcela určitě terčem mé pozornosti!

plakát

Ivan Mládek: Jožin z bažin a další největší hity (2011) 

Jedno z těch „hudebních – scénkových“ DVD, kterých se u staříků (pardon rodičů) válí spousta. Oni tak nějak vždycky měli (mají) rádi Ivana Mládka a jeho písničky, no a i já sám si některé rád poslechnu, přednost však dávám spíše jeho hraným scénkám s tou jeho povedenou partičkou. Tahle výběrovka mi dneska zpestřila propršené sváteční odpoledne…

plakát

Stalled (2013) 

Máte-li rádi levné zombie kousky, říznuté černou komedií a suchým britským humorem, jste tady možná na správné adrese. No jen možná, protože tento kousek patří bohužel k těm horším, které jsem měl možnost vidět. Po docela slušném rozjezdu, ve kterém nám tvůrci nabídnou několik srandovních hlášek, i zábavných situací okořeněných o černý humor to totiž začalo sklouzávat spíše k nudné konverzačce. A já mám u podobně laděných filmů rád spíše akci a absurditu, než utrápené kecání. Hlavní hrdina totiž vede řadu dialogů s ženskou postavou, která na záchodcích zůstala uvězněná s ním a diváci jsou tak v mnoha pasážích ochuzeni o samotné zombíky, kteří se neustále marně snaží dostat do zamčené kabinky. Navíc ani jejich masky nebyly zrovna moc povedené. Viditelně se rozpočet vypotřeboval hned v krvavém počátku. Což byla zatraceně škoda, protože prvních cca 25 minut bylo opravdu povedených. Scénárista a zároveň i představitel hlavního hrdiny Dan Palmer je evidentně fandou zombie komedií, ale když nemůžeš disponovat potřebným rozpočtem, jsou vaše možnosti značně omezené. Co na tom, když máte dost originálních nápadů, když je potom nemůžete dotáhnout k dokonalosti. Kdyby se tam podstatně méně kecalo a více bojovalo se zombíkama, byl bych ochoten sáhnout i k většímu ohodnocení. Takhle to však vidím bohužel na podprůměr. 40%

plakát

Un chant d'amour (1950) 

Kvalitu tohoto starého kousku ocení jistě jiná skupina konzumentů, než jsem já – protože gay tématika mi není blízká vůbec. Dokážu však pochválit zajímavou práci kameramana i fakt, že to má alespoň nějaký příběh. Nelíbil se mi moc obsah, ale to je můj problém. Pěkně nasnímané bylo „vydechování kouře přes brčko ve zdi“. Hudební doprovod rovněž nebyl vůbec špatný!

plakát

Sodomites (1998) 

Gaspar Noé je zvláštní režisér a jeho kousky (filmy) stejně tak. Podobně si vedl i tenhle krátkometrážní porno kousek, který dokáže zaujmout snad jen hlavně milovníky análního sexu. To co zpočátku vypadá jak reklama na kondomy a lubrikační gel, se záhy změní v chaoticky sestříhaný mišmaš, kde se střídají záběry prcání do zadku s onanujícím chlapíkem – to vážně není nic, co bych musel nějak obdivovat. Kdyby tam byly alespoň pěkné ženské, ale takhle…Jedna hvězda za doprovodný zvuk, ta druhá za podivně chaotický střih…

plakát

Špunti na vodě (2017) 

Kecal bych, kdybych řekl, že jsem se u toho párkrát s chutí nezasmál. Novodobé české komedie moc nemusím, ale občas se mezi nimi najde i pár slušných rodinných kousků, které nejsou tak trapné, jak většina ostatních. A tohle má několik povedených scén, vtipných hlášek i dobré herecké obsazení, tak proč ne. Navíc jsem svého času taky rád jezdil na vodu – takže fungovala i troška té nostalgie. Taková oddechovka na nedělní odpoledne (podvečer), která nenudí a má alespoň průměrnou úroveň.

plakát

Thanatomorphose (2012) 

Úchylné, bizarní a morbidní kousky – to jsou filmy přesně podle mého gusta. Tento kanadský počin samozřejmě nesměl chybět v mé sbírce, zvláště když jsem o něm slyšel nejrůznější zvěsti. Skutečně to není nic pro slabé nátury, mnohým se může zvedat z obsahu žaludek, no prostě laskomina jen pro otrlé. Má to však jedno ale a tím je místy až zbytečné natahování celkové délky, zvláště když to celé nemá vlastně řádně ucelený příběh, ale jde spíše „jen“ o postupné hnití a rozkládání ženského těla. Ono se celkově v tomto filmu ani moc nemluví, za to nahoty, humusu, zvracení a fekálií tu je opravdu požehnaně. Má-li někdo nekrofilní choutky, tak ten tu je na správné adrese. Škoda jen, že hlavní hrdinka nebyla nějak extra atraktivní, ale tak to je otázka vkusu. Její postupná proměna dosáhne zhruba v polovině extrémní parametry, takže ono už to potom bylo stejně úplně jedno. Rozkládající se ženská, pokrytá krví, zvratky, výkaly – no obrázek si udělejte sami. Tvůrčí zvrácená představivost byla pozoruhodná, jen byla velká škoda, že se ke konci nechal strhnout a ty vraždy už tu byly jaksi navíc a ne moc dobře provedené. Na Kanaďany je to však opravdu pozoruhodný počin, který však ocení jen specifická skupina diváků. Pro ostatní to bude jen těžko stravitelný humus. Nicméně já nakonec odcházím docela spokojený. Nebylo to úplné terno, ale ani totální blbost. Prostě bizarre jak má být. 50%

plakát

Contracted: Phase II (2015) 

Existuje celá řada filmů, jejichž pokračování jsou mnohdy lepší, než samotný originál. Je však i spousta těch, jenž raději nikdy neměli být natočené. Tento kousek zůstává někde uprostřed, ale i tak si troufám tvrdit, že jde spíše o zbytečný sequel. Ani první Contracted totiž nepatřil mezi zrovna okouzlující filmy, přesto si mou pozornost nakonec vysloužil. Mohla za to hlavně docela sympatická hlavní hrdinka v podání Najarry Townsend, která odvedla slušný herecký výkon a místy jsem se dočkal i zajímavé atmosféry + humusáckého finálního sexu. Dvojka však už tak dobrá nebyla. Nový režisér chtěl hlavně přidat na akčnosti, čímž však právě trpělo budování pochmurné atmosféry. Navíc podruhé už tak nezaujala ani postupná proměna nakažených. Vše podstatné bylo viděno minule (vypadávání zubů, zvracení, červíci, krvavé oči…). No i tady však nakonec došlo na gore (vydloubnuté oko, řezání kobercovým nožíkem do těla, kousání do krku, babča a těhotná sestra…), ovšem dost podstatná délka filmu se věnovala pátrání a poodhalování tajemného chlápka, který tohle všechno měl na svědomí a popravdě BJ moc sympatií nepobral. Stejně jako nám nebylo vysvětleno dost podstatných informací ohledně viru. Phase II nám tak sice rovněž nabídla několik nechutnějších scén a počet mrtvých taky nebyl zrovna zanedbatelný, ale mně samotnému se více líbila jistá forma „intimity“ jedničky. Jelikož jsem první díl ohodnotil průměrnou známkou, tady musím jít trochu dolů. 40%

plakát

Adam Chaplin (2011) 

Tento poloamatérský splatter je určen jen pro specifickou skupinu diváků, milovníky brutální, špinavé a hlavně bizarní podívané – takže se ani moc nedivím, že většina lidí dá od něj ruce pryč, nebo jej bude považovat za nehorázný kýč. Já si však v podobných filmech doslova libuju, takže jsem si samozřejmě vychutnal i tento kousek. Scénář samotný je potřeba hodit za hlavu, moc o něm nepřemýšlet (moc valnou kvalitu totiž příběh vskutku nemá) a užít si bizarní podívanou plnými doušky. Litry prolité umělé krve, přehršel digitálních efektů, amatérské gore, hromada morbidních situací či postav – to je hlavní doména tohoto filmu. Fiktivní svět, vlastní pravidla, spousta podivných individuí, mutantů, trhání končetin, rozbíjení a rozdupávání obličejů – jo chrochtal jsem blahem. Ta vata okolo a pokus vsunout do všeho toho marasmu i rádoby „srdceryvný příběh“ – to už tu bylo jaksi navíc a dost zbytečné, zvlášť když to neměli tvůrci zrovna moc promakané, ale to už je věc druhá. Šílené a úchylné to ale bylo dost. Je však pravdou, že by se tu našla i spousta negativních prvků. Dokážu pochopit, že tomu někdo rovnou vlepí odpad, jiný dá 100%, no a já zůstávám někde uprostřed. Pobavil jsem se u toho, ale našel bych tu i věci, které se mi moc nelíbily. Beru to však jako takové zpestření a určitě nelituji, že jsem tuto italskou bizarnost viděl. 50%