Tosim

Poslední část filmu už byla střelená a nelogická až moc, do té doby to šlo. Film je natočen na motivy stejnojmenné divadelní hry Antonína Procházky, leč odklání se od ní (což se dá pochopit), zachovává si ale v mnoha ohledech divadelní dikci a ztřeštěnost, což ve filmu nefunguje. Navíc linku s režisérem, který chce točit opravdové umění, nežeru tvůrcům kvůli tomu, že nám v příběhu číslo dvě představují produkty, aby fungovaly i v příběhu číslo jedna. Tím sami sebe shazují a podceňují diváka. Škoda.

Film v mnoha ohledech zajímavý. Celkovým přístupem ke složité látce, vizuálem, mnoha zrychlenými či vtipnými scénami, který ale v prostředku zpomalí a je nudný. Nic víc bych proti němu neměl, protože konec je opět našlapaný a já se (doslova) probudil. Škoda, (historické) ani fantasy filmy mě nijak zvlášť neberou a tady jsem si myslel, že mě král Artuš (zde v mnohém připomínající Robina Hooda, jen bohatým nebere a chudým nedává) chytne více.

Horor podle klasické šablony, kdy "něco" tušíte a nevíte co. Až do určitého okamžiku. A horor s vážným podtextem, což není běžné. A s celkem obyčejným finále, které ale hrdina nekompromisně vyřeší, což je velice osvěžující. A navrch Catherine Keener v pro ní netypické roli.

"A jak se vám spolupracuje s režisérem Svěrákem?" "No tak...ano, ale svůj příští film bych už raději dělal s někým jiným." Všude tam, kde jde o technickou stránku věci, Jan Svěrák věci zvládá levou zadní. Děj mi však nejvíce ze všeho připomínal variace. Samozřejmě na Obecnou školu (90% obsahu), cimrmanovský humor (vtip s dvěma bránami hřbitova), Tři bratry (stylizované pohádkové Edovy představy). Variace, které působí jako klasická práce dua Svěrákových, ale jsou už vyvanulé, neodtažené a mnohokrát viděné. Pro všechny zasvěcené, diváky nevyjímaje, by bylo dobré, kdyby dalším v řadě pro Jana byl Bellow a pro Zdeňka klidně ta současnost. I když ho podle jeho slov nebaví, kdysi mu šla (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Odměnou pro diváky by bylo minimálně překvapení.

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho.

Když jsem viděl snímek v premiérách, nabyl jsem dojmu, že to něco pro děti... Už dlouho jsem neudělal takovou botu. Byl jsem zasažen přímo na solar plexus a hltal scény napínavé, vtipné a různé WTF momenty, u kterých jsem nevěděl, co je za hranou pro tvůrce, pro mě, zda si ze mě dělají legraci, anebo bych si srandu měl udělat ze sebe já sám. Jediná výtka - slyšet v každém filmu se špionskou tématikou hudbu, variující Barryho, je už poněkud otravné. 90%.

KONEČNĚ natočil někdo film z X-Menovského univerza, který má vtip, nebere se tolik vážně a překvapivě reaguje i sám na sebe. Je to opravdu oživení jak sviňa, přece jen, člověku dochází, že superhrdinové řeší tu více, tu méně obdobné věci. Mínus Deadpoola je bohužel ten, že přes jeho hláškování a fuckování si nejsme úplně jisti, jestli alespoň tu lásku myslí naprosto upřímně a vážnější momenty nemají takovou účinnost. Leč na dvojku už půjdu do kina!! 90%.

Filozofické disputace, proloženě nějakým tím dějovějším prvkem, poněkud copollovského stylu. Chápu, někomu to sednout nemuselo, ale člověk až zíral, jak se tahle Planeta opic vrací k přemýšlivému tvaru původního snímku a téměř vše v ní v rámci naší civilizace souvisí se vším od minulost až někam za obzor. 90%.

Dobrá, tvůrci čerpají inspiraci všude možně. Když už takhle ukradli námět, měli vypilovat ten zbytek. Pokud se ale člověk dívá na díl seriálu, postavený na jednom nápadu, dvou vtípcích, třech mátožných dospělých hercích a bandě dětí, nefunguje to. Nepřiměřeně trhlé, takže i obyčejné situace řeší hrdinové jako blázni, pak člověk přemýšlí, jestli tvůrci zamýšleli seriál udělat pro rozumně, logicky uvažující neretardované lidi.

Holt některé české detektivní seriály vypadají jako klonové... Stejní režiséři, podobný vizuál, stylová hudba. Zajímavé je, že tohle je předělávka patnáct let starého německého seriálu. Že to té nově stálo za to. Podle zdejší černoty jsem o ten seriál nechtěl ani zavadit, ale při práci lze poslouchat vše a tak jsem Specialisty (ten název je dost zavádějící) shledal naprosto průměrnými a fádními. 50%.