noriaki

noriaki

okres Přerov

19 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Blade Runner (1982)

    Jeden z mála filmů, ve kterém má hlavní roli prostředí a tu vedlejší atmosféra. Svět Blade Runnera je tak hluboký, komplexní a opravdový, že by se v něm dalo žít. Věčně deštivé Los Angeles, zabydlené babylonem ras a jazyků, tmavé, neustále v rozkladu, ovšem bez jakýchkoliv známek apokalypsy. Lidé přeplňují své životy předměty, jako by snad ty mohly nahradit slunce, pohled na modrou oblohu a vzduch bez všudypřítomného kouře. A tohle vše je jen kulisa pro příběh o smrti, duši, lidskosti a osudu. Brilantní scénář má obrovský potenciál. Nezáleží na tom do jakých podrobností se rozebírá, pořád je v něm cítit prostor a nekonečné možnosti. Excelentní kus filmařiny, pravděpodobně ten nejlepší co jsem kdy viděl.

  • poster

    Vetřelec (1979)

    Neexistuje žádný jiný film, který by se mohl pochlubit tak působivým monstrem a atmosférou ryzího děsu, vyvěrajícího hluboko z lidské duše. Námořníci vydávající se z Evropy po moři hledat zlato, koření a nové země, se vraceli se strašidelnými historkami o gigantických obludách, smrtelně jedovatých bestiích jež neopatrného muže zabijí za několik vteřin, nebo vražedných šelmách pro něž jsou lidé jen potrava. V neprobádaných končinách se člověk uchyluje ke svým primitivním instinktům a i neškodné zvíře nahání hrůzu jako sám Ďábel. Ridley Scott v divácích vzbudil přesně tyto emoce a ti se i v důvěrně známém obývacím pokoji cítili stejně, jako objevitel putující v noci exotickou džunglí plnou podivných skřeků a hluku. Každý stín mohl znamenat smrt, každý pohyb mohl být skok predátora usilujícího o jejich život. Vyvážená syntéza perfektní kamery, hudby, propracovaných interiérů, prostředí extrémně cizího hlubokého vesmíru a v neposlední řadě tvora, vymykajícího se všem zkušenostem a vyvolávajícímu ochromující děs ničící každý náznak vůle k odporu, dala vzniknout hororu, jehož dokonalost nesnese srovnání.

  • poster

    Pohrdání (1963)

    Nesmírně hluboký a mnohovrstevný snímek o tvůrčí krizi prohlubující se usilovnou prací, lásce jež nemůže být opětována, dobré vůli která se nevyplácí a snaze oddalující cíl. A o pohrdání, citu tak silném a plném, že dokáže přehlušit vše ostatní a ovládnout celý váš svět. Godard je bezesporu génius, natočil jednoduchý příběh a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozborem může člověk strávit snad celý život. Ten krystalicky čistý pocit bezmoci při nárazu na zeď nekompromisnosti nezapomenu už nikdy.

  • poster

    Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977)

    V polovině sedmdesátých let, když vzpoura Nového Hollywoodu definitivně uspěla, se dva přátelé rozhodli provést vlastní revoluci. Spielberg svými Čelistmi ukázal, že budoucnost patří blockbusterům. Lucas zašel ještě dál a upozornil na sílu marketingu. Po úspěchu Amerických graffiti měl bianco šek na jakýkoliv další projekt. Vybral si ambiciózní vysokorozpočtové sci-fi a vyjednal si, zpětně viděno, luxusní podmínky. Dostal práva na pokračování (v té době prakticky bezcenná, protože "dvojky" úspěšných filmů se netočily a Hvězdné války měly být tak jako tak přinejlepším průměrný film), podíl na zisku (ten se neočekával), a především práva na merchandising (z pohledu studia marginální požadavek). Jak se vyjádřil sám režisér : "Je to Disneyovka. Každý Disneyho film vydělá tak 16 miliónů, tenhle stojí deset, takže na distribuci proděláme. Ale doufám, že se trochu zahojíme na hračkách." Lidé ze studia si za jeho zády klepali na čelo a když se po roce a půl konečně Lucas vynořil s předfinální verzí, všichni se připravili na finanční katastrofu. Příběh byl zmatený, bez speciálních efektů nudil, scény působily infantilně a směšně a i herci sami kritizovali co mohli. Vypadalo to na frašku a Lucas se téměř zhroutil. Chvíli po premiéře utekl na Havaj, aby se skryl před očekávanou ostudou. Když se vrátil, přivítali ho jako vítěze. Nadšení z Hvězdných válek se nedalo srovnat s ničím předtím ani potom. Za pět měsíců se staly nejvýdělečnějším filmem všech dob, totálním kultem a z herců udělaly modly. Konečný zisk se zastavil na omračující tři čtvrtě miliardě dolarů. Foxové se mohli zbláznit. A ještě větší šok utrpěli, když zjistili, že jim mezi prsty postupně protekly neskutečné tři miliardy na hračkách, upomínkových předmětech, modelech a oblečení. Byla to tvrdá lekce. Od těch dob si studia práva na merchandising hlídala jako oko v hlavě. Ruku v ruce s nimi přišel tlak na to, aby komplexní postavy ve filmech nahradily jednoduché figurky, z nichž se daly udělat hračky. Mnozí tomu říkali "smrt uměleckého Hollywoodu" a dost možná měli pravdu. Ovšem publiku se nový přístup zamlouval. V dekádě mezi Čelistmi a Indiana Jonesem a Chrámem zkázy natočili Spielberg a Lucas osm z deseti komerčně nejúspěšnějších filmů (Rocky a Pomáda obsadili na žebříčku 8. a 9. místo). Dny, kdy Amerika kopírovala Evropskou zkušenost ve vlastních kulisách, se začaly chýlit ke konci. S výjimkou Rain Mana už nikdy žádný umělecký film nedosáhl na první místo v ročních výdělcích. V kurzu byly jednoduché a ploché příběhy, popcornové letní pecky a nenáročná zábava pro celou rodinu.

  • poster

    Muž z Acapulca (1973)

    Nejgeniálnější parodie hladce fungující i jako romantický příběh muže na pokraji krize středního věku a mladé naivní studentky. A zároveň perfektní syntéza drsného Belmonda a jeho komediálních rolí. Bebel už nikde jinde nebyl tak skvělý a Jacqueline Bisset už nikdy nebyla tak nádherná. I díky s citem tvořenému dabingu a hláškám které pronikly i do alba Tří sester, se pro mě Muž z Acapulca stal nepřekonatelnou modlou.

  • poster

    Spalovač mrtvol (1968)

    Pokud nechápete význam rčení "herecký koncert", pusťte si Spalovače mrtvol. Je to nejlepší role Rudolfa Hrušínského a to už je sakra co říct. Juraj Herz odvedl výbornou práci, Fuksova předloha je taktéž kvalitní, stejně tak výjimečná je kamera Stanislava Miloty. Ale za mrazivou atmosféru může film poděkovat hlavně démonickému panu Kopfrkinglovi. Nejlepší český horor.

  • poster

    Před úsvitem (1995)

  • poster

    Strážci - Watchmen (2009)

  • poster

    Pozemšťan (2007)

  • poster

    Příchozí (2016)

    Velice chytrý film, jak obsahově, tak formálně. Scénář hraje fér hru, takže je možné odhalit pointu dávno před konečným prozřením. Indicií je v něm roztroušeno dost, stačí jen pozorně naslouchat a přemýšlet o podstatě viděného. U jiného filmu by to byla velká vada na kráse, tenhle tím ovšem získává další rozměr. Pokud chce, tak se divák může zapojit do děje a stát se další postavou, i když mlčenlivou. Civilní kamera a zvláštně intimní atmosféra k tomu přímo vybízejí. Téměř chybí dynamická akce. Vše je poklidné, skoro meditativní, ale neuvěřitelně pohlcující a ohromující. Vizuálně a zvukově jde nejspíš o nejlepší film jaký jsem v kině viděl. A s přehledem nejlepší z tohohle roku. Top 10 za rok 2016.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace