Mr.Apache

Těžko hodnotit. Byl to asi nejlepší (skutečný) western za posledních dvacet let, pokud mi něco zásadního neuniklo. I tak to ale mělo mouchy, stejně jako jasně pětihvězdičkové pasáže. Neseděla mi hlavně scéna usmíření rudobijce a starého náčelníka - příliš chtěná a křečovitá. A nějak moc mě (na rozdíl od Stanislava_H) nevzal ani ten poslední záběr. Jinak to bylo až do rychlého konce komančské bandy naprosto výborné. Pak to nabralo až příliš psychologický ponor, který mi opět moc neseděl, a ze kterého se filmu už nepodařilo až na pár nadechnutí úspěšně vynořit. Závěrečná přestřelka na indiánském pohřebišti, ač byla moc fajn, to u mě na ty čtyři hvězdičky bohužel nevytáhla. Ale bylo to velice těsné.

A teď tu o plotně.

Prvních dvacet minut je přitroublá feministická agitka prvního stupně. Dál jsem to nedal.

Počínaje prvním dílem čtvrté řady nastává citelný pokles kvality na všech frontách a až do úplného konce seriálu se to nijak výrazně nezlepší. Vzhledem k tomu bych měl Silicon Valley ubrat minimálně jednu hvězdičku, ale kašlu na to. Jinak je hodnocení jednoduché: První tři série za slabší čtyři, poslední tři pak za silnější dvě hvězdy.

Jmenujte mi jednoho kytaristu, který ten film zná a nemiluje ho.

Poté, co si dal snared tento seriál do oblíbených, bylo jasné, že to musím alespoň zkusit. Neuběhl ani týden a už jsem před koncem třetí série. Vtipné, chytré, napínavé. Jen škoda občasné přemíry nechutného prcičkovského humoru. Za ten ubírám jednu a půl hvězdičky z maxima. Pro všechny ostatní kvality pak zaokrouhluji nahoru. Silicon Valley je rozhodně zábavnější a napínavější než většina komedií a thrillerů z poslední doby.

"Kiri-kiri-kiri." Úchvatný, originální snímek, který se do poloviny tváří jako nápaditá, mírně bizarní love story s občasnými silně zneklidňujícími podtóny, aby po surrealistické snové sekvenci vyvrcholil totálním infernem. Bez diskuze jeden z nejlepších horrorů nejen 90. let.

Vynikající úvod s nemluvnou holčičkou nalezenou v poušti a pak: "Them! Them! Them!" Film, který mnoha nápady ovlivnil slavné, o třicet až čtyřicet let mladší sci-fi horrorové snímky jako Vetřelci, Věc nebo Tremors (Newt, plamenomety, vejce, unesené oběti, poušť, bazuky). O jednu hvězdičku přichází tahle klasická pecka jen díky ne vždy úplně přesvědčivým scénám s obřími mutanty. Ale za to může pouze můj dnešní pohled, zmlsaný výše uvedenými (a dnes už také klasickými) následovníky. Být u toho tenkrát v čtyřiapadesátém v kině někde v U.S.A., zřejmě tomu nasolím maximum bez mrknutí oka.

Pokud jsem po zhlédnutí první řady v hlavním komentáři k tomuto seriálu napsal, že "objevení opravdu dobré epizody je menším svátkem a ty vynikající jsou pak vyloženě raritním jevem", v druhé řadě jsem už na žádnou vynikající epizodu nenarazil. A ty, které se dají označit za dobré, by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Už v první sérii bylo místy poněkud přeslazeno až trapno, ale občasné perly jako Button, Button nebo Need to Know zachraňovaly pověst Zóny svou nápaditostí a nesmlouvavou úderností. V druhé sérii už je toho cukru přespříliš a žádný Examination Day, který by to spasil, se tentokrát nekoná. Vrcholem tak zůstává epizoda Shelter Skelter, i dnes aktuální portrét muže, urputně se připravujícího na Apokalypsu. Epizoda The Junction by klidně mohla být kvalitnějším dílem "Věřte nevěřte" a Time and Teresa Golowitz zaujme už tím, že se přes námět, který k tomu svádí, netopí v sentimentální trapnosti mnoha jiných epizod. Elvisovský díl The Once and Future King by nebyl marný, kdyby se hlavní představitel Králi alespoň vzdáleně podobal. Co se týče zbytku, pár dobrých nápadů se tam sice najde, ale co nezabijou špatné herecké výkony a slabé zpracování, to dorazí nevýrazné konce nebo přílišná, takřka všudypřítomná přeslazenost. Máme tu 21 příběhů a za vyjmenování mi stály jen čtyři. Nebudu zas až tak přísný a neudělím původně zamýšlenou jednu hvězdičku (i když by se to při srovnání s první řadou slušelo). Přesto si myslím, že s odkazem Roda Serlinga se i ve druhé půli 80. let dalo pracovat poněkud lépe. Jak, to zcela jasně ukazují ty tři kurzivou vypsané díly z první řady.

Závěrečný zvrat je sice pěkný a dá vzpomenout na jednu mistrovskou klasiku, ale cesta k němu je ze zpětného pohledu zbytečně překombinovaná, chvílemi i nelogická. Zpracování je nenápadité, nepřesvědčivé - nedonutilo mě brát film vážně. Nemohu se ubránit pocitu, že v jiných, schopnějších rukách to mohl být mnohem lepší snímek. A nakonec i ten závěr nebyl pro ty, kdo viděli např. Paxtonovo Frailty nebo kanadskou šílenost End of the Line (což jsou mnohem osobitější filmy než Eli), až tak překvapivý. Mimochodem, dýku maskovanou za kříž jsme mohli v tom druhém jmenovaném kousku vidět taky. Tam ovšem měla mnohem větší využití.