noriaki

70 % Destiny of the Daleks - všemi zbožňovaná princezna Astra se vrátila. Tedy svým způsobem. Romana I byla vyměněna za Romanu II s její tváří a charakterem. Jako proč ne, já se tomu bránit nebudu, i když jsem si její první verzi oblíbil. Epizoda jako taková je ovšem pohříchu průměrná. Je vidět, že scenáristům docházely nápady, takže si zhusta pomáhali výplňovými scénami. 100 % City of Death - výborná epizoda s fantastickým záporákem, skvělým prostředím a chytře vymyšlenou zápletkou. Jeden z vrcholných dílů čtvrtého Doctora. Scéna s Johnem Cleesem je špičková a naprosto trefná. 80 %  The Creature from the Pit - kdyby nebylo vyloženě odporné Lady Adrasty a téměř kruté atmosféry, tak bych byl v hodnocení přísnější, protože v ději se vrší jedna kravina na druhou. Od idiotsky vymyšleného zdůvodnění pro výměný obchod, přes mimózní příšeru, až po vyloženě magorský plán na záchranu planety. Jako celek to plus mínus funguje, ale v jednotlivostech to skřípá až to hezké není.

70 % The Ribos Operation - celáou šestnáctou sérii zabírá jedno dlouhé pátrání po šesti částech Klíče času. Bohužel se začíná zrovna tou nejméně výraznou a nejzbytečnější epizodou, jejíž jediný klad je příchod nové společnice Romany. 90 % The Pirate Planet - námět je fantastický, provedení velice slušné a naroubování na hlavní téma série chytře vymyšlené. Líbilo se mi že je epizoda zlověstná, ale zároveň vtipná. 70 % The Stones of Blood - když se nebudu bavit o divných monstrech a částečně ujeté zápletce, tak by z toho byl docela slušný horor. Jenže to by si musel scénář odpustit vtipné narážky. Tady humor naopak vyloženě škodil. 70 % The Androids of Tara - přišlo mi zvláštní, že se na téhle planetě vyrábějí androidi k nerozenání podobní lidem, ale i tak tam pobíhají vojáci s mečem a dobývají hrady. Příběh jako takový je fajn, i když ničím nepřekvapí. 80 %  The Power of Kroll - hlavním tahákem je pochopitelně ono obří monstrum, které vypadá skutečně působivě, a scény s ním mají své kouzlo dokonce i po těch pětačtyřiceti letech. Zbytek epizody je ovšem variací na už několikrát odvyprávěný příběh o zlých kolonizátorech a hodných domorodcích. 80 % The Armageddon Factor - co říct a neurazit. Příběh je fajn, postavy jsou fajn, včetně velice sympatické princezny Astry, tak sympatické, že se s ní nechtěl rozloučit vůbec nikdo. Záporák je správně démonický a zápletka poctivě využívá všech šest dílů. Jenže ten konec je fakt na pěst. Doctor se snažil, celý vesmír procestoval a nakonec se stane tohle!? Šlo vymyslet naprosto cokoliv, ale použije se takhle laciný a nanicovatý závěr. Pro mě je to zklamání.

80 % Horror of Fang Rock - představuje se nesmiřitelný protivník Sontaranů - Rutani. Přiznám se, že jsem je čekal daleko impozantnější. Vzhled ovšem hodně klame, protože i s jedním zvědem se Doctor dost natrápil. 60 % The Invisible Enemy - námět téhle epizody je velice slibný, jenže děj je tak křečovitě odvyprávěný, že jsem ho nedokázal brát vážně. Tenhle příběh se měl uchopit úplně jinak. 70 % Image of the Fendahl - ... a nevím jestli je zrovna tohle ta cesta. Vyzněním podobná epizoda jako předcházející, a na podobné úrovni kvality. "Záporák" mi tentokrát přišel promyšlenější a děsivější, takže atmosféra je trochu hutnější. 80 % The Sun Makers - sociální apel tepající do nelidskosti kapitalismu a vykořisťování pracujících, který skončí spravedlivou revolucí. Aby o vyznění nemohl pochybovat vůbec nikdo, zazní i heslo "nemáte co ztratit, leda své okovy". Zaujala mě představa vysoce industrializovaného Pluta se šesti slunci, bohužel o tomhle se epizoda zmiňuje jen letmo. 70 % Underworld - tahle epizoda měla potenciál protože přišla se zajímavou zápletkou z historie Time Lordů, jenže postupně se rozbředla do jakési sterilní šedi. 90 % The Invasion of Time - líbila se mi ta paranoidní atmosféra a nepředvídatelný Doctor. On je sice bláznivý vždy, ale teďka k tomu přidal i pořádnou dávku zlověstnosti. Tahle epizoda si šest dílů zasloužila. Jen je škoda, že tu sympatickou Time Lady Rodan už asi v seriálu nepotkáme.

70 % The Masque of Mandragora - zbytečně komplikovaný, ale i tak zoufale nevýrazný příběh z ranné renesanční Itálie, ze kterého si nejsem schopný zapomatovat vůbec nic. Jeden díl jsem omylem viděl dvakrát a došlo mi to až před koncem. 100 % The Hand of Fear - tohle mi naopak sedlo velmi. Líbilo se mi, že vyprávění o dávno zapomenuté vzpouře postupně představilo několik zvratů a žádný nebyl samoúčelný ani očekávaný. Pointa měla hodně do sebe, ale odchod Sarah Jane Smith mi přišel nucený. 80 % The Deadly Assassin - na jednu stranu je to neocenitelná epizoda rozvíjející mytologii Time Lordů a samotné Gallifrey, na tu druhou je to zmatený halucinogenní trip, který mě místy iritoval a místy nudil. 90 % The Face of Evil - Doctor se vrací na místo na kterém nikdy nebyl, v budoucnosti která vypadá jako minulost. Kupodivu dává děj smysl - tedy kromě toho, proč tvář zla vypadá zrovna tak, jak vypadá. Představuje se společnice Leela, která je oproti SJS trochu sešup, ale rychle jsem si k ní našel cestu. 80 % The Robots of Death - slušné, i když nijak výjimečné "sociální drama" s výmluvnou pointou. Epizody o robotech se většinou nedokážou vymanit z tradičního vzorce vzpoury otroků, takže jsem rád, že tahle ktomu připadala něco netradičního. 70 % The Talons of Weng-Chiang - většina ingrediencí pro skvělou epizodu tu je, jenže výsledek mi moc nesedl. Záporák a jeho poskok jsou spíš divní než děsiví, a jestli měli představovat hrozbu, tak jim to někdo měl říct. Potěšila mě alespoň zajímavá stylizace, nahlédnutí do opomíjené mytologie a pár fantazii burcujících poznámek o válce budoucnosti.

V prvním díle se Villeneuve tak moc ponořil do budování světa a vyprávění příběhu, že si nenašel čas na postavy. V tom druhém se zaměřil na postavy, aby si ke konci filmu uvědomil, že toho musí říct ještě tolik, že ten zbytek musí zkrátit. Bohužel ani přes čas který svým hrdinům věnoval, se mu je nepodařilo polidštit. Jessica je nejprve ustrašená, pochybující, zpytující. Uzlíček nervů na pochodu - a pak je najednou tvrdá, manipulativní a krvelačná. Paul spasitelem být nechce, brání se tomu, bojí se budoucnosti. Přijde střih a je z něj diktátor lačnící po moci. Protože část příběhu zůstane nedopovězená, tak charakterový zlom nedává smysl a motivace ke změně leží v mlze. O několika dost zásadních faktech, kvůli jejichž nepřítomnosti nedává smysl ani závěr, radši nemluvím. Naštětí Villeneuve zase ohromil vizuálem a Hans Zimmer hudbou, což je nejvíc vidět na zlem nasáklé planetě Giedi Prime, jenže do spokojenosti jsem měl dál než v jedničce. Celé mi to přišlo rozhárané, místy bezradné a občas nedomyšlené.

70 % Terror of the Zygons - Zygoni mají potenciál, ne že ne, ale příběh jako takový je směska posbíraných už použitých prvků. Nebavilo mě to, protože jsem stejné téma viděl zpracované jinak a lépe. 60 % Planet of Evil - mimózní zápletka, tuctové provedení a atmosféra která byla lacině vyhrocená několika scénáristickými triky, které jsou pod úrovní seriálu. Zvykejte si, protože od teď se budou používat až otravně často. 90 % Pyramids of Mars - chytlavé prostředí, skvělý záporák s děsivými poskoky a děj který není sice nepřekvapí, ale recyklovanou zápletku podává kvalitně zabalenou. Já jsem byl velice spokojený. 60 % The Android Invasion - nejdřív jsem nechápal o co komu jde, a pak mě to přestalo zajímat. Cíl byl asi napsat paranoidní epizodu plnou zvratů, jenže děj je tak hloupý a atmosféra urputně vyhrocená, až jsem všechno odmítl brát vážně. Jestli chcete vidět parodii na sedmdesátkové depresivní sci-fi, tak tady je. 90 % The Brain of Morbius - další ze strašidelných epizod, během níž se postupně použije celá sbírka už klasických berliček na posílení atmosféry. Není to ovšem potřeba. Epizoda mi připomněla jeden z klasických hororů díky nimž jednu dobu Christopher Lee platil nájem. 60 % The Seeds of Doom - série je jako na houpačce, takže po skvělém díle přichází slabší. Variace na Věc je zajímavá, ale špatně uchopená. Tahle obluda neděsí, takže atmosféra drží jen v pasážích odehrávajících se v obleženém domě.

70 % Robot - Není to špatné, není to vyloženě dobré. Představení čtvrtého a pro mnohé nejlepšího Doctora je utahané a místy rozpačité. "Záporák" je spíš směšný než budící respekt. Skupinka rádoby nacistů je ovšem správně odporná. 90 % The Ark in Space - Tohle je pravý začátek čtvrtého Doctora, ve kterém bude divák seznámen se všemi typickými prvky jeho epizod. Tahle má v sobě něco z Vetřelce a něco z Aldisova Nonstopu. Nechybí typická hutná atmosféra, která občas přetéká do hororu. 90 % The Sontaran Experiment - Temná a krutá epizoda, kterou devalvuje slaboduchý závěr. Správný voják by se nenechal tak snadno odradit. 100 % Genesis of the Daleks - pravděpodobně nejlepší epizoda s Daleky, téměř jistě nejlepší epizoda čtvrtého Doctora a dost možná nejlepší epizoda z celého dlouhého seriálu. Pokud má vůbec nějakou slabinu, tak v závěrečné pointě, vyjádřené Doctorovým proslovem. Davros je záporák jak se patří. Geniální, zlý a budící hrůzu i respekt. 70 % Revenge of the Cybermen - jako už klasicky, když se objeví jedni, nesmí chybět ani druzí. Cybermeni dostali jen lehce nadprůměrnou epizodu, která by kdekoliv jinde neurazila, jenže po takové náloži šlo téměř o zklamání. Vysvětlení proč je nutné zničit Vogu snad nebudeme brát vážně.

K historické věrnosti to má tak daleko, že to už ani není film o atentátu na Heydricha, ale jakýsi špionážní thriller plný podrazů, ve kterém se objevuje i Heydrich, kterého kdosi zabije. Budiž Američanům odpuštěno, protože natočit něco bližšího pravdě - a s informacemi od Britů by to určitě šlo, by znamenalo přijmout odpovědnost za možnost, že si Gestapo něco uvědomí, nebo ještě hůř, že si filmovou postavu spojí s nějakou reálnou, i když nezúčastněnou. Film jako takový je zapomenutelný průměr, který zaujme jen skvělou kompozicí záběrů.

Chuck Norris netočí kvalitní filmy, to víme všichni. Traduje se ovšem zřejmě nevyvratitelná fáma, že je mezi těmi špatnými i několik zábavných. Jestli je to pravda, tak Zákon mlčení by k nim patřit měl. V jádru jde o schématický akčnák z osmdesátek - mlčenlivý hrdina prostě neuhne, i kdyby se měl prorubat zástupem nepřátel. Nic tak drsného proti Norrisovi nestojí, takže se scénář zmohl sotva na jednu větši bitku a několik drobnějších potyček. Andrew Davis si na svou hvězdnou formu musel ještě pár let počkat, ale nic vyloženě nezkazil, takže se film horko těžko na průměr vyhrabal. O tři roky mladší Nico se Seagalem je ale po všech stránkách povedenější.

(Zatím) poslední Burtonův všeobecně přijímaný film. Asi nebudeme předstírat, že mu režisérova vize neprospěla. Adaptace z roku 1971 s Gene Wilderem je stylově hodně odlišná, ale verze s Johnny Deppem přeformátovala divácké představy jak by měl tenhle svět vypadat až do takové míry, že nejnovější uchopení stejné látky s Timothée Chalametem se z ní nedokázalo úplně vymanit. Burtonova hravá fantazie snad nikde nebyla tak ku prospěchu věci, jako tady. Na rozdíl od pozdější Říše divů stojí tahle kouzelná fabrika za průzkum, a umí pořád dokola překvapovat. Zmíním ještě vynikající herce. Kupodivu sám Depp mi z hlavních postav přišel nejméně výrazný.