noriaki

Hodně nevyrovnaný seriál. Začíná ve velkém stylu, zvrat střídá zvrat, hlavní hrdina jde z jedné katastrofy do druhé. Postupem času ale tempo opadne, slibná zápletka se ukáže být ne až tak zajímavá a nosná a mytologie příliš obyčejná. The Event má slušný potenciál, ale nedokáže ho naplnit. Zčásti díky nedostatku charismatických postav, zčásti díky tomu že hraje "fér" a nenechá diváky tápat v nevědomosti, zčásti díky neschopnosti scénáristů udržet nastavenou kvalitu. Postavy se chovají čím dál víc stupidně a z brilantních stratégů se stávají nepravděpodobně jednající krátkozrací diletanti. Škoda, pod schopnějším vedením mohlo vzniknout kultovní dílo, takhle je to jen průměr. Po posledním dílu první série a nejspíš i celého seriálu musím říct, že je to ztráta času. Kladné postavy jsou nadlidé bojující pomocí Deus ex machina a nejspíš i jiných nadpřirozených schopností, záporáci kupí chybu za chybu jenom aby si házeli klacky pod nohy. Ten naivní idealismus seriál sráží o dva stupně dolů.

Melancholický a existenciální poetický krimi thriller. Film o přátelství, neodčinitelných chybách, vině, lítosti, cti a o nádherných Bruggách, jako stvořených pro život a smrt. Režisér ukočíroval nesourodou směsici žánrů a stvořil snímek, který jenž musí prožít po svém. Od komorního začátku, až po závěrečné peklo odosobněné noční můry. Špičkový výkon herců už je jen doplněk neuvěřitelně živého příběhu. Top 10 za rok 2008.

Sympatická moderní fantasy pohádka říznutá sci-fi, komiksem a trochou romantiky. Podobný koktejl sice na pohled působí jako dort Pejska a Kočičky, ale tentokrát se recept "přidej všechno co je dobré" osvědčil. Kenneth Branagh upekl velice stravitelnou pochoutku, která kupodivu dokáže vyhovět snad všem. I když je Thor naivním dětským příběhem s plochými postavami, minimální akcí, průhlednou zápletkou a přímočarým dějem, rozhodně se nedá říct, že by byl stupidní a nebo nudný. V časech kdy každý druhý velkofilm sází na sofistikovanost a řeší hluboká morální dilemata, boduje Thor díky své zábavnosti, jednoduchosti a srozumitelnosti.

Smutný, ale velice citlivý a povzbudivý snímek o pravé podstatě přátelství. Navzdory slibům producentů nejde o komedii, spíše o inteligentní podívanou s několika úsměvnými momenty, hlubokou pravdou a nádherným finále. Obrovským plusem je obsazení. Dany Boon předvádí svůj vysoký standard, avšak pravým esem je Daniel Auteuil. Jeho ztvárnění citově vyprahlého člověka, neschopného navázat jakékoliv pouto s kýmkoliv je bezchybné. Perfektně vybraní vedlejší herci doplňují zážitek. Skvělý film, rozmanitý jako přátelství samotné.

Podivnost, vedle které i Mazací hlava vypadá jako milý rodinný snímek. Černobílý poškozený obraz, rušivé zvuky, nejasný pocit nebezpečí, podivné scény plné nevýslovné brutality. Srovnání s Lynchovým skvostem se Begotten nevyhne, ale je tak trochu mimo. Rád bych napsal, že jsem nahlédl do podstaty člověka a viděl tam temnotu. Nenahlédl a neviděl. Eraserhead je skvěle natočená psychárna, která vám řekne víc o vás osobně než o režisérově vizi. Celý film je koncipován jako cesta do hloubky divákovy duše, k démonům které tají i sám před sebou. Naproti tomu Begotten sám sebe vysvětluje a zobrazovaný hnus se tak stává samoúčelným. K pochopení jeho myšlenky by totiž stačil konvenčněji natočený snímek, který by byl mnohem srozumitelnější a stravitelnější. Tam kde Lynchem zobrazovaná deprese slouží jako nezbytný předstupeň k poznání, tam Begotten otupuje a nedovolí aby se na něj divák plně soustředil. Citelně by mu prospěla kratší stopáž. Ideálně tak dvacet minut, možná ještě méně. V představované délce je dílo prakticky nesledovatelné. Ve výsledku se místo přemítání o lidském zlu dostaví zklamání. Pokud se budete chtít dotknout temnoty člověka, pusťte si radši písničku od Burzum. Tenhle film je ztráta času.

V roce 1937 bylo Japonsko nezastavitelné. Jeho armády obsadily Peking, Šanghaj a blížily se k srdci Číny - Nankingu. Město odlávalo čtyři dny, poté obranci kapitulovali a rozptýlili se mezi civilisty. Generál Iwane Macui rozhodl nekompromisně : všichni musí zemřít. Masakr trval sedm týdnů a stál život přes 300 000 obyvatel. 50 000 žen bylo znásilněno. Men Behind the Sun 4 není hezký film. A není to ani dobrý film. Režisér vzal silné téma a natočil na jeho motivy válečné gore drama, které drží nad vodou dobové záběry a vědomí skutečnosti zobrazovaného. Špičkovým "psycho" válečným snímkům tato úchylnost nesahá ani po kotníky.

Teen verze Okna do dvora tažená skvělým Shiou LaBeoufem. Úrovně skvostu z dílny mistra Hitchcocka samozřejmě nedosahuje, ale buďme realisté. Svůj účel splnil, protože oprášil starou klasiku, a zpřístupnil ji i méně náročným divákům. Na rozdíl od letošní coververze Mechanika jde totiž svou vlastní cestou a nesnaží se napodobovat originál. Postava záporáka v podání démonického Davida Morseho dostala oproti předloze více prostoru a film sice ztratil něco na mysterióznosti, ale získal na akci.

Špičkový depresivní thriller z doby kdy Francie produkovala jednu kriminální perlu za druhou. A jednou z nejblyštivějších v tomto pomyslném náhrdelníku je Que la bęte meure. Formálně dokonalý, komorní snímek, odehrávající se v drsné ale krásné Bretani. A stejně drsné a krásné je i srdce Charlese Theniera, žijícího pouze s cílem pomstít smrt svého syna. Geniální Claude Chabrol pojal příběh ve stylu antické tragédie. Postavy neodvratně směřují ke svému osudu. Není čas na pochyby, lítost nebo slabost. Vše je podřízeno jedinému účelu, láska je jen prostředek a přátelství je nástroj. Strašlivě silný a syrově nádherný film.

Ruben Vandevoorde je šťastný muž. Narodil se jako občan Belgie, nejskvělejší země na světě. A není ctihodnější poslání než dělat celníka a bránit hranice zbožňovaného království proti jeho největším nepřátelům - Francouzům. A taky drogovým pašerákům. Bohužel pro Belgii a jejího Valonského ochránce nastaly zlé časy. Blíží se Schengen a s ním invaze nájezdníků ze zkaženého jihu. Chudák Ruben byl navíc převelen do mobilní mezinárodní patroly a dostal nového kolegu Mathiase - Francouze milujícího vše galské. A Rubenovu sestru. Z tohoto třaskavého námětu ukuchtil hrající režisér Dany Boon milou komedii utahující si z nacionalismu, patriotismu, kulturních stereotypů, lidské omezenosti a tendence brát věci zbytečně vážně. Boon je skvělý jak před kamerou, tak i za ní, jeho parťák mu zdatně sekunduje, vtipy jsou srozumitelné i pro ty kdo viděli obě země maximálně na mapě a tak je o zábavu postaráno.

Na celém filmu byly nejlepší titulky. Což nutně neznamená že zbytek Rosomáka je odpad, pouze že se opravdu povedly a nerealisticky mě naplnily obrovským očekáváním, po kterém logicky přišlo vystřízlivění. Tohle pokračování působí tak trochu laciným dojmem. Efekty jsou sice skvělé a stejně tak známí herci asi nehráli jenom z lásky k umění, jenže jinak snímek budí dojem luxusně natočeného dílu seriálu HBO. Režisér se pokusil o přesah a psychologii postav, ale pouze ve stylu "a teďka mají důvod se ještě víc řezat". Věřím, že pro fanoušky celé ságy jde o krásné doplnění dříve neznámého děje, pro mě je to ovšem nuda.