SOLOM.

Představte si, že máte na účtu nějakých 175 000 dolarů a strašně moc, byste chtěli natočit nějaký vlastní film. Co se režírování týče, jste absolutní zelenáč, ale máte pár přátel, které ukecáte, aby vám v tom hráli. Co na tom, že scénář stojí za starou bačkoru, navíc kradete nápady, kde se dá, jenomže nejste schopní natočit pořádně alespoň jednu nějakou zajímavou scénu? No nastane (ne)pěkný průser, který vám toho moc nevydělá.    Ono je pěkné, že kousek za barákem máte lesík, po ruce jedny staré dveře a od sousedů si vypůjčíte malou dcerku, která si hodí vlasy přes obličej, oblečete jí do kdysi bílé košile a ona vám bude chodit před kamerou sem a tam. To už dneska ale moc lidí nevyděsí. No a proto na scénu přichází ujetý „šaman“, který vám vyloží karty, má v kufříku keramickou ruku na mluvení s duchy, jednu ouiju desku, naslouchátko v uchu a sám vypadá jak dement. Alespoň s ním byla v určité pasáži celkem sranda, i když nevím, jestli to bylo chtěné. A pak tu máme samozřejmě hrůzostrašný příběh o dveřích, který opravdu vyděsí leda tak pětileté děcka.    Jenomže hororový fanda by si chtěl dopřát i trochu té děsivé atmosféry, špetku toho napětí, pár lekaček, nějakou tu brutalitu nebo alespoň násilí a ono skoro nic. Tohle byl naprosto zbytečný kousek, který opravdu balancoval na hraně odpadní stoky a několikrát se v ní už skoro i namočil. Zachránilo ho jen několik nepatrných detailů, pár situací, které dokázaly zaujmout mou pozornost, ale to je tak vše.

Ač samotná myšlenka nebyla zas až tak hrozná, nejhorší na celém tomto filmu byl samotný režisér a scénárista v jedné osobě Jeffrey Grellman, který jej pohřbil svou vlastní neschopností. O čemž svědčí i mrzké ohodnocení kvality tohoto kousku napříč celým internetem. Jeho tvůrce disponoval pouze s 85 000 dolary, no a podle toho to tak i vypadalo. Přitom si nešlo nevšimnout, že v určitých momentech nám tento film dokázal nabídnout vcelku slušnou podívanou i atmosféru – bohužel to vždy byli jen chatrné záblesky.    Většina hereckých výkonů byla dost slabá, o čemž jsem se utvrdil již v samotném úvodu. Lov a boj s mořskou pannou vypadal částečně dost komicky, ale Alexandra Bokova měla v sobě jisté charisma, bohužel trval krátce a my se přesuneme do psychiatrického zařízení a tady nastal totální chaos a všechny slabiny scénáře se ukázaly v plné nahotě (nejen ta na fotkách hlavní hrdinky v doktorově deníku). Posloucháme kvantum dívčích blábolů, které mezi sebou vedou jakousi žabomyší válku, potuluje se tu duch dívky, který komunikuje kromě mořské panny i s jednou dívek, máme tu agresivního psa – uvězněného v tajné místnosti a nikdy se vlastně nedozvíme proč tam je. No možná mu tam zvrácený doktor házel prostě jen těla obětí. Sledujeme, jak se hlavní hrdinka snaží alespoň trošku spřátelit s ostatními, úsměvné bylo vysvětlení, odkud umí legendární tvor znakovou řeč, no prostě nic extra záživného.    Tak jsem si alespoň sliboval, že když už je to horor, mohl by alespoň samotný závěr nabídnout lepší podívanou. Menší míra brutality skutečně přišla, dojde i na umírání některých vedlejších i důležitějších postav (většinou však mimo záběr kamery), takže žádná sláva se nekonala. Celý film mi spíš přišel jako jakési drama s lehce mysteriózní zápletkou, ze které ovšem nedokázali využít ani polovinu potenciálu. Prostě na to nebyli peníze a režisér je debil. Jediné opravdové pozitivum byla samotná Alexandra Bokova, kterou jsem do této chvíle vůbec neznal. 30%

Začíná to jako spousta jiných filmů. Nádherný tropický ostrůvek, průzračná voda, trosečníci zoufající nad svým osudem a bohužel i rychlou smrt jednoho z nich. Jediná přeživší začne prohledávat okolí, najde pár užitečných věcí k přežití, ale i tak nejsou její vyhlídky zrovna dvakrát růžové. A co teprve když přijde noc. Tady si tvůrce zpočátku hrál s diváckou představivostí, za což jsem mu byl i vděčný. Uslyšíme pouze divné zvuky a rozmazanou siluetu, krvavé stopy v písku a ve vzduchu je cítit podivné napětí. Hned vzápětí je nám představena temná díra na dně oceánu, ale prozatím nic víc.    My tak nadále sledujeme hlavní hrdinku, kterak se snaží získat trochu potravy a noc co noc se snaží přežít noční návštěvy nezvaného hosta. V záblesku světlice vidíme jeho siluetu, tu je k vidění i jeho ruka s pařáty, ale pořád zůstáváme v blažené nevědomosti, kdo nebo spíš co je ona kreatura z hlubin. Bohužel zhruba po polovině filmu už prostě tvůrci nechtěli pracovat jen s náznaky a vše dobré zmizelo jako pára nad hrncem. Podivný humanoid nám byl ukázán v celé své kráse a já doslova vyprskl smíchy. No to snad ne…   Herec navlečený do gumového obleku s maskou připomínající rozplácnutého žraloka by snad uspěl někdy 50-60 letech, ale dnes už byla jeho image spíše k smíchu, nebo pláči. Naštěstí se objevil vždy jen na krátkou dobu a vše se soustředilo na příchod nových postav a lehce krvavého finále. No krvavého, to je spíše špatné označení. Ale atmosféra se zase lehce zlepšila a finální souboj hlavní hrdinky s monstrem se mi jakžtakž líbil. V roce 2019 bych ovšem očekával mnohem lepší a propracovanější triky. 50%

Neškodný film, kterou svou kvalitu v určitých místech má. Hlavně se tu dost hraje na „city“ a společenské útrapy party mladých výtržníků a vrahů, kterak docílili nápravy – tedy alespoň někteří z nich. Nechybí pár drsnějších pasáží, trocha té společenské etiky, emoce, přátelství, smrt i sportovního nadšení. Našel bych tu pár slabších pasáží, které mě moc nebavily, ale jako celek jsem si to docela užil. Dwayne Johnson podal slušný výkon a stejně tak i někteří ostatní. Pár postav tu taky bylo zajímavých, zápasy měli „šťávu“ – tedy alespoň některé a hlavně ty Mustangů s Pantery a potěšili i archivní záběry a rozhovory se skutečnými aktéry tohoto příběhu podle skutečné události. Průměrná záležitost, kterou si možná ještě v budoucnu znovu pustím.

Původně jsem do tohoto nového Taxíka nechtěl vůbec jít. Už jen kvůli absenci ústřední dvojice – která byla kromě vytuněného taxi tím nejlepším. Byl jsem rozhodnutý tento kousek rovnou hodit do odpadní žumpy, ale…Zaprášený auťák, na který kdesi v prdeli světa kreslí šulíny, jsem prostě chtěl vidět znovu v akci. Nabušený polda a pirát silnic v jedné osobě si mě získal na svou stranu, no synovec Daniela už tolik ne – i když jeho epizodka se striptýzem a následným požárem taky pobavila. Ona celkově byla celá zápletka taková chudá, vedlejší postavy otřesné – ta bandička policajtů totální čuráci + tlustá a nechutná buchta, no a z původní série tu zbyl jen dementní šéf policie (nynější starosta) a černý polda. Tvůrci se ani nerozpakovali okopírovat některé scény či hlášky, ale přidali i celkem pohlednou mechaničku (to rande ve vodním parku a agresivní zvíře bylo luxusní), nakonec přišlo i pár solidních akčních scén, trocha toho humoru, takže jsem lehce změnil svůj názor. I tak to ale balancuje na hranici podprůměru a průměru. Trpaslík a sexy Sabrina Ouazani však rozhodli, že tomu nakonec ty tři hvězdy dám, ale prosím příště chci zpátky Daniela s Emilem a toho kokota šéfa už pošlete do důchodu…

Na sérii Taxi (první dva díly) tohle nemá ani omylem, ale jinak tahle francouzská komedie zas až tak špatná nebyla. Několik akčních scén je opravdu povedených (bitka v hotelovém pokoji - Catalina Denis byla sakra žhavá a nebezpečná ženská), hlavní hrdina ač na začátku celkem debílek, tak nakonec si docela získal mé sympatie. Většina vedlejších postav už sice debilové byli doopravdy, ale kašlu na to. Bez některých pasáží (scén) bych se klidně obešel, ale jinak jsem se jakžtakž pobavil. Je to sice obyčejný průměr, ale určitě jsem tento kousek neviděl naposledy.

Zřejmě rozlučkový díl s ústřední dvojicí, protože po průserech Samy Naceriho ho už filmaři moc nechtějí obsazovat. Což se následně ukázalo v pětce. Je to velká škoda, měl jsem ho jako herce docela rád a s filmovým Emilem byli celkem zábavná dvojka této série. Jenomže ani čtverka není žádný zázrak a kvalitou je hodně podobná suché trojce. Taxi jsme si tu užili velmi málo, spíš se všechno točilo okolo debilního komisaře, který mi od dvojky lezl neskutečně na nervy a ultra drsného leč dalšího kokota belgického mafiána. Daniel se tu potloukal s dvěma dečkami, místo aby byl pořád ve středu dění, no a moje „platonická láska“ Marion Cotillard se na to vysrala raději úplně a ani se tu neobjevila – což mě mrzelo asi nejvíc, protože já tuhle ženskou prostě žeru. Ten ujetý závěr stál totálně za hovno, ale i tak zůstanu na průměrném ohodnocení za povedený začátek a pár vtipných scén a zřejmě i trošku z nostalgie, že ty dva ocasy už asi nikdy spolu neuvidím…

Trojka je zatím bohužel nejslabším dílem celé série. Za prvních cca 50 minut tu kromě úvodu, ve kterém se objevil Sylvester Stallone a několika humorným situacím nic extra srandovního ani akčního k vidění nebylo. Spíš jsem se poprvé u této série i tak trochu nudil. Pořád jen kecy o těhotenství (i když v tom obchodě s dcerou obchodníka to byla celkem prdel) a pořádný odvaz žádný. Potom se to mírně zlepšilo a konec už běžel zase, tak jak měl. Přibyla sranda i akce - Marion Cotillard to díl od dílu stále více sluší a je velká škoda, že v sérii poté skončila. Taxík na sněhu – celkem uhozené, ale tak pobavilo a Bai Ling je sice vcelku dobrá herečka a ani její fotky pro Playboy nebyly marné, ale jinak je celkem hnusná…Zavřu obě oči a tu třetí hvězdu přidám právě za Marion – jinak by tento film dostal maximálně hvězdy dvě. Příběhově to bylo tentokrát velmi chudé a ne tak zábavné.

"Sakra ten to kalí..." až už jsou tu zase - Samy Naceri se svým vytuňěným a tentokrát i létajícím taxíkem, žhavá Marion Cotillard – kterou bych chtěl taky „hasit“ každý den, rajcovní Petra a bláznivý Emil no a společně s nimi i další várka francouzského humoru a ujetých situací. Dokonce se tu objeví i několik vedlejších postav z jedničky (dva zlodějíčci, instruktor z autoškoly, zákazník blijící na letišti), nebude chybět Jakuza, krása Paříže, blbí policajti a ještě blbější mafiáni…Já se u toho bavil stejně jako u prvního dílu – porod a jízda na začátku byl prostě fenomenální…

Z mého pohledu dost rozporuplný film. Jsem zvyklý na kdejakou asijskou „ujetinu“, ovšem tady se střídaly doslova nudné a trapné pasáže s opravdu povedenými, u kterých jsem se nejen zasmál ale i pobavil nad prazvláštní choreografií. Postavy samy o sobě nebyly nejhorší – všichni ti šaolinští bratři a jejich schopnosti + hnusná ale jinak pohledná Vicki Zhao jasně nejzajímavější na celém filmu. Hlavním tahounem samozřejmě bezkonkurenční Stephen Chow a jeho staré botky s „Hello Kitty“. Zavřu obě oči a vlepím tomu průměrné tři hvězdy, ale mám k tomu spoustu výhrad…