Mr.Apache

Začalo to jako velmi chutná variace na Draculu (ano, toho od Brama Stokera), říznutá zombie horrory a epidemiologickými scifárnami. Zkrátka příjemné překvapení s napínavým dějem, strašidelnými upíry a výborným židovským Van Helsingem. Po prvních dvou dílech u mě převládalo mírné nadšení a byl jsem rád, že kniha Jacka Ketchuma Po sezóně nebyla toho léta mým jediným kvalitním setkáním s horrorem. Bohužel, zbytek seriálu zůstal slibnému rozjezdu hodně dlužen. Vynikajících a překvapivých momentů, jakým bylo například první zjevení Nosferatu komanda, už je zde pomálu, flashbacky z Van Helsingovy minulosti nejsou, co by mohly být, a podoba Mastera vzbuzuje rozpaky. S těžkým srdcem jsem byl po skončení první série nucen ubrat jednu hvězdičku.

Já a Freddy (statistika): 01. A Nightmare on Elm Street (1984, Wes Craven) - poprvé viděno někdy na podzim 1989 na VHS. Můj v pořadí třetí zhlédnutý film s Freddym Kruegerem. Od té doby viděno přibližně 15x (VHS, DVD, PC), v letech 2004 - 2005 také 2x na velkém plátně. /// 02. A Nightmare on Elm Street 2: Freddy's Revenge (1985, Jack Shoulder) - poprvé sledováno koncem roku 1989 na VHS. Můj v pořadí čtvrtý zhlédnutý film s Freddym. Repete snad jenom jednou. /// 03. A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987, Chuck Russell) - poprvé vychutnáno koncem roku 1989 na VHS. Můj v pořadí pátý zhlédnutý film série. Od té doby nadšeně sledováno cca 20 - 30x (VHS, DVD, PC), mj. v létě 1992 také v kině. Na velkém plátně pak viděno ještě 2x v letech 2004 a 2005. /// 04. A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master (1988, Renny Harlin) - prvně s posvátnou hrůzou spatřeno na videu v srpnu 1989. Můj úplně první film s Freddym! Od té doby viděno ještě asi 10x (VHS, DVD). /// 05. A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child (1989, Stephen Hopkins) - prvně luštěno z příšerné videokopie v srpnu 1989 (ve stejný den jako NOES 4). V pořadí můj druhý zhlédnutý film s Freddym. Od té doby viděno přibližně 5x (VHS, DVD). /// 06. Freddy's Dead: The Final Nightmare (1991, Rachel Talalay) - poprvé sledováno zhruba někdy mezi podzimem 1994 a jarem 1995 na videu. Opáčko už jen jednou na DVD (cca 2005). /// 07. Wes Craven's New Nightmare (1994, Wes Craven) - poprvé zhlédnuto na VHS někdy mezi podzimem 1994 a jarem 1995 s častým využitím rychloposuvu. Od té doby (po mnoha pokusech) viděno dohromady jednou (půlka v TV, půlka na PC) někdy koncem roku 2013. /// 08. Freddy vs. Jason (2003, Ronny Yu) - poprvé a zatím naposledy viděno někdy v letech 2003 - 2006 na PC. /// 09. A Nightmare on Elm Street (2010, Samuel Bayer) - WTF??

"Kam hledíš, lotosový květe? Kolega Šeda jest mi zde postavou z nejmilejších.

Snaha napodobit Čarodějova učně z dílny Karla Zemana je myslím zjevná. A tak (36 let poté) tu máme pofiderní urban legendu ze základní školy, kde strach je rozplizlý v nejasných náznacích, bojících se vlastních stínů. Dočkáme se na českém horrorovém poli ještě opravdové hrůzy?

První tři série a půlku čtvrté je to většinou velmi dobré. Ze všech současných seriálů, s nimiž jsem měl tu čest, mi tento připadal nejlepší. Poté následují rozpačité dojmy z úpadku. Ty napravuje až Terminus, kterým se zabývá poslední díl čtvrté a první díl páté série. Po celý zbytek páté řady jde kvalita do kytek a první půlka šesté je místy až zoufalá (Alexandrie). Několik posledních epizod je však návratem starého dobrého Walking Dead a naděje na důstojné pokračování jsou opět vysoké. Sedmou sérií se bohužel Walking Dead dostává na dno. Z každé epizody je podstatných tak 10 - 20 minut, zbytek je obludně zbytečná vata. K tomu nelze nepřipočítat hrozné digitální efekty a přemnožení nezajímavých postav. V polovině osmé série se s tímhle seriálem definitivně loučím.

První série vynikající, druhá rozpačitá, u třetí jsem to raději utnul hned zkraje, abych nemusel jít s hodnocením dolů. PS: Musím pochválit Radka99 za vcelku výstižný komentář. Chlapec ušatá učitelská, jak často bývá vedle jak ta jedle, tady se téměř pochlapil. Možná bych mu výjimečně dal i za jedna.

Občas až překvapivě zábavný horrorový crossover spolehlivě kazí přemíra politické korektnosti. Protikuřácká agitka je divákovi naservírována hned na začátku, a v souladu s dobovou antipedofilní hysterií dojde i na překrucování historie Freddyho zločineckých aktivit. Škoda! Nebýt těchto trapných skvrn, možná bych i chválil, neb Freddy je tu vskutku ve formě již dávno nevídané.

Rachel "tak jsem vám zabila Freddyho" Talalay se sice hodně snažila, aby byl šestý film o Nočních můrách z Elm Street tím nejhorším z celé série, nutno však uznat, že Wes Craven jí svou Novou noční můrou konkuruje více než zdatně. Co na tom, že znovu uvidíme Heather Langenkamp, Johna Saxona a některé další herce z předchozích filmů, když celá New Nightmare je taková slátanina. Přijít s tím, že herci budou ve filmu hrát sami sebe, se sice může jevit jako zajímavý nápad, bohužel zábavné je to jenom chvíli. Příběh je křečovitý, nefunguje, a sledovat ho, je utrpením. (Zkoušel jsem to od poloviny 90. let až doteď několikrát, a nikdy jsem to nezvládnul na jeden zátah.) Dokonce ani Freddy už vůbec není tím, čím býval. Jen té Heather to v kostýmku stále osmdesátkově sluší. Při posledním pokusu o soustředěné zhlédnutí (před časem v TV) jsem chvílemi uvažoval i o tom, že dám dvě hvězdičky alespoň za tu Wesovu snahu o nevšední pojetí. To by ale Novou můru nesměla stáhnout ke dnu postava "syna" Heather Langenkamp. Jak netrpím žádnou averzí k dětem ve filmech, ani přílišnými nároky na herecké výkony, tak tenhle chlapec byl opravdu na zabití. Jeho toporná, a po čase žel téměř neustálá přítomnost, zkazila co se ještě dalo. Dlouho jsem hodnocení tohoto filmu odkládal. Nechtěl jsem k němu být nespravedlivý. A i teď jsem ještě váhal: Přece jen se mi tuhle Postmůru nikdy nepodařilo vidět v původním znění. Ale co, stejně by jí to nakonec víc než jednu hvězdičku nepřidalo. Resumé: Je to úplně jiné než šestka, ale v podstatě to vyjde nastejno. Magie 80. let je v tahu - zůstalo jen u rozpačitého pokusu o trochu jiný vstup do vyschlé řeky.

Místy dobré, ale celkově přece jen přeceněné. Filmy, které fungují pouze na první zhlédnutí, si takovou oblibu nezaslouží. Problém není v tom, že snímek stojí zejména na překvapivé pointě, takže opakované sledování teoreticky nemůže přinést stejný požitek. Zkuste se znovu podívat na The Others. Ti budou spolehlivě fungovat třeba i podesáté, a to od začátku až do konce. Šestý smysl lehce nudí už při druhém zhlédnutí.

V komentářích se jako refrén vrací Šestý smysl, což je nesmysl. Richard Matheson, jeden z předních horrorových autorů 20. století, vydal svou novelu Stir of Echoes v roce 1958. A už tenkrát ji kritika nepovažovala za nějak zvlášť originální. Přirovnávání tohoto snímku se sympatickým Kevinem Baconem k Šestému smyslu může pak pramenit snad jen z toho, že v obou případech jde o ghost story a že se oba filmy objevily ve stejném roce.